Foto Renardo la vulpo, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0) / s využitím klipartu Alice Design, Noun Project
Poslední předvánoční hlasování Zastupitelstva hlavního města Prahy opět přitáhlo pozornost k problematice rozšiřování pražského letiště. Nechme teď stranou již několikrát popisované rozměry této investice – rozpor s klimatickým závazkem Prahy, negativní vlivy na životní prostředí a zhoršení problémů Prahy způsobených přemírou turistického ruchu. A podívejme se na uvažované rozšíření kapacity letiště Letiště Václava Havla jako na investici do regionálního rozvoje. Tou totiž každá kapacitní infrastruktura je – ať už plánovitě, nebo mimoděk.
Vliv na tvorbu pracovních míst: nošení dříví do lesa
Podle údajů Mezinárodní organizace pro civilní letectví při OSN investice do zvýšení kapacity letecké dopravy přinesou na jedno pracovní místo vytvořené přímo v letecké dopravě (včetně výroby a servisu letadel) průměrně 6,1 pracovních míst v souvisejících službách, převážně v cestovním ruchu včetně kongresové turistiky. Mají tak jednoznačný efekt investice regionálního rozvoje a je s podivem, že u nás tak nepřemýšlely ani vlády minulé, ani ta stávající.
V zájmu většiny obyvatel Česka mimo Prahu je, aby bylo investováno prioritně do vysokorychlostní železnice, která obslouží několik krajských měst, takže má lepší dostupnost z regionů než letiště.
Nevznikly žádné studie alternativ k rozšíření pražského letiště posuzující, do jaké míry a jakým způsobem by bylo možno směřovat část letového provozu – zejména charterové a nízkonákladové lety – na jiná letiště. Například do Ostravy, centra strukturálně postiženého regionu. V takových regionech jsou generovaná pracovní místa ve službách o to cennější, že pomáhají transformovat jednostranně orientovanou ekonomiku regionu. Zajímavé je srovnání s letištěm Katowice na druhé straně hranic v polské části Slezska, do kterého polská vláda cíleně investovala a které těží právě z charterových letů. V roce 2019 odbavilo 4,8 milionu cestujících (oproti 0,3 milionu cestujících ostravského letiště) a využívají ho i obyvatelé Ostravska. V Česku naopak vlády stabilně předpokládají investice téměř výhradně do pražského letiště a tím do podpory pracovních míst v Praze, která to potřebuje ze všech regionů nejméně.
Efekt na dopravní obslužnost obyvatel: záporný
Většina letů z pražského letiště směřuje do destinací v rámci Evropy. Je zde značný překryv s projektovanou sítí vysokorychlostní železnice. Vysokorychlostní trati jsou navíc na rozdíl od rozšíření letiště z velké části prioritním projektem celoevropské sítě TEN-T, a tudíž spolufinancovatelné ze strany Evropské unie. Po vybudování koridorů vysokorychlostních tratí napojujících ČR na evropskou síť si tak na kratší vzdálenosti (přibližně do tisíce kilometrů) budou konkurovat letecké spoje a vysokorychlostní vlaky – oboje provozované na státem vlastněné infrastruktuře. V zájmu většiny obyvatel Česka mimo Prahu přitom je, aby bylo investováno prioritně do vysokorychlostní železnice, která obslouží několik krajských měst, takže má lepší dostupnost z regionů než letiště. A aby tato železnice byla co nejvytíženější, a tím pádem měla co nejkratší takt. Proti tomu ale bude působit podporovaná konkurence letecké dopravy. Studie, jak velká konkurence to bude a jak ovlivní ekonomiku provozu železnice i letiště, neexistuje – a stejně tak neexistuje model, jak různé varianty rozvoje dálkové dopravy změní dopravní obslužnost různých regionů. Vláda se tak může nadále tvářit, že letecká a vysokorychlostní železniční doprava spolu nijak nesouvisí.
Efekt na snižování rozdílů mezi regiony: záporný
Oba výše uvedené aspekty mají také vliv na vývoj rozdílů mezi jednotlivými regiony. Zatímco cílem zodpovědné regionální politiky se zájmem o sociální soudržnost je regionální rozdíly snižovat, investice do rozšíření pražského letiště je ještě prohloubí. A tím zase o kousek pomůže k rozštěpení naší společnosti.
Podklady pro rozhodování celkově nemají „mezery“, spíš de facto neexistují, a to málo, co je k dispozici, úplně pomíjí naprostou většinu dopadů rozšíření letiště, jako by o ně ani nebyl zájem; koneckonců je to obdobné jako u jednání uhelné komise. V případě rozšiřování kapacity britských letišť (vešlo ve známost jako kauza Heathrow, ale zvažovaných variant bylo více) si aktivisté a lokální politici vynutili, aby byl posouzen sociální a ekonomický dopad jednotlivých variant na region a komunitu, stejně jako řada dalších vlivů. Dokážeme být jako oni a vynutit si to taky? Třeba alespoň na příští vládě?
Autor je urbanista.