„Proč děláme demonstraci, když ti lidi nakonec z Varnsdorfu odejdou a nějaké bydlení si třeba taky seženou?“ klade si rétorickou otázku mluvčí Iniciativy za důstojné bydlení, která zorganizovala demonstraci před radnicí ve Varnsdorfu. „Hlavní problém vidím v tom, že pokud se radnice chtěla zbavit lidí z Kovářské a dostat je pryč z města, tak se jí to povedlo. Důstojné bydlení ale rodiny nezískaly, a to ani mimo Varnsdorf,“ odpovídá si. Na čtvrteční demonstraci se nakonec sešlo okolo padesáti lidí, jak místních, tak přespolních. Ve stejný den se konalo i zasedání městského zastupitelstva. Demonstrace byla vedena snahou upozornit na extrémně složitou situaci, ve které se ocitlo několik rodin z někdejšího varnsdorfského „ghetta“, které byly vystěhovány uprostřed koronavirové pandemie a od kterých dalo město ruce pryč. Nový majitel Lukáš Rak měl s paneláky v Kovářské jiné plány, rozhodl se je rekonstruovat a ani vyhlášený nouzový stav mu nezabránil vystěhovat rodiny doslova ze dne na den, protože po předchozím majiteli zdědil jednoměsíční nájemní smlouvy.
Iniciativa za důstojné bydlení kritizuje nečinnost města, které svou apatií vůči vystěhovaným rodinám vytváří nebezpečný precedens.
Přítomní aktivisté a aktivistky vyjádřili na varnsdorfském náměstí rodinám podporu a současně apelovali na vedení města, aby se začalo zabývat dlouhodobě kritickou situací. Zúčastnění před radnicí rozestavěli rekvizity bytového vybavení, které simulovalo bydlení na ulici. Na transparentech se objevily nápisy jako „Vy máte domy, my potřebujeme domovy“, „Máte sociální byty, a mohli bychom je vidět?“ nebo „Stav bytové nouze“. Na ulici se mohla řada rodin během podzimu skutečně ocitnout. Nestalo se tak do velké míry jen zásluhou Marie Hučkové, která má spolu s manželem a dětmi ve Varnsdorfu pronajatý někdejší drážní domek a která poskytla několika rodinám dočasný azyl. Nakonec v domě žilo dvacet pět lidí.
Vystěhování z Kovářské ulice nakonec může odskákat také rodina Hučkova, která přitom v celém příběhu hraje tu nejpozitivnější roli. Marie Hučková se ze začátku domnívala, že je ubytování rodin jen dočasné – že město alespoň některým rodinám nějaké bydlení sežene. To se nestalo a psychicky unavená hostitelka se po několika měsících, během nichž o vystěhované rodiny s dětmi v podstatě pečovala, rozhodla s rodinou odstěhovat do Rumburka. Za poslední čtvrtletí se jí navíc zvýšily náklady na energie, a ocitla se tak v dluhu. Vedení města v pondělí Hučkovým za jejich angažmá alespoň poděkovalo a slíbilo část tohoto dluhu zaplatit. V tuto chvíli se ale od města asi víc čekat nedá.
Problematická situace s bydlením, ze které roste obchod s chudobou, je dlouhodobý problém – a zdaleka nejen ve Varnsdorfu. Podle evangelického faráře Filipa Šimonovského, který se od října v celé kauze angažuje, nemá cenu vinit současné vedení města. I v důsledku dlouhodobého zanedbání mělo na začátku krize v Kovářské vedení města omezené možnosti. Přestože podle Šimonovského nebylo možné, aby každá rodina dostala byt, mohlo být město lepším partnerem v jednání. „Od října dál se vše velmi vleklo a romské rodiny, které utekly z Kovářské ulice a nastěhovaly se k rodině Hučkových, byly vystaveny rostoucí nejistotě a stresu. Na straně města chyběla, myslím, komunikace s těmito rodinami. Oni komunikovali, ale málo, a ne z pozice partnerské, ale spíše z pozice nadřazené, mentorsko-učitelské. Když jsem se ve věci začal angažovat, tak mě překvapilo, že jsem záhy měl více informací o aktuálním stavu věcí než někteří lidé z města. A přitom jsem o situaci předtím nevěděl nic. Hodně důležitá je v takových krizích důvěra. A důvěra se buduje tak, že sliby, které zazní, se plní. Ze strany města prý zněly různé sliby, ale nic se nedělo a zmíněné rodiny městu přestaly věřit. Důvěra také roste, když se lidé vidí, když si jeden druhého váží. I tohle je zde velmi nabourané – z obou stran,“ shrnuje Šimonovský svoje zkušenosti s vedením města.
Spekulace s bydlením a děti na ubytovnách
Za dotčené rodiny na demonstraci promluvila Iveta Balážová, jejíž rodina zůstala v Kovářské jako poslední, a to i v prosinci, kdy už měla být podle majitele Lukáše Raka vystěhovaná. Město, pro které její manžel již patnáct let pracuje u technických služeb a ona sama osm let, jí tehdy slíbilo pomoc s hledáním nového bydlení a starosta měl přislíbit i byt. Zůstalo však nakonec pouze u nabídky nechvalně proslulé ubytovny TGM, která je nejen zcela nevhodným a nedůstojným prostředím pro život, ale navíc je toto ubytování i mimo finanční možnosti rodiny – pětičlennou rodinu by vyšlo na 15 600 korun měsíčně. „Je mi líto, pane starosto, že jsem to musela dohnat až sem, ale po dobrým to s vámi prostě nejde,“ adresovala směrem k budově městského úřadu svoji promluvu Balážová.
Další z mluvčích, aktivista Jožka Miker, hovořil o širším kontextu diskriminace Romů, jejichž práva jsou neustále porušována a ke kterým se představitelé státu a obcí chovají jako k občanům druhé kategorie. Kritizoval také spekulování s byty a obchod s chudobou, kvůli kterým tu neexistuje možnost zajistit důstojné ubytování pro lidi, kteří jej potřebují. Na jeho slova navázala bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, která zdůraznila, že obce ztratily nástroje k ovlivňování situace především proto, že v minulosti privatizovaly své bytové fondy. Dodala také, že právo na bydlení není sice v českém právu pevně definováno, nicméně dle zákona o obcích jsou obce povinny zajišťovat potřeby svých obyvatel včetně potřeby bydlení. Připomněla také nutnost přijetí zákona o sociálním bydlení. Česká republika je totiž jednou z mála evropských zemí, které takový zákon nemají.
Klíčovými problémy jsou i podle faráře Šimonovského dlouhodobě neřešená situace v oblasti bydlení a nedostatečná sociální péče. „Město Varnsdorf nemá dostatek svých vlastních bytů pro rodiny s dětmi v nouzi, a i kdyby je mělo, tak by v nich zřejmě nedokázalo zajistit potřebnou sociální péči a doprovázení těchto rodin. Některým z nich chybí základní návyky a potřebovaly by intenzivní doprovázení kombinované s důsledností, ale také s laskavostí. Toto však není jen problém Varnsdorfu! Potíž také je, že v celém sociálním systému ČR jsou slepá místa. A mám za to, že jedním z nich jsou právě mnohočetné rodiny bez základních návyků péče o sebe a děti. Běžná zařízení jako azylové domy pro ně mají ‚vysoký práh‘. A ubytovny jsou velmi špatným řešením, děti by tam vůbec neměly být,“ domnívá se Šimonovský.
Bez zásadní změny se bude situace opakovat
Iniciativa za důstojné bydlení kritizuje nečinnost města, které svou apatií vůči vystěhovaným rodinám vytváří nebezpečný precedens. „Město sice v nedávné době nechalo opravit několik sociálních bytů, ty jsou však svou velikostí zcela nevhodné pro rodiny, které zůstaly bez přístřeší, a paradoxně tak na ně nemají nárok. To dobře ilustruje nesystematičnost a nefunkčnost přístupu vedení města k potřebám svých obyvatel. Absenci porozumění problematice demonstruje i skutečnost, že po nenaplnění slibu vystěhovaným pomoci vedení města obviňovalo rodiny, že si samy včas nezačaly shánět bydlení. Tím zcela ignorují fakt, že Romové nebo sociálně vyloučení lidé jsou na trhu v bydlením často diskriminováni,“ uvedla mluvčí Iniciativy za důstojné bydlení.
Rodina Hučkových se plánuje odstěhovat z drážního domku ve Varnsdorfu do Rumburka, a minimálně tři rodiny se tak v blízké době opět mohou ocitnout bez střechy nad hlavou. Část lidí, kterým zaměstnanci radnice pomohli sehnat bydlení mimo Varnsdorf, nakonec stejně skončila v ubytovně TGM, kterou za neadekvátní peníze provozuje přímo město. „Věřím, že se pro tyto rodiny bydlení najde. Ale mám obavu, že pokud Varnsdorf zásadně nezmění svoji sociální politiku, což je dlouhodobý, ale dosažitelný cíl, tak se podobné situace a problémy budou opakovat pořád dokola,“ uzavírá Šimonovský.
