Argentina má opět šanci zlegalizovat interrupce

V Argentině padlo zásadní rozhodnutí o legalizaci interrupcí. Díky němu má země znovu šanci stát se prvním větším latinskoamerickým státem, který nebude omezovat právo žen rozhodovat o svém těle. Minulý týden v pátek totiž schválila dolní komora argentinského parlamentu návrh zákona, který tentokrát nepředložil nikdo jiný než sám prezident. Ten by měl umožnit legální interrupce do čtrnáctého týdne těhotenství. Návrh má být schválen i senátem, institucí mnohem konzervativnější, nežli je sněmovna poslanců. Senát by o návrhu měl hlasovat do konce letošního roku. Že jde o zcela zásadní kauzu, potvrzují i davy lidí, kteří v den hlasování sledovali na velkém plátně vysílání dvacetihodinové diskuze před parlamentem v Buenos Aires. Někteří z nich před budovou dokonce i přespávali v očekávání ranního rozhodnutí. Není se čemu divit – otázka legálních interrupci je jedna z nejzávažnějších kauz, která argentinskou společnost v posledních několika letech rozdělila na dva tábory.

https://twitter.com/CampAbortoLegal/status/1337366900045656065

Fosilní legislativa se strašidelným dopadem

I když se Argentina blíží ke čtyřicátému výročí obnovení demokratické vlády, některé z jejích restriktivních zákonů připomínají zcela jinou dobu. Země se totiž stále řídí trestním zákonem z roku 1921, podle kterého jsou interrupce nelegální, kromě několika málo výjimek. Jedná se o takřka poslední zbývající občanské právo, na kterém se převážně katolická společnost ještě neshodla. Připomeňme si, že to byla právě Argentina, jež se již v roce 2010 stala první latinskoamerickou zemí, která zlegalizovala stejnopohlavní manželství. Dva roky nato dokonce zavedla i Zákon o genedrové identitě, podle kterého si lidi můžou změnit genderovou identitu, aniž by čelili různým překážkám.

Relativně liberální přístup Argentiny se však stále netýká interrupcí. S výjimkou znásilnění, ohrožení života těhotné ženy nebo zneužívání osoby s mentálním postižením není v Argentině možné legální interrupci podstoupit. Strašidelné příběhy o nezletilých dívkách, které byly nucené porodit i přesto, že byly znásilněné členem rodiny, anebo případ ženy, která byla po spontánním potratu obviněna z vraždy a následně skončila ve vězení, vypovídají o jiné realitě. Lékaři vykonávání zákroku odmítají buď z vlastního přesvědčení, což je v konzervativnějších a rurálních částech země zcela běžné, anebo ze strachu ze stíhání, které může skončit i patnáctiletým trestem vězení.

Kolem jednoduchého požadavku bezpečné, bezplatné a legální interrupce se v Argentině zformulovalo jedno z nejvýraznějších a nejmohutnějších feministických hnutí ve světě.

V Argentině každý rok riskuje život až půl milionu žen kvůli podstoupení interrupcí bez adekvátní odborné lékařské péče. Od roku 1983 byly nebezpečné interrupce příčinou smrti až tří tisíc žen. Podobně jako v ostatních zemích, které implementují tak restriktivní zákony, se v Argentině rozšířilo používání Misoprostolu, léku který Světová zdravotnická organizace doporučuje jako jeden z bezpečných způsobů provedení interrupce. I když pomoc a informace ohledně interrupcí poskytuje řada organizaci a iniciativ, jako je například Síť záchranářek (Socorristas en red), Misoprostol není cenově dostupný všem. Navzdory tomu, že Argentina patří mezi bohatší latinskoamerické země, žije třetina jejích obyvatel a obyvatelek pod hranicí chudoby. Puritánské zákony tedy nejtvrději dopadají na chudé ženy, jež pocházejí z těžších sociálních podmínek, a jsou okolnostmi nuceny k velice rizikovým zákrokům vykonávaným doma nebo v ilegalitě.

Situace ve zbytku Latinské Ameriky není o moc lepší. Výjimky ale existují, jako třeba Kuba, ve které zákon o interrupcích platí už od roku 1965, nebo dva menší státy Uruguay a Guyana. Kromě nich je interrupce na požádání možné podstoupit v Ciudad de México, Portoriku coby nezačleněném území Spojených států amerických a ve Francouzské Guyaně. Státy, jako jsou El Salvador, Nikaragua nebo Dominikánská republika, uplatňují úplný zákaz interrupcí bez jakýchkoliv výjimek. I přes takto omezující zákony je Latinská Amerika spolu s  Karibikem na prvních místech v žebříčku podle počtu provedených interrupcí, z nichž většina probíhá v nebezpečných podmínkách a nezřídka končí smrtí.

V roce 2018 katolické Irsko oslavovalo triumf referenda, v němž 66,4 procenta voličů a voliček podpořilo zrušení zákazů interrupcí. Jenom tři měsíce poté se i v Argentině zablýsklo na lepší časy. Stejně jako teď, i v roce 2018 schválil argentinský kongres sedmý návrh zákona o dekriminalizaci interrupcí. Návrh podala koalice lidskoprávních organizací a tehdejší pravicový prezident Macri ho nepodpořil. Hlavním důvodem, proč zákon ve finále v senátu neprošel, byl silný vliv katolicismu a relativně nových, avšak rychle rostoucích konzervativních evangelikálních církví.

V tom smyslu nelze podceňovat ani politický a mediální vliv papeže Františka coby argentinského rodáka. Podle lokálních zdrojů to byl právě on, kdo tlačil, aby zákon i přes protesty tisíců lidi zůstal nezměněn. O interrupcích se vyjadřoval například jako o „ekvivalentu eugeniky z nacistické éry v bílých rukavicích“ a o feminismu jako o „machismu v sukních“. Nekonzistentnost jeho názorů lze pozorovat při srovnání s progresivními postoji, které zastává ohledně sociální spravedlnosti a jež tak ostře kontrastují s tím, jak vidí lidská práva v oblasti přístupu k interrupcím. Podobně nekonzistentně odsoudil nedávné protesty v Polsku a nepřímo tak podpořil vládu, která ve stejnou dobu dala de facto zelenou násilí neonacistů v ulicích.

https://twitter.com/CampAbortoLegal/status/1337511351556710401

Pañuelazos aneb síla zelených šátků

Letošní Zákon o dobrovolném přerušení těhotenství (Interrupción Voluntaria del Embarazo neboli IVE) je v argentinské historii už osmým pokusem o dekriminalizaci interrupcí až do čtrnáctého týdne těhotenství. Tentokrát je zcela podstatným faktem, že se ho ujmul i Alberto Fernández, peronistický prezident, který nastoupil do úřadu koncem minulého roku. Na rozdíl od svého předchůdce Mauricia Macriho je Fernández dle svých vlastních slov levicový liberál. Zastávání se práv menšin a ukončení kriminalizace interrupcí byly jedny z jeho nejzásadnějších prezidentských slibů, i když mu to občané museli na konci roku připomenout.

Podpora ze strany Fernándeze ale nepřišla zadarmo. Otázka interrupcí se stala politickou agendou díky mnoha rokům organizovaného aktivistického boje. Kolem jednoduchého požadavku za bezpečnou, bezplatnou a legální interrupci se totiž zformulovalo jedno z nejvýraznějších a nejmohutnějších feministických hnutí ve světě. Hnutí rovněž vzešlo z masových mobilizací pod heslem #NiUnaMenos (Ani o jednu méně), jejichž hlavním stimulem od roku 2015 byla vysoká stopa vražd žen v zemi.

Argentina aktuálně zažívá masové demonstrace takzvaných pañuelazos, ve kterých tisíce protestujících drží v rukou zelené šátky (pañuelos), skandují hesla na podporu sexuální výchovy i legalizaci interrupcí a protestují tak proti zbytečným úmrtím. Navzdory legislativním neúspěchům se hnutí časem stalo jedním z nedůležitějších politických událostí v zemi a vydobylo si podporu tisíců lidí. Demonstrace a akce pořádané hnutím dnes dosahují obrovských rozměrů, a to právě díky jeho demokratičnosti, otevřenosti a síle spojovat různé generace. Během posledních několika let hnutí ucelenou kampaní přineslo do veřejného prostoru povědomí o reprodukční spravedlnosti. Podařilo se mu taky rozbourat tabu kolem interrupcí, přehodnotit ustálené společenské vzorce a v novém kontextu akcentovat sociální, ekonomické i kulturní rozměry interrupcí.

Kdybychom se v roce 2021 dočkali pozitivního výsledku, byl by to z mnoha důvodů zlomový moment nejen po Argentinu, ale i pro celou Latinskou Ameriku. Příklad Argentiny jakožto čtvrté nejlidnatější země regionu by mohl urychlit obdobné legislativní změny v ostatních latinskoamerických zemích. Byla by to příležitost, jak zastavit bludný kruh násilí a zlepšit životní podmínky velkého množství lidí, kteří jsou tlačeni do pozic, v nichž nemají na výběr. Region by tak mohl být na dobré cestě, aby konečně přestal ignorovat spousty zbytečných úmrtí maskovaných za ochranu tradičních rodinných hodnot. Byl by to první skutečný legislativní krok, který by jasně prohlásil: Ni una menos.

Autorka je členka feministického kolektivu SdruŽeny.