Ze seriálu Euforie. Foto HBO
Euforie v létě 2019 svou eklektickou, blyštivou, oslepující přehlídkou teenagerských úzkostí, maloměstského odcizení, hledání sebe sama i zneužívání léků na předpis v mnohých vytvořila dojem, že přinese jen předvádivou prázdnotu.
Příběh ústřední dvojice Rue a Jules šel ale překvapivě hluboko. A nejen ten jejich. Proplétal se s miniepizodami o sexuální emancipaci skrze webkamery, mužském násilí nebo upjatých genderových rolích. Kulisy americké střední třídy byly v tomto seriálu přetřené do podmanivě snové barevné palety, doprovázel je naléhavý soundtrack a v neposlední řadě taky perfektní práce s kostýmy i make-upem. Seriál působil jako metafora spektáklu sociálních sítí a idealizovaného kultu mládí, prchavého stejně jako drogy, které Rue zneužívá.
Aby alespoň trochu uklidnili diváky a divačky toužící po druhé sezóně, připravili tvůrci dvojici speciálních epizod. Odehrávají se po kritické chvíli ve vztahu Rue a Jules a ještě v nich doznívá vzpomínka na maturitní večírek a útěk Jules do velkého města. V první sledujeme Rue během diskuze se svým mentorem z odvykacího programu, v druhé Jules při svém prvním sezení s terapeutkou. Speciální epizody vyměňují oslepující září neonů za čtyři stěny psychologické poradny a sedačky v restauraci. Minimalistická konverzační dramata působí jako vystřízlivění po dlouhém a místy dost napjatém večírku.
Jules se vrací k problémům se svojí matkou a mluví o genderových rolích, vztahu vlastního já k ideálům mužského světa, které jako trans dívka cítí o dost silněji. Epizoda, kterou se scenáristou celého seriálu Sama Levinsona napsala taky představitelka Jules Hunter Schafer, jde hluboko. Zatímco po zhlédnutí první série zůstává na sítnici obraz Jules jako nespoutaného anděla (v jedné ze silných scén v andělském kostýmu skončí v bazénu), při rozhovoru s terapeutkou pochybuje o braní hormonů a snaží se rozplést složité tlaky, které tvoří naše já.
Jestliže se Jules snaží svůj vlastní obraz rozložit, aby objevila sama sebe, Rue se naopak snaží všechny dílky znovu poskládat. Po relapsu, rozbitém vztahu i svých činech už necítí moc optimismu. Seriál se v obou těchto epizodách proměnil v sebevědomé dospělé drama.
Slouží nejen jako most mezi sériemi, ale taky jako nadechnutí po vyčerpávajícím tempu první devítky dílů. A taky jako ukázka toho, co ještě může přijít.
Autor je herní a popkulturní publicista.