Foto Gage Skidmore (CC Attribution-Share Alike 2.0 Generic license)
Na pódiu před americkým Kapitolem jsme včera viděli Jennifer Lopez, jak zpívá This Land is your Land, a ještě předtím nám Lady Gaga nám zazpívala americkou hymnu. Charismatu, kterým okolí Kapitolu prozářili Barack a Michelle Obamovi, mohl konkurovat jen stárnoucí štramák Bill Clinton. Amerika v této nádherné atmosféře jmenovala v doprovodu vzletných veršů talentované a šarmantní mladé poetky Amandy Gorman nového prezidenta. Bidenův proslov opakovaně vyzval k naději a jednotě. Konečně je zase všechno, jak má být. Konečně jsou ve Washingtonu zase ti správní umělci a politici. Trump je pryč a všechno je v pořádku.
Dobrý proslov nestačí
Amerika se sice zbavila nejnebezpečnějšího prezidenta, který mimo rozkladu demokracie dramaticky snížil daně bohatým, zrušil řadu regulaci včetně základní ochrany životního prostředí a laxním přístupem k pandemii má podíl na stovkách tisíc mrtvých. Jenže vnímat politiku výhradně skrze gesta, symboly a prázdné politické kroky je v konečném důsledku nebezpečnější než samotný Trump. Pokud k dobrému pocitu z politiky stačí hezký proslov, dobrá atmosféra, charisma a ty správné celebrity, pak jsme se za čtyři roky trumpismu moc daleko neposunuli. Ba naopak, už teď se od něj druhá strana nijak neliší. Nelze se ale divit. Pokud vám ve vašem zajištěném životě o nic moc nejde, prázdná gesta vám jako náplň politiky postačí. Pokud ale kvůli koronaviru nemáte z čeho nakoupit jídlo, tak jen nervózně čekáte, kde jsou ty dvoutisícové šeky, které vám Joe Biden sliboval už během kampaně a které demokraté museli odložit, protože by před volbami prý ještě mohly pomoct Trumpovi k vítězství. Škoda, že stejně nejde odložit nákup jídla, když kvůli COVIDu nemáte práci.
Inaugurační projevy jsou ze své podstaty jen gestem a symbolem. Jako pozitivní, ale stále pouze symbolické lze vnímat i první kroky nového amerického prezidenta – zrušení výstavby ropovodu Keystone, konec zákazu cestování pro muslimské země, návrat k Pařížské dohodě a do Světové zdravotnické organizace či zastavení stavby zdi na hranicích s Mexikem. Ani to ale zatím nemůže uspokojit nikoho, komu reálně záleží jak na důstojnosti migrantů, tak na boji proti klimatické změně či na spravedlivém řešení koronavirové pandemie. Reálné kroky totiž leží jinde a Biden má historickou příležitost je udělat. Jelikož je to ale politik s dlouhou historií hodnotových ústupků, polovičatých řešení a prázdných slibů, zatím ho nelze vnímat bez dávky podezření. Je však nutné chtít od něj víc než jen sliby a symboly. Pokud novináře i společnost uchlácholí gesty, odvede nás od důkladné a faktické kritiky. To platí zejména pro tři hlavní oblasti, se kterými se současná Amerika potýká: migraci, klimatickou změnu a pandemii s jejími zdravotnickými i sociálně-ekonomickými důsledky.
Příležitosti ke změně tu jsou
Chystanou migrační reformou Biden plánuje dát jasnou cestu k občanství jedenácti milionům lidí, kteří v USA platí daně a zastávají náročná a pro společnost nepostradatelná povolání. Jenže Bidenova reforma dobu, kdy budou muset lidé na občanství čekat, prodlužuje na navrhovaných osm let. Navíc Biden od slibovaného schválení migrační reformy už začíná ustupovat. Bez reálné migrační reformy je ale zastavení stavby zdi a zrušení zákazu jednoduchého vstupu pro občany z některých muslimských zemí nedostatečné.
Joe Biden bude samozřejmě lepším prezidentem než Donald Trump, který přímo útočil na demokratické instituce. Ale právě proto by měl být pod mnohem větší kritikou médií, odborníků i veřejnosti a klást si mnohem vyšší cíle.
V otázce klimatické změny Biden představuje ambiciózní plán na podporu opatření proti klimatické katastrofě. Přesto ale v otázce zákazu těžby břidlicových plynů dost váhá a regulaci ropných společností plánuje zejména skrze odebírání dotací. Odklon od fosilních paliv prý časem bude v zájmu samotného byznysu. Očekávání, že soukromý sektor, který od sedmdesátých let vědomě buduje bohatství na katastrofickém oteplování planety, bude dobrovolně měnit tento dekády osvědčený model, nelze vnímat jinak než jako naivní. Proto zatím samotný návrat do Pařížské dohody o reálném plnění jejich závazků nevypovídá vůbec nic.
V otázce pandemie má Biden největší příležitosti něco změnit. Na nutnosti silných řešení se shodnou demokraté i s některými republikány. Navíc Trump pro boj s pandemii neudělal téměř nic. Proočkování USA bude tím nejjednodušším a nejefektivnějším krokem. V otázce ekonomického balíčku pro oslabenou část společnosti a krachující ekonomiku to ale bude trochu složitější. Biden velmi ambiciózně představil balíček, který zahrnuje jak prodloužení zvýšené podpory v nezaměstnanosti a moratoria na vystěhovávání, tak i miliardy na testování a očkování či daňové úlevy pro rodiny. Nejpřekvapivější součástí balíčku je však zvýšení minimální hodinové mzdy na 15 dolarů ze současných 7,25.
Není čas na kompromisy
Místo rychlého řešení přímé pomoci lidem v podobě slibovaných dvoutisícových šeků, které Biden může ihned prosadit pomocí procesu schvalování rozpočtu, ale nový prezident nabídl odpovídající balík, který si bude muset prosadit i s republikány v Senátu. Pokud se mu to podaří, stane se samozřejmě hrdinou, který nejen dramaticky pomohl řešit socioekonomické problémy společnosti, ale vedle toho zvládl najít nadstranické řešení krize (a dokonce pomohl rozdělit republikánskou stranu). Pokud ale ne, bude jen dalším demokratem, který strádajícím lidem kolem pusy mazal med a pak pod vidinou kompromisu nakonec nic neprosadil. Už teď je ale jasné, že prohlasovat si balík zahrnující zdvojnásobení minimální mzdy společně s republikány se mu buď nepodaří, nebo to bude trvat velmi dlouho a lidé se přímé pomoci dočkají bůhví kdy.
Biden také může využít situace, kdy se pomoc státu ve formě přímých plateb, podpory v nezaměstnanosti či dočasně bezplatné zdravotní péče stala široce přijímanou jak demokraty, tak republikány. Mohl by tak odčinit svou předchozí chybu v podobě polovičaté reformy zdravotnictví Obamacare a prosadit všeobecně dostupnou zdravotní péči, která nepřenáší daňovou zátěž za zdravotnictví na pracující třídu, ale na tu nejbohatší.
Joe Biden bude samozřejmě lepším prezidentem než Donald Trump, který přímo útočil na demokratické instituce. Ale právě proto by měl být pod mnohem větší kritikou médií, odborníků i veřejnosti a klást si mnohem vyšší cíle. Protože pokud Biden selže v řešení strukturálních problému, které stojí za zrodem trumpismu, může nás do pár let potkat něco mnohem horšího, než bylo čtyřleté období vlády Donalda Trumpa.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.