Feminismus v roce 2020: nejdůležitější momenty

Od koronaviru přes boje o legalizaci interrupcí až k legislativním změnám vedoucím k větší menstruační důstojnosti. Co byly nejvýraznější feministické kauzy tohoto roku?

Poslední rok druhé dekády 21. století jako by schválně nechtěl odejít důstojně. Na koktejl pandemie koronaviru, přírodních katastrof, klimatických i politických změn budeme bezpochyby vzpomínat dlouho. I když se jeho symbolem měla jednoznačně stát izolace a nedostatek sociálního kontaktu, byl to nadprůměrně rušný rok, ve kterém se stihlo odehrát velké množství událostí, z nichž mnoho se týkalo práv žen a LGBTQ lidí.

Pokud tento rok něco výrazně určovalo feministický diskurs, byla to nepochybně krize, která vznikla v souvislostí s pandemií koronaviru. O tom, jak moc její následky reflektují genderové nerovnosti, se psalo téměř celý rok. Na povrch vypluly nespravedlnosti, kterými se feminismus zabývá už desítky let. Pravděpodobně nejsilnějším vizuálním obrazem roku 2020 zůstanou zdravotní sestry s modřinami na obličeji z neustálého nošení masek – symbol nedoceněné práce v oblastí péče, postavené na levné práci žen.

Genderovaný dopad krize byl vidět všude, počínaje vyšším zastoupením žen v prvních liniích a feminizovanou prací v oblastech péče, která je obvykle neviditelná. Nedostatečně placená práce se najednou stala hyperviditelnou.

Rok 2020 byl ovšem rokem, ve kterém se odehrály i různé průlomové a dramatické události, za nimiž byly miliony protestujících po celém světě. Ti dali jasně najevo, že návrat do normálu odmítají, protože právě v onom normálu byla chyba. Byl to rok, ve kterém se do posledního momentu vedly některé z největších bitev o reproduktivní spravedlnost a bezpečný přístup k interrupcím. Od květnového vypuknutí protestů Black Lives Matter, přes běloruské protesty až k dosud největším mobilizacím polského feministického hnutí. Ani pouliční protesty a organizování se tento rok nechyběly, i když se vše odehrálo pandemii navzdory. Některé události skončily historickým vítězstvím feministických hnutí, jakým je legalizace interrupcí v Argentině nebo kriminalizace ženské obřízky v Súdánu, některé teprve započaly odhodlaný boj za spravedlnost.

Odsouzení Harveyho Weinsteina na dvacet tři let vězení

Začátkem února padl rozsudek nad Harveym Weinsteinem, bývalým hollywoodským magnátem a od roku 2017 nechvalně známým predátorem obviněném nesčetněkrát v rámci kampaně #MeToo ze znásilnění a sexuálního nátlaku. Rozhodnutí o odsouzení jeho zločinů bylo nepochybně průlomové a stejně důležité jako kampaň #MeToo, která zviditelnila problém sexuálního násilí a přehodnotila společenskou debatu o něm. Kauza otevřela diskusi i o tom, zda tresty dlouholetého vězení mají potenciál přinést spravedlnost (nejen) Weinsteinovým obětem sexuálního násilí a jakými kroky by se měla nekarcerální (mimovězeňská) feministická spravedlnost ubírat v budoucnu.

Genderový esencialismus s J. K. Rowling v hlavní roli

Britská literární superstar, autorka jedné z nejslavnějších dětských knih všech dob a miliardářka J. K. Rowling se tentokrát postavila do čela pochybných smrtijedů, šířících černou magii sporných a nezřídka ubližujících esencialistických myšlenek o genderu, trans ženách i mužích. I když se podobným výrokům nevyhnula ani v minulosti, její letošní tweet, který zveřejnila podrážděna inkluzivní jazykovou konstrukcí v článku o menstruační chudobě (šlo o výraz „lidé, kteří menstruují“), vyvolal mimořádnou pozornost médií. Rowling je možná jenom špičkou ledovce, který tvoří anti-trans sentiment některých feministických kruhů (nejen) ve Velké Británii. Z této debaty, která se táhla několik měsíců, si můžeme vzít dvě poučení: uvažování o feminismu jako o hnutí rozděleným mezi anti- a pro-trans tábor je přinejmenším falešné, stejně jako je falešné považovat netolerování transfobních výroků za útok na svobodu slova.

Sexuální obtěžování na slovenské televizi JOJ rámované jako vtip

Začátkem května byl herec Maroš Kramár nařknut ze sexuálního obtěžování, poté co se během natáčení pořadu Inkognito na slovenské televizi JOJ před kamerami dotýkal intimních partií maskérky, která na setu pracovala. Dvojnásobná vlna vášnivých debat, která se kromě Slovenska vedla i v Česku, potvrdila, že se tuzemská diskuse o sexuálním obtěžování stále ubírá jiným směrem než v některých západních zemích. I když debata hlavního proudu zase prokázala, že je zcela neschopná rozpoznat mocenské nerovnosti, které jsou v případech sexuálního zneužití klíčové, sociální sítě zasáhla záplava bolestivých příběhů, ve kterých se sdílela svědectví o zneužívání na pracovištích.

Síla běloruských protestujících žen v červeném a bílém

Poté co autokratický prezident Běloruska Alexandr Lukašenko pozavíral své mužské oponenty, cynicky poctil Světlanu Tichanovskou možností kandidatury na prezidentku. Ona a její parťačky Maria Kolesnikova a Veronika Cepkalo se staly mocnou trojicí, která se postavila tváří v tvář nespravedlivému režimu. Nebyly ovšem jediné, jejichž sílu v rámci svého misogynního uvažování Lukašenko podcenil. Po zfalšovaných květnových volbách to byly právě ženy, které začaly největší protesty v běloruské historii, a to díky mobilizaci v soukromém skupinovém chatu. Živé řetězy žen oblečených v bílém a s květinami v rukou, ale i fotografie, na kterých statečně čelily milicím, nebo videa, ve kterých je za jejich nenásilné protesty policie „za odměnu“ násilně zbila, byly působivými důkazy síly a vůle běloruských žen.

https://twitter.com/epaphotos/status/1304804479418667011

Úspěšná obrana reprodukčních práv před slovenskými konzervativci

Slovenské feministické hnutí i tento rok ukázalo, jak pevné má nervy. Stojí za zmínku, že za poslední dva roky se na Slovensku uskutečnilo už jedenácté hlasování o zpřísnění přístupu k interrupcím. S příchodem koronaviru se i slovenská vláda snažila pod rouškou protipandemických opatření o větší omezení přístupu k interrupcím. I když se konzervativcům v čele s Annou Záborskou (Kresťanská únia, kandidátní listina OĽaNO) ani tento rok nepodařilo dosáhnout cíle, bylo říjnové hlasování znepokojivě těsné. Z čeho lze čerpat naději? Je to rostoucí síla slovenského feministického hnutí, které se dokázalo rozšířit nejen na území celého Slovenska, ale získat si podporu i v zahraničí.

Polské feministické hnutí zahájilo dosud nevídanou vlnu demonstrací

Koncem dubna se do prvního čtení v polském Sejmu dostaly dva nové návrhy zákona, kterými by se kriminalizovala sexuální výchova a ukončení těhotenství z důvodu závažných a nevratných poškození plodu. Polské feministické hnutí, známé svými dřívějšími vytrvalými „černými protesty“, reagovalo kreativně a ukázalo nám, jak protestovat během pandemie. Po volbách (a s nimi úzce spojených útocích na LGBTQI komunitu v Polsku) ale následovalo zlomové říjnové rozhodnutí o téměř totálním zákazů interrupcí, které údajně nebyly v souladu s ústavou. Reakcí byly v Polsku dosud nevídané protesty, do nichž se kromě feministického hnutí postupně zapojovala celá široká polská společnost nespokojená s politikou vládnoucí strany Právo a spravedlnost.

Významné kroky v boji proti menstruační chudobě

Kromě toho, že letos jako první země na světě zařadila do školní výuky LGBTQ+ historii, stalo se Skotsko i první zemi, jež zavedla legislativu zajišťující lepší menstruační důstojnost. Stalo se tak po čtyřleté kampani, kterou zahájila poslankyně Monica Lennon a která změnila veřejný diskurs a způsob, jakým se mluví o menstruaci na veřejnosti. Podobně byly na Novém Zélandu zpřístupněny zdarma menstruační potřeby na středních školách. V Česku o snížení daní na menstruační pomůcky mluvila ministryně financi Alena Schillerová (poté co na ni zodpovědnost v této věci hodil premiér Babiš). Daň na vložky, tampóny a další pomůcky by podle návrhu ministryně mohly být ze základní sazby DPH 21 procent přesunuty do druhé snížené sazby deseti procent.

https://twitter.com/MonicaLennon7/status/1330620680174526467

Zpátečnické uvažování Radima Uzla rozproudilo veřejnou diskusi o sexuálním obtěžování

Diskuse reagující na kontroverzní výroky Radima Uzla zpochybnila legitimitu autority tuzemské sexuologie. Na různé toxické domněnky a romantizované postoje o nevyžádaném osahávání jakožto proteplování vztahů odpovídaly nejen rozsáhlé eseje českých publicistek a publicistů. Ozvala se i řada odbornic a odborníků, kteří se odmítli ztotožnit s problematickými výroky normalizujícími sexuální násilí. V půlce prosince podalo pět ženskoprávních organizací na Radima Uzla kolektivní stížnost České lékařské komoře kvůli zlehčování dopadu sexuálního násilí.

Historický úspěch argentinského feministického hnutí

Předposlední den náročného roku byl historicky průlomový nejen pro argentinské feministické hnutí, ale i pro celou Latinskou Ameriku – většina tamních zemí má dosud velmi restriktivní zákony tykající se interrupcí. Po dvanáctihodinové diskusi rozhodl argentinský senát dekriminalizovat vykonávání interrupcí do 14. týdne těhotenství bez udání důvodu. Toto základní lidské právo bylo vybojováno přímo v argentinských ulicích, ve kterých se davy protestujících objevovaly se zelenými šátky – historickým odkazem na hnutí Madres de la Plaza de Mayo během temných let diktatury vojenské junty. Nejbližším krokem hnutí – samozřejmě hned pro oslavách – bude boj za důslednou implementaci legislativy do všech dvaceti tří argentinských provincií.

Dopad pandemie koronaviru na ženy

O tom, že pandemie koronaviru zasáhla téměř všechny, není žádných pochyb. Nicméně její následky spolu s protipandemickými opatřeními nedopadly na všechny části populace stejně. Genderovaný dopad krize byl vidět všude, počínaje vyšším zastoupením žen v prvních liniích, respektive feminizovanou prací v oblastech péče, která je obvykle neviditelná. Nedostatečně placená a vykořisťovaná práce se najednou stala hyperviditelnou. Bohužel se z domovů, tedy míst, která měla poskytnout bezpečný úkryt před nákazou, stala místa plná nebezpečí, což eskalovalo v rapidním nárůstu jak domácího násilí, tak počtu feminicid. Domovy byly také místy, kde se odrážela genderovaná očekávání spjatá s domácími pracemi a neplacená druhá směna se stala dvojitou paralelní směnou.

Během pandemie nechyběla ani bizarní opatření – vláda Malajsie například ženám v sérií online plakátů doporučovala, aby během lockdownu neremcaly a neobtěžovaly tak své muže, a aby se nepřestávaly malovat. Existovaly státy, které protipandemická opatření zneužívaly za účelem omezování interrupcí. Jiné země, často i ty s ženami v čele, byly ve svém boji proti koronaviru vyloženě úspěšné – jako příklad může sloužit třeba Nový Zéland a Finsko.

Navzdory všem problémům bylo vypuknutí koronavirové krize nepochybně jedním z důvodů všeobecné mezinárodní feministické solidarity, v důsledku čehož vznikaly různé internetové mobilizace, nové kolektivy a manifesty. Potřeba takové odpovědi na krizové situace bude v příštím roce jenom větší. Následky krize, které už teď eskalují míru vykořisťování, útlaku a nerovností, pocítí totiž v patriarchální, pozdně kapitalistické společnosti zejména ti nejzranitelnější.

Autorka je spolupracovnice redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies