Foto Bryancalabro, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Návrh vyhlášky ministerstva zdravotnictví, která zpřísňuje seznam závažných důvodů k ukončení těhotenství, otevřel v Rusku rozsáhlou diskusi. Zmiňovaná změna nezruší právo ženy na potrat před dvanáctým týdnem těhotenství, ale výrazně omezí důvody, které mohou v pozdějším období posloužit k ukončení těhotenství. Aktuální pravidla provedení interrupce jsou následující: v prvním trimestru lze provést potrat bez uvedení důvodů. Pozdější případy se povolují pouze v závažných případech, jako je ohrožení života matky v důsledku vážné nemoci nebo znásilnění. To jsou legislativní předpisy, realita je však často jiná. Někteří gynekologové stále aktivněji vyvíjejí tlak na zachování plodu především z etických důvodů, případně apelují na nutnost splnění „tradiční“ povinnosti ženy porodit potomka. Intenzivně také pracuje církví podporovaná iniciativa Tvoje poradna, která propaguje heslo: Pokud otěhotníš, porodíš.
Církevní představitelé přirovnávají potrat k vraždě či hrozbě pro budoucnost lidstva, navíc stále častěji lobbují za vyřazení potratů z úkonů hrazených pojišťovnou.
Hlavní novinkou, kterou návrh obsahuje, je redukce seznamu závažných onemocnění, které mohou být důvodem k potratu po uplynutí dvanácti týdnů. Ubyly vrozené vady nervového systému, očí, uší, obličeje a krku, dýchacích orgánů, rtů, orgánů trávení, genitálií, močového systému (kromě absence jedné ledviny), pohybového aparátu (kromě absence kostí) a další anomálie. Za důvod k ukončení těhotenství ministerstvo také již neplánuje považovat Downův, Edwardsův, Patauův či Turnerův syndrom ani další syndromy zjištěné v pozdějších fázích těhotenství. Hlavním argumentem pracovní skupiny pro zpřísnění současných podmínek jsou pokroky moderní medicíny, které umožňují úspěšně bojovat s těžkými patologiemi. Na druhou stranu není žádným tajemstvím, že v současném Rusku chybí některé léky, jejichž dovoz byl zakázán a které místní farmaceutický průmysl nedokázal napodobit. Ze stejného důvodu jsou rodiče těžce nemocných dětí často nuceni shánět peníze formou veřejných sbírek a s velkými komplikacemi nakupovat potřebné prostředky v zahraničí. Kromě toho se samotné potraty v Rusku stále přibližně v sedmdesáti procentech případů provádějí zastaralou metodou kyretáže (pomocí mechanického vyčištění dělohy).
Liberální přístup jako norma
V roce 1920 se Rusko stalo první zemí, která legalizovala potraty. Ty se prováděly zdarma ve speciálních zařízeních zdarma. Legalizace interrupcí byla výsledkem celkového snažení státu o posílení postavení žen, včetně zavedení volebního práva nebo zákazu nucených sňatků. Po čtyřech letech už se ale objevila první omezení. Bezplatný zákrok se prováděl jen v případě znásilnění, ohrožení života či zdraví ženy. Bez souhlasu zvláštní komise, která případ individuálně posoudila, bylo ukončení těhotenství oficiálně zakázáno. Po dvou letech byla tato ponižující procedura odstraněna, zároveň však byly potraty znemožněny při prvním těhotenství a také ženám, které zákrok podstoupily před méně než šesti měsíci. V roce 1930 byla interrupce až na výjimky zpoplatněna: platit nemusely například ženy trpící tuberkulózou, epilepsií, schizofrenií nebo vrozeným srdečním onemocněním.
Výrazná změna přišla v roce 1936. Tehdy bylo ukončení těhotenství s odkazem na špatnou demografickou situaci oficiálně zakázáno, a pokud nebylo zdůvodněno zdravotním stavem matky, bylo považováno za trestný čin. I přes hrozící vězení se rozšířily nelegální, „podomácku“ prováděné potraty, které často končily smrtí ženy, zpravidla velmi bolestivou. Toto období je popsáno v románu Ljudmily Ulické Případ Kukockij. Po válce se uskutečnilo několik pokusů o prevenci nelegálních potratů, například formou podpory početných rodin. Ukázaly se však jako málo efektivní. Určité uvolnění nastalo v padesátých letech. Nejprve se rozšířil seznam lékařských indikací odůvodňujících ukončení těhotenství a v roce 1954 bylo zrušeno trestní stíhání za nelegální ukončení těhotenství v „domácích podmínkách“ – lékaři tak znovu mohli provádět zákroky ve zdravotnických zařízeních.
Další velká změna nastala až na začátku osmdesátých let, kdy byla povolená doba pro ukončení těhotenství prodloužena z dvanácti na čtyřiadvacet týdnů a v dalších letech až na osmadvacet týdnů, pokud k tomu existovaly obzvlášť závažné důvody. Sem se tehdy řadila zdravotní postižení prvního nebo druhého stupně, smrt manžela nebo rozvod v období těhotenství, odnětí svobody ženy nebo jejího manžela, existence velkého počtu dětí nebo znásilnění. V devadesátých letech byla o šest týdnů zkrácena lhůta pro umělé ukončení těhotenství, ale zároveň byl rozšířen seznam oficiálních důvodů interrupce. K těm již existujícím byly přidány nedostatek bydlení, postavení uprchlíka nebo migranta, nezaměstnanost, chudoba. Tímto se ruská legislativa v oblasti plánování rodiny zařadila mezi ty nejliberálnější a ženy se musely vyrovnat hlavně s psychickými důsledky provedeného zákroku.
Právo nebýt strojem na děti
Devadesátá léta kromě politických změn v zemi přinesla i posílení role pravoslavné církve ve veřejném prostoru. Její pozornosti neunikly „příliš“ liberální pravidla ukončení těhotenství. V posledních dvaceti letech nezůstávají pozadu ani členové hnutí pro-life. Například v roce 2017 příznivci pro-life uspořádali akci pod názvem Mohly mít šanci jít do školy, během níž ve 34 ruských městech na centrálních náměstích vystavili dětské boty, které mohly nosit nenarozené děti. Stanovisko pravoslavné církve tradičně považuje úmyslné ukončení těhotenství za těžký hřích. Církevní představitelé přirovnávají potrat k vraždě či hrozbě pro budoucnost lidstva, navíc stále častěji lobbují za vyřazení potratů z úkonů hrazených pojišťovnou. Ruští občané si sice stále ještě pamatují na zákazy interrupce v období třicátých až padesátých let a jejich důsledky, avšak pod sílícím tlakem církve se podmínky pro přerušování těhotenství pomalu zpřísňují. Již v lednu 2019 byla ve Státní dumě vytvořena pracovní skupina k projednání legislativních iniciativ ruské pravoslavné církve. Jejich snahy jsou též patrné v návrhu vyhlášky zveřejněném na začátku prosince.
Aktuální diskusi samozřejmě nevyvolal pouze nově předložený projekt změny, ale celková tendence zpřísňování a rušení práv, jež ženy v současném Rusku mají. Úplný zákaz potratu si ruská vláda stále dovolit nemůže, ovšem jisté kroky již přijímá. Koncem září ruský patriarcha Kirill podepsal výzvu k úplnému zákazu potratů v Rusku. Podpořila ho například dětská ombudsmanka Anna Kuzněcovová, která uvedla, že proti potratům bojuje „celý civilizovaný svět“. Vladimir Putin následně nařídil posílit „finanční zájem“ lékařů na prevenci potratů. Proto mnoho aktivistů považují návrh na změnu vyhlášky ministerstva zdravotnictví za první krok k obávané situaci, která panovala mezi lety 1936 a 1954.
Autorka je literární kritička.