Clubhouse je nikdy nekončící konference v pekle

Do Česka se dostala nová sociální síť Clubhouse a okamžitě upoutala pozornost určitých skupin uživatelů internetu. Jak dlouho hype vydrží? 

„Právě jste mě zachránili před pokutou. Právě mě zastavili policajti a policajt říká: Vy jste jel moc rychle… Jé, to je Clubhouse? A vy máte pozvánku? Tak to vyřešíme domluvou!“ I tato historka zazněla na nejžhavější sociální síti tohoto týdne. Celé dny se mezi elitní kastou twitterových influencerů nemluví o ničem jiném než o Clubhousu: mobilní audiochatovací aplikaci, kde si je instagramová celebrita rovná s prostým copywriterem, tedy za předpokladu, že dostane pozvánku. Clubhouse existuje už rok, slyšet je o něm v Česku až teď, ale zato mohutně: podobný pozvánkový hype vyvolal naposledy snad Gmail v roce 2004. Jako člověka, který rád sleduje novinky ve světě sociálních sítí, aby je potom mohl jako děda křičící na mrak nekonstruktivně kritizovat, mě aplikace zaujala okamžitě.

Lákadlo Clubhousu spočívá v tom, že moderátor místnosti může udělit slovo každému, kdo se o ně přihlásí.

Pozvánku na Clubhouse jsem samozřejmě od nikoho nedostal, takže mi nezbylo než se v zájmu výzkumu do pořadníku zaregistrovat sám. Čekal bych asi dlouho, kdybych neměl v mobilních kontaktech jednu výraznou clubhousovou influencerku, které jsem asi před sedmi lety předával za odvoz počítačový monitor. Dobrý skutek se vyplatil a aplikace mi obratem dovolila se zaregistrovat. Podobně jako Saša Uhlová v drůbežárně jsem vstoupil do anonymity a s identitou Martina Meruňky (zájmy: psychologie, coworking, covid-19, mindfulness) a náhodně vygenerovanou fotkou jsem se odhodlal k celodennímu průzkumu.

Hned po registraci vám aplikace navrhne populární uživatele ke sledování. Výběr je očekávaný: motivační kouči a podcasteři jako Petrové Mára a Ludwig, ikony čtenářů Forbesu jako Ondřej Krátký z Liftaga nebo Václav Staněk, kvůli kterému jsme celý prosinec mohli vídat reklamy na boty Vasky úplně všude na internetech, i odborníci na (sebe)marketing jako Jonáš Čumrik nebo Pavlína Louženská. Až pod nimi jsou „obyčejní lidé“, mezi nimi třeba jeden s popiskem „motivující a inspirativní kluk, leader ve vzdělávací společnosti, byznysmen při studiu, budování osobní značky“, což podle mé následné zkušenosti přesně vystihuje průměrného uživatele Clubhousu.

Jen pro zvané

Po zaklikání Janků Rubešů a Milošů Čermáků už se dostanete do přehledu místností, kterým se říká roomky – což je slovo, které jako by vypadlo z porady v reklamce, takže přiléhavé. Roomku si může založit každý, můžou být veřejné i soukromé. Nemůžete si v nich psát a číst, jen mluvit a poslouchat. Lákadlo Clubhousu spočívá v tom, že moderátor místnosti může udělit slovo každému, kdo se o to přihlásí. Do konverzace pár známých tak může vstoupit kdokoli, čímž se z ní stává jakási online beseda (což je naopak slovo, které by zaznělo maximálně na poradě Městského národního výboru v roce 1987), případně spolu můžou zavést hovor úplně cizí lidé. A ti, kteří nemají zájem o aktivní účast, můžou diskusi poslouchat jako rádio.

Tím, že je Clubhouse zatím na pozvání (a taky jen pro iPhony), není z aplikace masová záležitost. V jednotlivých místnostech jsou desítky, maximálně pár stovek lidí. Jejich proklikání dává tušit, koho Clubhouse přitahuje: aktuálně je to česká komunita složená z influencerů (nebo lépe řečeno především těch, kteří by influencery rádi byli), ajťáků (na Clubhousu se často řeší bitcoin, IT obdoba sázení na koňské dostihy), markeťáků a „marketing lovers“ (otročení v reklamce není normální práce, ale nedílná součást lidské identity) a pár novinářů z Deníku N, což jsou vlastně markeťáci liberalismu.

Debaty tomu odpovídají. Vůbec nejčastěji se v místnostech probírá, jak je super být na Clubhousu. „Je tu spousta inspirativních lidí,“ říká v debatě CEO vlastní jednočlenné firmy. Ve večerní diskusi, kde nechybí ani populární internetový humorista Kazma, se vzájemně inspirují zkušenostmi z podnikání, tipy na investice i radami, kam v dnešní těžké době zajet na dovolenou. Takových roomek bez konkrétního tématu je víc a diskuse v nich je profesionální a kultivovaná – je to jako poslouchat Český rozhlas, kdyby měl stanici o pozdním kapitalismu. A kdo zrovna chuť poslouchat nemá, může do místnosti určené k tomu, aby se v ní mlčelo a pracovalo. I tiché utrpení je na Clubhousu forma networkingu.

Wannabe komici a debaty o piercingu

Kromě obecných tlacháren nabízí Clubhouse i tematické místnosti, které se můžou otevírat v určený čas, a aplikace vám z nich tak vytvoří poslechový rozvrh. Realita, v níž žijeme, je krutá, takže chlapci z info.cz v roce 2021 probírají s Mirkem Topolánkem ve snídaňové roomce na Clubhousu Apolenu Rychlíkovou a Miroslava Kalouska. V paralelní Cestě do práce zase Petr Mára řeší dopad odvozu dětí do školky na pracovní produktivitu. Navazuje roomka Svačina s komiky: lidé, kteří nejsou vtipní v televizních stand-upech, vycítili příležitost nebýt vtipní i na téhle nové platformě. Odpoledne se dozvíme, v čem se liší amatérský a profesionální fotograf, následně nás čeká eCommerce čaj o páté a večer nám Luděk Staněk svým charakteristicky žertovným projevem shrne aktuální dění. Clubhouse je nikdy nekončící konference v pekle.

Vítaným osvěžením inspiračního pandemonia jsou roomky mladých jako Co se stalo v Mercedesu, zůstane v Mercedesu, kde se koncentrují lidé pod dvacet a mluví zejména o ničem. Protože distanční výuka zjevně nevyžaduje plné soustředění („Já mám teď matiku.“ „Co berete?“ „Nevím, to je ten problém.“), probírá se, co měl kdo k snídani, piercingy v bradavkách i současný český rap – a samozřejmě taky to, jak si roomka stojí v kontextu Clubhousu (je tak nakažlivá, že se o ní některým účastníkům zdálo, jiní nešli pro jistotu spát vůbec, což by takový Petr Mára jistě nedopustil). Večer pak bude rapperka Roxana svým vrstevníkům radit, jak udělat maturitu bez toho, aby se na ni učili.

Má Clubhouse budoucnost?

Je pochopitelné, proč lidi Clubhouse tak láká. Propojuje se v něm demokratizace veřejného prostoru – klíčový prvek sociálních sítí, potažmo internetu jako takového – a aktuální trendy tvorby a poslechu podcastů, které v Česku zažívají v posledním roce boom. Oproti podcastům je komunikace synchronní, ale to podle účastníků diskusí hraje ve prospěch Clubhousu. Mají prý totiž FOMO: pokud se jen na chvíli z místností odpojí, dostanou strach, že přijdou o svého oblíbeného idea makera, který se podělí o tajemství úspěchu. A nezanedbatelným faktorem je i sociální deprivace vyvolaná koronavirovou karanténou. Ze stejného důvodu se ostatně generace Z začala potkávat na původně videoherním Discordu, čehož si všimla už i mainstreamová česká média.

Má ale Clubhouse budoucnost? Můj instinktivní odhad je, že ne: „celebrity“ na Clubhousu odradí rostoucí publikum a konec aspoň částečně intimního prostoru, ostatním se počáteční neotřelost oposlouchá a projeví se nevýhoda synchronní komunikace: nutnost aktivní pozornosti účastníků. Otázkou zůstává taky monetizace celé platformy, která zatím funguje bez reklam i poplatků. Investoři jsou si ale budoucností Clubhousu o poznání jistější: před pár dny do něj nalili neveřejnou částku v řádu minimálně desítek milionů dolarů a řeší se i aplikace pro Android. Vývoj sociálních sítí je tradičně obtížné předvídat, a je tak možné, že se všichni jednou sejdeme na Clubhousu. V současné podobě ale každopádně bez Martina Meruňky.

Autor přednáší o sociálních sítích na Masarykově univerzitě v Brně.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies