Kudy ven z kapitalistického realismu? Konference připomněla myšlení kultovního kritika a filosofa

Online konference Víkend Marka Fishera připravila průřez jeho prací. Důraz kladla i na téma pandemie a duševního zdraví.

Uběhly už čtyři roky od nečekaného úmrtí kulturního teoretika a filosofa Marka Fishera. Jeho nezpochybnitelný vliv na levicové kritické uvažování sahá až do devadesátých let, kdy po boku dnes již „heretického“ myslitele Nicka Landa nebo filosofky Sadie Plant, založil teoretickou jednotku CCRU zabývající se kyberkulturou. Do širšího povědomí ovšem vstoupil až v nultých letech, a to díky častým hudebním a společensko-kulturním komentářům publikovaným na jeho blogu K-Punk, a především pak kvůli knize Kapitalistický realismus – rozboru post-thatcherovské neoliberální společnosti. Nejen díky publikačním, ale i pedagogickým aktivitám byl Fisher důležitým hlasem levicového hnutí (pokud něco takového ještě existuje) dvacátého prvního století a jeho myšlenky stačily ovlivnit víc než jednu celou generaci.

K výročí jeho smrti proto uspořádala německá akceleracionistická skupina Association for the Design of History (ADH) online konferenci Víkend Marka Fishera. Přednášky a diskuse vedené akademickými pracovníky se pokusily nejen představit průřez Fisherovou tvorbou a jejími základními koncepcemi, ale také vést polemiku s autorovým dílem a zvážit jeho relevanci pro současný levicový diskurs. V kontextu stále panující pandemie koronaviru není překvapivé, že větší část diskuze byla věnována tématům nostalgie a psychického zdraví, jemuž se Fisher intenzivně věnoval a jež se mu také stalo osudným.

Fisher už na svůj blog bohužel přispívat nemůže, a tak nám nezbývá než spekulovat, jak by asi reagoval na turbulentní změny nové dekády. V tomto ohledu je snaha ADH připomenout jeho odkaz velice žádoucí. Otázkou ovšem je, zda by Fisherovi přenesení jeho myšlení do striktních mantinelů akademické terminologie bylo blízké – sám na mnoha místech kritizoval elitářskou komplikovanost akademického jazyka a jeho dílo je často vyzdvihováno právě pro svou srozumitelnost a otevřenost. Stejně tak není jisté, zda by ocenil striktně mužské osazenstvo všech panelů. Ostatně kdo ano?

Fisherovo dílo je každopádně stále velice aktuální. Obzvlášť pak myšlenky nedokončeného konceptu Acid communism, jehož obrysy můžeme vyčíst z posmrtně vydaných sborníků K-Punk nebo Postcapitalist Desire a jenž přináší určitou naději v boji s kapitalistickým realismem. Možná i proto bude Fisherova analýza politické a kulturní situace dvacátého prvního století ještě potřebná.

Autor je student FF UK a člen kolektivu BCAA system. 

 

Čtěte dále