Blatného dezinformační ministerstvo chaosu

Vše, co v současné době s úžasem sledujeme kolem sebe, se neděje omylem či nedopatřením. Je to symptom státu, který se již dávno vyčerpal. 

„Neřeknu vám o tom nic, jsem ale strašně rád, že je to za mnou. Z venku neodhadnete, jak to bude fungovat. Volali mi a chtěli pomoc, ale je to marné, je to marné, je to marné. Ještěže opravdu zdravotní obtíže mám, takže to je opravdu vše, co k tomu můžu říct.“ Takto zněla první slova vládního koordinátora pro očkování Zdeňka Blahuty, když v pondělí rezignoval na svůj post. Ale stejně tak by to mohl být komentář shrnující činnost Ministerstva zdravotnictví v průběhu již rok trvající epidemie.

Blahuta nastoupil na svou pozici na začátku prosince, kdy prohlásil, že očkování proti koronaviru je „jedna z nejnáročnějších logistických operací v dějinách českého a možná i československého zdravotnictví“. Následně mu bylo zakázáno vyjadřovat se do médií. Po jeho zmatečném prohlášení k vlastní rezignaci je už jasnější proč.

Blatný se může vztekat dle libosti, ale v počtu nakažených a mrtvých patříme mezi nejhorší na světě.

Z jeho současných slov přitom vyplývá, že na onu nejnáročnější operaci v dějinách našeho zdravotnictví nastoupil na částečný úvazek a odchází po zjištění, že je té práce skutečně hodně: „Úloha národního koordinátora a jeho agenda strašlivým způsobem bobtnala. S panem ministrem jsem byl domluvený na určitý omezený úvazek, na který budu pracovat jako koordinátor, ale opravdu to vyžaduje víc než jeden úvazek,“ řekl bezelstně v rozhovoru pro iRozhlas v situaci, ve které by si jeho protějšek v zemi vycházejícího slunce dávno mečem kvedlal vlastní útroby. V Česku je to však jedno. Přišel. Nebavilo ho to. Odešel. Ministr mu za vše ještě poděkoval. Při troše štěstí dostane státní vyznamenání. Vždyť se nic neděje.

Ve stejném rozhovoru pak Blahuta chválí ministra Blatného, že je moc fajn. Jenomže do toho ministrovi „odešel“ hned následující den náměstek pro zdravotní péči Aleksi Šedo, bývalý děkan 1. lékařské fakulty Karlovy univerzity, který na ministerstvu působil od září. A podle Šeda ministr zas tak fajn nebude, protože za tři měsíce ve funkci věnoval svému náměstkovi patnáct minut času. Ale o čem by se s ním vlastně bavil? Vždyť se nic neděje.

Že si ministr na klíčovou pozici vybere strejdu, který mu to za měsíc položí, protože je toho nějak moc, zatímco schopného náměstka vyžene, překvapit nemůže. Blatný je pochodující komunikační katastrofa a je s podivem, proč nedostal podobný zákaz vystupovat v médiích jako Blahuta.

Na výhružný informační leták ministerstva už se zapomnělo, stejně jako na zpackaný tendr na informační kampaň. Na bizarní rezervační systém na očkování, který nezvládl očekávatelný nápor, se jistě také jednou zapomene – až očkování někdy v roce 2036 skončí. Zapadnout by nicméně neměla informace, že zadání na vytvoření tohoto klíčového systému bylo připraveno Blatného ministerstvem pouhé dva dny před vánoci s termínem tří týdnů na spuštění.

Ministerstvo dezinformací

Informovat o čemkoli tedy ministr neumí. Zajistit hladký průběh očkování už vůbec ne. Účinně omezit šíření epidemie ani omylem. Na přetížené lékaře a sestry kašle. Hroucení nemocnic popírá a péči o nemocné převzala dávno krematoria. Nově se ministr věnuje ohýbání a dezinterpretaci statistik, aby český covidový pogrom přelakoval do veselejších barev. Když nemůžeme epidemii porazit ve skutečnosti, zkusme to na papíře.

Nejprve v parlamentu prohlásil, že „když vykazujeme každého, kdo zemře na autonehodu a má covid, jako člověka, který zemřel na covid, tak v ten den máme kolem 150 mrtvých“. Později slova v Otázkách Václava Moravce zmírnil: „Víme, že zhruba třicet procent ze smrtí, které vykazujeme, je jednoznačně spojeno s koronavirem. Deset procent, kam patří například i ta autonehoda, je bez spojitosti s koronavirem“ – s tím, že zbývajících šedesát procent nejspíš s koronavirem souvisí. Blatný se přitom opírá o závěry studie z jarní vlny, která se týkala 407 mrtvých, přičemž sama studie je stále tajná, a nakolik odpovídá podzimní zkáze, nelze určit.

Je otázka, proč má Blatný zapotřebí vyrábět alibi pro Andreje Babiše, který v srpnu a v září zabránil zavedení účinných opatření proti šíření nemoci, aby neohrozil výsledek své strany ve volbách, a nechal tak zbytečně zemřít tisíce lidí.

Blatný se může vztekat dle libosti, ale v počtu nakažených a mrtvých patříme mezi nejhorší na světě. Naším problémem přitom rozhodně není, že počítáme mezi mrtvé (možná) pár obětí autonehod. Jak naopak ukazují různé výpočty a srovnání statistik mrtvých, v našich číslech naopak zhruba dva tisíce obětí koronaviru chybí.

Vyčerpaný stát

Nicméně ať už bude Blatný vyvádět cokoli, ve funkci nejspíš zůstane až do voleb. Stejně jako kdokoli další. Lidé došli. Ministerstvo zdravotnictví není výjimkou, ale pravidlem: státní správa na nic víc než běžný provoz už dávno nestačí.

Vždyť Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením nevyspalého Karla Havlíčka nedokázalo ani zajistit banální registraci podnikatelů v rámci projektu Gastro a systém se po pár dnech zhroutil. Co zvládne libovolný český e-shop v předvánočním návalu, nezvládne české ministerstvo. Majitel regionálního e-shopu s psími pamlsky si dokáže zajistit lepší počítačovou infrastrukturu než Havlíčkovo ministerstvo s rozpočtem padesát miliard korun.

Veškeré dění není omyl či nedopatření, ale symptom dávno vyčerpaného státu. Babiš, Blahuta, Havlíček a další jsou ti poslední, kdo jsou ochotní pro tento stát, reprezentovaný Babišem, ještě pracovat.

Babiš se Zemanem se dnes nachází v pozici Husáka a Jakeše na sklonku osmdesátých let. Jsou u moci, ale okolo nich není nikdo, kdo by byl reálně schopen zemi nějakým rozumným způsobem řídit. Dlouho se očekával kolaps nemocnic – který mnohde skutečně nastal –, ale mimoděk jsme přehlédli, že zkolabovalo samo Ministerstvo zdravotnictví a stát jako takový. Pod jakýmkoli náhodným zatížením zkolabuje v této zemi cokoli a kdykoli.

Autor je spolupracovník redakce. 

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies