Divné a psychotické výstupy. S House of Garbáge o divadelním pojetí dragu

K nejvýraznějším současným domácím drag queens patří čtveřice performerů působících pod hlavičkou House of Garbáge. Přetiskujeme rozhovor z nového čísla kulturního čtrnáctideníku A2.

Foto Youtube / KATARZIA

Jak jste si vybírali své drag přezdívky? Co znamenají?

Tonic: Nechtěl jsem ani holčičí, ani klučičí jméno, moje drag persona je totiž založená na překračování genderových opozic. Když jsme s kamarádem společně vymýšleli mé jméno, měl jsem zrovna u sebe lahev toniku a najednou mi to přišlo jako ideální řešení. Tonic znamená, že jsem trochu hořká, trochu osvěžující a že nejlepší jsem ve společnosti ginu.

Just Karen: Já jsem původně chtěl něco, co bude znít okázale, jako superhrdinské jméno. Jmenuji se občanským jménem Karel a jednou mi na bowlingu omylem místo toho napsali Karen. Říkal jsem si, že to zní trochu nablble. Navíc existují memy, kde je Karen postava hloupé bílé ženy ve středním věku. Nejvíc se mi ale líbí, že to nic neznamená, takže si s tím jménem můžu dělat, co chci, a být, jaký chci – což je přesně to, co se mi na dragu líbí.

Miss Petty: S dragem jsem začínal, když se hroutil můj první vztah a můj tehdejší partner mi říkal, že jsem „petty“ – úzkoprsý, malicherný. To jméno jsem si vybral, abych se k těmhle charakteristikám přihlásil.

Cuntessa: Moje původní jméno pochází z filmu Federica Felliniho 8½, kde vystupuje velká obézní prostitutka jménem La Saraghina. Na Cuntessu od slova „cunt“, kunda, mě překřtil jeden známý na večírku. Může to znít divně, ale normálně jsem velmi stydlivá osoba. Cuntessa se hodně zaměřuje na pozitivní vztah k sexualitě, na přijetí vlastního těla, k čemuž se ta přezdívka dobře hodí.

Jak jste se k dragu dostali? Prošli jste nějakým přelomovým okamžikem, kdy jste si říkali, že už jste „plnohodnotné“ drag queens?

Cuntessa: Mám radši termín drag performer než drag queen, a to čistě proto, že Cuntessa nedělá některé věci, které byste od typické drag queen očekávali. Třeba si neholím vousy a jen výjimečně používám paruku. Ale na formativní moment se pamatuju velmi přesně. Bylo to v mém rodném Slovensku na skvělé akci zvané Hello Queen, kterou pořádala transgender aktivistka a hudební producentka B-Complex, vlastním jménem Matia Lenická. A tam mě někdo nalíčil poprvé tak, jak jsem si představoval, že by Cuntessa měla vyhlížet. Jako špinavá prašivá kurva. Lidé se tomu moc nesmáli, ale já si říkal, že tohle si pro sebe dovedu představit. Nikdy jsem totiž nebral drag jako práci, ale spíš jako luxusní čas, který mám sám pro sebe. Jako si někdo dělá pohodovou neděli, já dělám drag. Při každé show mám pocit, že ze mě všechno spadne a já se cítím víc naživu než kdy jindy.

Tonic: Vždycky jsem chtěl dělat drag, ale neměl jsem dost sebevědomí. Jak jsem se zlepšoval, lidé mi začali nabízet peníze a publikum bylo stále nadšenější. Tehdy jsem si řekl, že bych si tím mohl vydělávat a být v tom opravdu dobrý. Jednou jsem v Praze vystupoval s jednou ze soutěžících z RuPaul’s Drag Race a manažer řekl, že moje vystoupení bylo ten večer nejlepší. To, že mě někdo dal na stejnou úroveň s těmi špičkovými holkami z Drag Race, byl pro mě obrovský impuls.

Spousta lidí si myslí, že dělat drag je totéž jako být trans, což je asi největší omyl, se kterým jsem se já osobně musel potýkat.

Miss Petty: K dragu jsem se dostal přes hudbu. Skládání a koncertování mě bavilo od základní školy, a přestože to byl někdy trochu trapas, vždycky jsem rád vystupoval na veřejnosti. Když jsem s hudbou přestal, hledal jsem nějaký způsob, jak se na pódiu udržet. Jednu dobu jsem sledoval drag queens na Instagramu, díval se na pořady jako Drag Race a uvědomil jsem si, že se to podobá tomu, co jsem dělal já, ale ani u toho nemusejí skládat hudbu. Od začátku jsem měl silný pocit, že bych v tomhle mohl být dobrý. S tím pocitem jsem k tomu přistupoval i v době, kdy jsem ještě tak skvělý nebyl.

Just Karen: Taky jsem od začátku bojoval s nedostatkem sebedůvěry a se studem. Tonic to nezmínila, ale my jsme s dragem začínali společně. Už když jsme se poznali, oba jsme si říkali, že bychom chtěli dělat drag. Postupně jsme pronikali do dragové kultury a začali se tomu věnovat prakticky. Už na své první show, kde jsem vystoupil na pár svých oblíbených songů, jsem viděl, že se to lidem líbí a připadá jim to vtipné. Vybavuju si z toho večera několik výrazných okamžiků, které byly celkem šokující. Třeba při skladbě Ponyboy od Sophie si můj přítel nasadil koňskou masku a já mu asi před stovkou lidí vylízal zadek.

Co pro vás znamená možnost veřejně vystupovat?

Just Karen: Drag pro mě odjakživa úzce souvisel se zkoumáním vlastní identity. Už od dětství jsem svůj gender hodně přehodnocoval. Dneska bych řekl, že jsem nebinární, ale byly doby, kdy jsem měl pocit, že jsem trans. Prožil jsem si hodně nejistoty jako queer kluk, který nezapadá do genderových rolí. Drag je obrovská platforma pro zkoumání genderu a ještě vám dává možnost dělat to veřejně a bavit tím lidi.

Miss Petty: Pro mě je mnohem důležitější zábava než zkoumání identity. Důležité pro mě bylo, že je to kreativní a umělecká záležitost. To, že u toho mám ženské šaty a hromadu make-upu, samozřejmě nějak vyjadřuje rozevlátou část mé osobnosti. Na druhou stranu jsem nikdy o své genderové identitě zvlášť nepochyboval, nenapadlo mě, že bych mohl být trans dívka. Vždycky mi šlo spíš o zábavný způsob, jak dělat umění.

Cuntessa: Myslím, že v určité fázi své kariéry performera, herce a drag performera jsem se tak trochu rozpustil ve své tvorbě. Teď už pro mě neexistují žádné hranice. S Cuntessou jsem objevil nové vrstvy své osobnosti, o kterých jsem dřív ani netušil, že existují. Poslední dobou jsem se taky začal víc považovat za nebinární osobu. První dojem ze mě bývá, že jsem hodně „chlapácký“ typ. Přesto jsem i hodně femininní. Jsem ale extravagantní, strašlivě hlučný a nehorázně vulgární – a vůbec se za to nestydím. A tohle jsem zjistil díky Cuntesse. Takže Cuntessa je pro mě vlastně něco jako životní styl.

Tonic: Jednou z výhod toho, že vystupujeme jako house, je, že můžeme vytvářet konceptuální show, která originálním způsobem komunikuje s publikem. Nechceme dělat ten typ dragu, kdy provádíte akrobatické taneční prvky jako death dropping nebo se kroutíte na písničky od Britney Spears. Spíš si strháme šaty a jsme napůl nazí nebo předstíráme hysterický pláč a podobné šílenosti. Chceme být zábavní, ale důležitá je pro nás i autenticita a vědomí, že děláme něco pro svou komunitu. Myslím, že všichni jsme začali s dragem ze stejných důvodů – chtěli jsme se bavit, být autentičtí a dělat něco uměleckého.

Jak vypadá vaše typická show?

Tonic: Společně jako House of Garbáge vystupujeme pod hlavičkou Queeriety, což je seriál našich show. Kromě drag queens se tam objevují taky drag kings, performeři burlesky nebo tanečníci stylu voguing. Moje vlastní performance jsou hodně různorodé. Někdy vůbec nedělám lip sync, ale vyjdu před diváky nahý a pomazaný krví nebo se obléknu jako jeptiška, občas dělám voguing v nějakém výstředním kostýmu, jindy se obléknu do svatebních šatů a usedavě pláču na hudbu z Titaniku.

Miss Petty: Moje vystoupení vypadají tak, že zpívám a hraju své vlastní songy. Když přehrávám cizí písničky, tak se snažím, aby to byly rychlé, taneční věci, které si na jevišti sám užívám a lidé si je užívají společně se mnou. Teď v lockdownu se víc soustředím na skládání hudby. A snažím se, abyste se, když ji budete poslouchat ve sluchátkách cestou po městě, cítili jako pořádně ostrá čubka.

Cuntessa: Tak v osmi případech z devíti vystupuju na songy své oblíbené skupiny The Tiger Lillies a můj make-up je hodně inspirovaný Martynem Jacquesem. Tahle skupina má ty nejkrásnější balady o sjíždění se heroinem a nejromantičtější písně o kokainových rauších. Poslední dobou ale objevuju i jiné vrstvy Cuntessy. Chci tu špinavou děvku naučit nějakým způsobům, takže využívám stará broadwayská čísla, která jsou hodně camp. Zatím to vypadá, že to lidi baví, takže se toho budu držet.

Just Karen: Dřív jsem hodně dělal lip sync, ale nemyslím, že jsem zas tak dobrý tanečník, takže si vybírám písně, které jsou hodně teatrální. A poslední dobou si píšu vlastní čísla. Třeba čtu poezii a používám prvky stand up comedy. Nedávno jsem měl vystoupení, které bylo postavené právě jako stand up, až na to, že jsem seděl na invalidním vozíku, protože jsem měl zlomenou nohu. Taky si vymýšlím různé šílené postavičky. Třeba Brunhildu, která je ze švédské části Německa, má lidový kroj a jódluje. Nebo Beatrice, skrze niž můžu mluvit o své vnitřní osamělosti. Je to stará britská běhna, která žehrá na to, že ji před lety opustil manžel. A tak podobně.

Cuntessa: Myslím, že Karen je až moc skromná. Ve skutečnosti je to zkurveně dobrá performerka. Její show jsou hodně dadaistické, připomínají mi uskupení Pařížská šestka z počátku dvacátého století, kde začínal i Jean Cocteau.

Zmínili jste značku House of Garbáge, která odkazuje na zahraniční tradici drag houses. Do jaké míry fungujete jako klasický house? Přijímáte třeba nové členy?

Tonic: Fungujeme úplně jinak než houses, které jste mohli vidět v seriálu Pose a podobně. Už proto, že houses v místech s velkou tradicí dragu, jako je New York, jsou spoustu let staré. Funguje tam proces zaučování nových queens a s tím spojený rodinný systém, kde starší drag queen má titul matky a její žačky jsou dcery. U nás je naproti tomu momentálně poměrně málo drag queens a ty, co dnes působí, většinou začaly s dragem zhruba ve stejné době. House of Garbáge vznikl jako volný kolektiv někdy pěti, jindy třeba deseti lidí. Spojuje nás osobité pojetí dragu. V době, kdy jsme začínali, u nás totiž dominoval ten typ dragu, který se provozoval v klubech, a pak tu byla tradice travesti show. Obojí se dost lišilo od toho, co děláme my, což jsou konceptuálnější, provokativnější věci, jako lízání zadků nebo jiné divné, nechutné a psychotické výstupy. Když jsme spolu začali pracovat, zjistili jsme, že se báječně doplňujeme. Karen je skvělá komička a mistryně mluveného slova, Miss Petty je výborná skladatelka a zpěvačka, Cuntessa je respektovaná divadelní režisérka a já to celé organizuju.

Cuntessa: Vždycky je důležité, aby existovala alternativa. Třeba Gizela Kova a drag queens z Haus of Kova v pražském Friends Clubu mají svou show a dělají ji bezchybně, tedy většinou. My ale chceme provokovat, znechutit, ale i pobavit. Je to velice teatrální, trochu ve stylu The Living Theatre. Obzvlášť to platí pro naše vystoupení v rámci platformy Pinkbus Martina Talagy.

Just Karen: Většina z nás ve Friends Clubu začínala nebo tam aspoň párkrát vystupovala. Ale tamní drag je trochu jako lipsyncová čísla v RuPaul’s Drag Race. Očekává se, že uděláte jeden song, pokud možno ve vší slušnosti. Chodí tam přiopilí návštěvníci užít si trochu legrace, která nebude nikoho příliš dráždit. Naše performance jsou víc divadelní. Kupujete si na ně lístky k sezení, i když většina publika sleduje konec představení vestoje.

Jak se díváte na historii českého dragu a současnou domácí scénu?

Cuntessa: Mám obrovský respekt k tradici drag performerů nejen v Československu, ale v celé východní Evropě. Byly to svým způsobem průkopnice. Inspiruji se ale spíš jejich stylem než přímo vystoupeními. Vždycky jsou hodně přisprostlé, drzé a frivolní, a to jsem převzal. Dnes je zásadní pojetí RuPaul’s Drag Race. Pořád je to jen reality show, která je v mnohém problematická, ale zásadně pomohla tomu, aby veřejnost začala drag queens vnímat s respektem a brát je vážně. Před tím pořadem se i velká část gay komunity dívala na drag jako na freak show. Dnes se na Drag Race kouká i spousta heterosexuálních cis mužů, kteří drag queens obdivují. Jinak toho o českém dragu zase tolik nevíme, protože sami působíme hlavně v Praze a Bratislavě. Ale byl jsem docela v šoku, když jsem zjistil, že v Jihlavě mají svou vlastní pravidelnou drag show. Moc mě mrzí, že jsem ji nemohl vidět.

Tonic: Drag Race pomohl tomu, že je teď drag scéna mnohem pestřejší. Na druhou stranu ale nastavil určité nároky na to, jaký by drag měl být. Problém je, že představa většiny lidí o dragu vychází z pořadu s performery, kteří za drag utrácejí tisíce dolarů. Když pak nenosíte podpatky a nemáte perfektní nehty, mnoha lidem přijde, že neděláte ten správný drag, a navíc, že vás mohou hodnotit, jako byste právě byli v té soutěži.

Just Karen: Na travesti performerkách je důležité i to, že jezdí po celé republice, a dokonce i po menších městech a vesnicích. Je to komediální, odlehčený drag, který si mohou užít i starší lidé na venkově.

Miss Petty: Díky travesti pro mě bylo jednodušší vysvětlit drag své mámě, která je paní ve středních letech a stejně jako řada jiných paní ve středních letech zná travesti a chodí na ni, když se objeví ve vesnici, kde žije.

Na jaké stereotypy a klišé jste jako drag queens u nás narazili?

Cuntessa: Spousta lidí si myslí, že dělat drag je totéž jako být trans, což je asi největší omyl, se kterým jsem se já osobně musel potýkat.

Tonic: Komplikované je to při randění. Když jste drag queen, lidé očekávají, že budete submisivní a že chcete, aby se s vámi jednalo drsně. Ale to vypovídá spíš o misogynii v naší zemi než o randění homosexuálů. Mezi drag queens jsou dost rozdílné osobnosti, včetně bisexuálů a hodně dominantních osob.

Miss Petty: U lidí, kteří mě znají jen jako drag queen, se mi stává, že mě považují za osobu, která je pořád plná humoru a pozitivní energie. Takhle se ale chovám jen na jevišti, jinak jsem docela tichý člověk. Jednou mě najali do jedné prodejny s tím, že tam tuhle drag energii přinesu. Tak jsem jim musel říct, že jde jen o divadelní personu.

Cuntessa: Jednou jsem byl na schůzce s klukem, který čekal, že se budu chovat víc jako Cuntessa. Řekl jsem mu, že to by mi musel zaplatit.

Máte nějakou ambici nebo plán, co byste v dragu chtěli dělat dál?

Miss Petty: Momentálně se hodně soustředím na svou hudbu a chtěl bych ji dostat co nejvíc do českých médií, klidně i do mainstreamu, a propagovat drag tímhle způsobem. A ideálně se tím začít i živit. U nás nemáme místní Drag Race a myslím, že ho ani nepotřebujeme. Stejně se ale můžeme snažit získat pro drag srovnatelné společenské uznání.

Just Karen: Já jsem začal studovat uměleckou školu a s dragem vlastně nemám žádné velké ambice. Prostě jdu, kam mě inspirace zanese, a dozvídám se přitom spoustu věcí sám o sobě. Původně jsem si ani nepředstavoval, že se dostanu takhle daleko a že o dragu třeba budu dělat tenhle rozhovor. Rád zkoumám a míchám různá média, třeba mluvené slovo a výtvarné umění, a kdybych si uměním mohl vydělávat na živobytí, bylo by to skvělé.

Cuntessa: Rád bych Cuntessu využil ke kampani ohledně HIV a AIDS. Měla by to být osvěta týkající se preexpoziční a postexpoziční profylaxe, ochrany a bezpečnějšího chemsexu. Tyhle fenomény totiž v naší komunitě pořád jsou a nemůžeme před nimi zavírat oči. Je tu spousta zneužívání drog, alkoholismu a problémů s duševním zdravím. A vzhledem k tomu, že Cuntessa je špinavá prašivá kurva, může být dobrou moderátorkou debaty o takových záležitostech. Dovedu si představit, že by mohla vést diskusi o bezpečném sexu a destigmatizaci HIV pozitivních lidí v rámci Pride nebo jiné platformy.

Tonic: Já jsem teď dostal k narozeninám šicí stroj, takže se budu učit šít. Chci taky zlepšit svůj make-up a kostýmy. A až budu o hodně lepší, možná zkusím jít do konkursu na britskou edici RuPaul’s Drag Race. Kromě toho bych rád rozvíjel House of Garbáge a udělal z něj plnohodnotnou uměleckou organizaci. Myslím, že už teď pomáháme dávat hlas trans lidem a dalším přehlíženým a znevýhodněným skupinám.

Rozhovor vyšel v A2 č. 1/2021. Číslo s tématem Drag je aktuálně v prodeji.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies