Foto Cromaconceptovisual, pixabay.com
Vědci z Velké Británie ani ne týden před Vánoci ohlásili, že se na jejich území čím dál častěji objevuje nová odrůda viru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění covid-19. V Londýně začátkem prosince dokonce měla tuto verzi koronaviru většina nově nakažených. Z analýzy britského týmu navíc vychází, že genetická informace této nové odnože se od původního viru liší na řadě klíčových míst. V důsledku toho by tato nová verze mohla efektivněji napadat buňky, rychleji se šířit mezi lidmi nebo se lépe vyhýbat našemu imunitnímu systému. Boris Johnson v reakci na toto zjištění přitvrdil karanténní opatření na jihu a jihovýchodě země, a řada zemí EU zastavila lety, či dokonce kamionovou dopravu do Británie i z Británie.
Když si srovnáme realističnost scénářů, je bohužel zatím lehčí si představit, že SARS-CoV-2 zmutuje do něčeho strašlivého, než že Česko připraví očkovací infrastruktury srovnatelné s těmi v sousedním Německu.
Samotní Britové se proto budou muset na Vánoce možná vzdát citrusových plodů nebo květáku a brokolice dovážených z Evropy. Tento koronavirový „vánoční dáreček“ však již nelze zastavit, nová odnož byla nalezena mezi cestujícími z Británie do Dánska, Holandska, Itálie, či Austrálie. Nová mutace byla ve Spojeném Království alespoň dva měsíce před blokádami, a je proto bezpochyby roznesená po celém rozvinutém světě. Blokády letadel a kamionů jsou proto v tuto chvíli spíš trapným plácnutím do vody. Co si ale vzít z toho, že se po Evropě a po světě šíří tato nová verze koronaviru?
Nakažlivější varianta
Například Christian Drosten, virolog a hlavní tvář boje proti covidu-19 v Německu, zůstává vzhledem k nové odnoži koronaviru celkem klidný. Předpokládá, že již dávno cirkuluje po Německu, a přesto nevidí důvody k přílišným obavám. Analýzu britských kolegů bere jako nespolehlivý odhad, který ještě bude potřeba potvrdit během následujících týdnů, což uznávají i samotní britští vědci. Šíření nových mutací už párkrát způsobilo dojem, že vznikla nějaká nakažlivější verze, zatím se však vždy pravděpodobně jednalo o optický klam. Jak takový klam funguje? Představte si, že v nějakém světovém regionu vznikne drobná obměna viru, která nemá na jeho reálné vlastnosti vůbec žádný dopad. Pokud pak lidé z tohoto místa například nedodržují karanténní opatření a tuto obměněnou verzi šíří, začne to vypadat, že se jedná o nakažlivější variantu viru, i když tomu tak vůbec není. Že přesně k tomu mohlo na jihu Spojeného království dojít, zdůrazňuje v rozhovoru pro Německý rozhlas i Drosten.
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že k mutacím viru SARS-CoV-2 dochází a bude dlouhodobě docházet tak jako tak. Časem se nevyhnutelně setkáme s verzí nového koronaviru, která bude mít skutečnou evoluční výhodu, a v populaci tudíž převládne. Tato „superverze“ bude pravděpodobně nakažlivější, ale může být i mírnější – paradoxně i díky tomu, že se naučí tolik neprovokovat imunitní systém lidského těla. Jestli to tak je i u nového britského mutanta, nevíme, ale například v případě chřipky k takovýmto variacím dochází každý rok. I proto máme každoroční chřipkové epidemie a očkování se musí měnit a opakovat každý podzim. V případě SARS-CoV-2 však byly doteď pozorovány mnohem menší posuny v genetickém kódu, a vědecká komunita tedy předpokládala, že na vývoj vakcíny bude mít větší klid. To zatím stále platí: existující vakcíny totiž cvičí imunitní systém k rozpoznávání mnoho částí viru, zmutovala přitom jenom jeho malinkatá část. Také však zřejmě platí, že od nového mutanta je přece jen o krok blíže k ukončení účinnosti vakcíny.
Neřešme mutanta, řešme očkování
Ať to s novou britskou verzí koronaviru dopadne jakkoli, jedná se každopádně o důležité varování. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) v reakci na novou verzi viru vydalo prohlášení, ve kterém mimo jiné urguje evropské státy k rozvoji monitorovacího systému, který bude nejen sledovat mutace, ale také bedlivě dokumentovat genetické kódy virů, které vyvolaly onemocnění u lidí navzdory tomu, že podstoupili očkování. Rutinní monitorování genetického kódu se totiž provádí ze všech zemí na světě hlavně v Británii, méně už ve zbytku světa. Pokud se pak kdekoli ve světě rozvine mutace, na kterou očkování nefunguje, měli bychom o tom díky monitorovací síti navržené ECDC vědět co nejdříve.
I díky letošnímu průlomu v technologii mRNA vakcín by také neměl být rozvoj nové vakcíny na různé variace SARS-CoV-2 příliš velký problém. První funkční mRNA vakcína proti původnímu SARS-CoV-2 totiž byla navržena během prvního víkendu po publikování jeho genetické informace v lednu 2020, dříve než vůbec Čína byla schopna potvrdit, že se virus přenáší z člověka na člověka. Obdobně může vzniknout vakcína na jakoukoli jinou verzi, stačí ji „jen“ během zhruba deseti měsíců otestovat a může se začít vyrábět.
Možná také není vůbec na místě se tolik soustředit na nové mutace koronaviru. Hlavní je dostat pod kontrolu pandemii u nás a na další informace ohledně „britského mutanta“ bude lepší si prostě počkat. Když si srovnáme realističnost scénářů, je bohužel zatím lehčí si představit, že SARS-CoV-2 zmutuje do něčeho strašlivého, než že Česko připraví očkovací infrastruktury srovnatelné s těmi v sousedním Německu. Tak by to být nemělo. Mrazáky a tělocvičny s frontami důchodců čekajících na očkování nejsou pro naši obrazotvornost tak atraktivní jako vidina zmutovaného viru, ale jsou v tuto chvíli mnohem důležitější. Nenechme se proto zmást.
Autor je teoretický fyzik.