Foto Michal Špína
Když koncem uplynulého roku poslanci ANO, ODS, SPD a částečně i lidovců a KSČM prohlasovali snížení daní z příjmů, aby „nechali lidem víc peněz“, bylo jen otázkou času, kdy se dovíme o prvních škrtech ve veřejných službách. Ty přitom mohou v důsledku leckoho připravit o větší částky, než jaké mu přihrála nejnovější vlna pravicového populismu. Po včerejšku už jednu z prvních obětí známe – vlaky a autobusy v Ústeckém kraji.
Po draze opravené trati se bude courat několik zbylých osobáků, do cíle se sice nějak dostanete, ale vyhraďte si na to radši půl dne.
O návrhu krajského rozpočtu, který má znamenat zrušení každého pátého spoje, jsme se mohli poprvé dozvědět 17. ledna. Samotní krajští úředníci přitom uváděli, že jde o „drastickou redukci“ a že jen „s vypětím úsilí se možná podaří zachovat zásadní síťové vlastnosti a provázání veřejné dopravy celého Ústeckého kraje“. Po včerejším hlasování, které rozpočet schválilo, už můžeme jen čekat, jaké vypětí krajská koalice ANO, ODS a Spojenců pro kraj předvede, aby veřejnou dopravu v kraji nerozvrátila úplně.
Do práce třikrát dráž
Jistěže kraje tahají za kratší konec provazu, když jim v nastupující hospodářské krizi způsobné covidem ještě pustil žilou stát. V Ústí ale škrtá tatáž koalice, která stála za daňovým balíčkem – a navíc v kraji, jehož obyvatelům toho daňové slevy zvýhodňující především bohaté moc nepřinesou, protože pod Krušnými horami se koncentruje a dědí spíš chudoba než bohatství. Těch pár ušetřených stokorun si tak Severočeši můžou rovnou odložit na benzin.
„Garantujeme, že spoje do škol i do práce zůstanou v celém rozsahu,“ ujišťoval zastupitele „architekt revidovaného rozpočtu“, nový radní Jan Růžička (KDU-ČSL, zvolen za ODS). Nedodal už, jak by toho chtěl dosáhnout – ani v průmyslovém Ústeckém kraji totiž dávno neplatí, že všichni hákují od šesti do dvou. (Nechávám teď stranou, že sto let po zavedení osmihodinové pracovní doby bychom mohli mít nárok jezdit i jinam než do práce.) Při pětinovém osekání spojů – které přitom ušetří jen desetinu prostředků, protože veřejná doprava má velké fixní náklady a zjednodušeně řečeno je tím efektivnější, čím je častější – proto nevyhnutelně leckdo přijde i o spoj do zaměstnání.
Dejme tomu, že bydlíte v Kadani a pracujete v Chomutově. Měsíční jízdenka platná ve vlacích i autobusech na trase vyjde na 832 korun. Jenže zrovna váš spoj bude zrušen. Padesát kilometrů autem – pokud ho ovšem máte – každý pracovní den vyjde na dva tisíce měsíčně jen za benzin. Přijdete tak tedy minimálně o 1200 korun, což je při mediánové mzdě skoro všechno, co jste ušetřili na daních. A to se vyplatí, že? K tomu je potřeba připočíst opět o něco plnější silnice (v kraji s výrazně nadprůměrnou a stále stoupající nehodovostí), popojíždění kolem plných parkovišť a další zhoršení ovzduší v oblasti, která už tak patří k nejznečištěnějším v republice.
Bludný kruh škrtání
Nejsmutnější na tom je, že právě veřejná doprava byla doteď jedna z velmi mála věcí, ve kterých mohl jít Ústecký kraj příkladem. Velký podíl na tom má dnes už bývalý náměstek hejtmana pro dopravu Jaroslav Komínek (KSČM), během jehož působení se podařilo vybudovat v kraji integrovaný dopravní systém, ve kterém lze na jednu jízdenku a za přijatelnou cenu cestovat všemi druhy dopravy. Kraj se snažil zahušťovat jízdní řád autobusů i vlaků, zaváděl víkendové výletní linky a zároveň dokázal tlačit Správu železnic k elektrifikaci dalších tratí nebo k opravě lokálky zničené sesuvem při stavbě dálnice v Českém středohoří.
To ale samozřejmě neznamená, že by doprava v Ústeckém kraji byla ideální. Ve skutečnosti místo redukce potřebuje naopak posílení a další rozvoj. Třeba dvacetitisícová města Louny a Žatec nemají ani víc než dvacet let po zřízení krajské samosprávy přímé spojení s jeho sídlem, tedy s Ústím nad Labem. Minulá krajská administrativa se už chystala přímé zrychlené vlaky objednat – i kvůli nim se ostatně nedávno modernizovala trať poblíž Loun. Teď je ale jasné, že z toho nebude nic. Po draze opravené trati se bude courat několik zbylých osobáků, do cíle se sice nějak dostanete, ale vyhraďte si na to radši půl dne.
Vzniká tak bludný kruh, který jsme zažili už v devadesátých letech: veřejná doprava se oseká, tím přestane být atraktivní a klesne o ni zájem a s ním i příjmy z jízdného, oseká se tedy znovu a pak ještě jednou, zatímco investice do tratí nebo přestupních terminálů jdou k ledu, protože by je prý nevyužilo dost lidí. A nad městy mezitím houstne smog.
Právě do takových bludných kruhů se nás teď rozhodla vracet celostátní i krajská politika ANO a ODS. Bohužel není překvapivé, že prvním místem, kde se to jasně ukazuje, je Ústecký kraj – kus země, kterému přitom za všechna ta léta vytěžování a následného zanedbávání dlužíme snad nejvíc.
Autor je redaktor kulturního čtrnáctideníku A2.