Nejlepší knihy roku 2020 podle podcastu Redneck

Populismus, monopolizace nebo role USA v dnešním multilaterálním světě. Autor podcastu Redneck představuje nejlepší knihy o americké politice, které vyšly v uplynulém roce.

Které knihy o americké politice a společnosti z uplynulého roku zaujaly autora podcastu Redneck? Jednotlivé tituly představuje následující přehled. Podrobnější rozbor knih přináší aktuální díl podcastu.

Thomas Frank: The People, No

Frankova nová kniha se jmenuje The People, No podle populistické básně The People, Yes od Carla Sandburga, a jak název naznačuje, autor nerozebírá jen samotnou historii amerického populismu, ale také negativní reakci na něj. The People’s Party na sklonku 19. století zaštiťovala především zájmy západních a jižanských farmářů (kteří v té době tvořili ještě stále velkou část populace), a to farmářů všech ras. Pro mě představuje toto hnutí jednu z nejnadějnějších kapitol americké historie. Thomas Frank popisuje vznik hnutí včetně bájné historky, jak ve vlaku v Kansasu skupinka jeho představitelů vymyslela pro členy strany označení „populista“. Dále pojednává o zániku hnutí, ale také o pokračování jeho myšlenek, kterým se dostalo pozornosti především ve třicátých letech s nástupem Franklina Delana Roosevelta. O něco temnější je druhá polovina knihy, v níž Frank popisuje, jak se ze slova populista po druhé světové válce postupně stalo hanlivé označení. Frank z toho viní především historika Richarda Hofstadtera – podle mě právem. Zásadní je také popis snahy Martina Luthera Kinga a jeho souputníků přímo navázat na odkaz populistů.

Eddie Glaude Jr.: Begin Again

James Baldwin byl spisovatel, básník, scenárista a esejista, který se narodil ve dvacátých letech v New Yorku a po válce emigroval do Francie, kde žil velkou část padesátých let. V druhé půlce dekády se vrátil a stal se neodmyslitelnou součástí hnutí za občanská práva, byť byl oproti osobnostem, jako byli Martin Luther King nebo Malcolm X, trochu upozaděný a méně aktivní. James Baldwin vždycky hlavně pozoroval, psal, mluvil. Kniha Begin Again je ideálním úvodem do myšlení této pozoruhodné postavy. Eddie Glaude svou knihu rámuje vlastním vztahem k Baldwinovu odkazu uprostřed rasově turbulentního roku 2020. Zaznamenal jsem kritiky zleva, kteří tvrdí, že titul uhlazuje Baldwinův radikalismus, což je částečně pravda, a doporučuji všem, ať si Baldwinovy romány a eseje přečtou přímo, nezprostředkovaně. Přesto si ale myslím, že vám Glaudeho kniha poskytne impulz se Baldwinem vůbec zabývat a to, že Baldwinův radikalismus dostatečně neakcentuje, podle mě otevírá jeho odkaz i lidem, kteří by nad ním možná jinak ohrnuli nos.

David Dayen: Monopolized
Zephyr Teachout: Break ’Em Up
Barry Lynn: Liberty From All Masters

Loni vyšly hned tři skvělé knihy, které se zabývají antimonopolní politikou. Také v posledních letech na toto téma vyšla celá řada skvělých publikací – například skvělá knihu Goliath od Matta Stollera nebo práce The Curse of Bigness od profesora Tima Wu, která je možná nejkratším a nejúdernějším úvodem do problematiky. Ještě před tím vyšly publicističtější tituly World Without Mind od Franklina Foera a Move Fast and Break Things od Jonathana Taplina, které se úžeji zaměřují především na Silicon Valley. Mnohokrát jsem ovšem narazil na to, že jakkoli jsou monopoly pro spoustu lidí intuitivně chápanou hrozbou, pro jiné je antimonopolní politika něco příliš abstraktního a odtažitého. Částečně je to proto, že těch pár spcialistů, kteří se monopoly nepřestali zabývat, píše často opravdu až moc abstraktně. Všichni tři autoři loňských knih se to ovšem snaží změnit.

Nejlépe se to daří Davidu Dayenovi, který vydal práci Monopolized. Ta ukazuje zhoubný vliv, který má koncentrace moci na řadové Američany, velmi barvitě a především konkrétně. V jednotlivých kapitolách na příbězích konkrétních jedinců popisuje vliv monopolizace na letecký průmysl, telekomunikace, zemědělství, farmacii a zdravotnictví, drobné podnikatele nebo bydlení. Děsivých momentů je tu mnoho, ale já bych vypíchl jeden, týkající se právě zemědělství: autor vypráví příběh iowského farmáře, chovatele prasat, Chrise Petersena. Jeho rodina chovala prasata odnepaměti, a to nejen v Americe, ale i v Dánsku a Irsku. Petersen ale pravděpodobně bude posledním chovatelem ve své rodině – v prostředí velkého agroprůmyslu se už totiž rodinná farma neuživí. „Náš současný systém není o nic lepší než kolektivistická družstva v Sovětském svazu. Tam je provozovala vláda, tady to dělají korporace. Dělají z farmářů malé pracanty, kteří nemají žádnou kontrolu nad svým životem,“ říká Petersen. Zdůrazňuji, že to říká iowský farmář, ne žádný módní levičák z Brooklynu.

Podobně temné momenty jsou v Break ’Em Up od profesorky Zephyr Teachout. „Čtyřicet let se Dean Pierson staral a dojil svoje krávy na High Low Farm, v malebném údolí na úpatí Taconic Mountains v newyorském údolí řeky Hudson. Jednoho rána roku 2010 vstal, šel do chléva, pečlivě střelil všech svých 51 krav do hlavy a pak zastřelil sám sebe. Jeho přátelé odvezli jeho rakev na hřbitov na traktoru,“ začíná jedna z kapitol knihy. Kniha Break ’Em Up je v mnohém podobná Monopolized, ale přináší jiné příběhy. Na rozdíl od novináře Dayena je navíc Teachout aktivistkou, a více se tedy soustředí na potenciální řešení. „Nemůžeme se spoléhat na zákaznické bojkoty. Velké korporace se dobře vyznají v zákaznické mentalitě a hrají si s ní. Bojkoty mohou tím, že využívají metody cukru a biče, naopak posílit autoritu korporací. Když vyhrožujeme Facebooku bojkotem za to, že nemaže nacisty, posilujeme tak myšlenku, že Facebook disponuje autoritou rozhodovat o tom, co je a není přijatelným veřejným projevem na sociálních sítích, a signalizujeme tak uznání Facebooku jako jakéhosi moderátora veřejné debaty. Místo toho bychom měli zabraňovat fúzím velkých firem, rozdělovat velké korporace, regulovat aspekty technologických gigantů jakožto veřejné služby, posilovat družstva, změnit způsob, jakým financujeme volby, zakázat nucenou arbitraci, posílit odbory a vyžadovat, aby státy a federální vláda používaly svých stávajících pravomocí k regulaci a vyšetřování korporátních uzurpátorů,“ píše Zephyr Teachout.

Barry Lynn je bývalý novinář, který v devadesátých letech psal pro AP, později například pro Financial Times. Od přelomu tisíciletí se ale zabývá problémy monopolů a dodavatelských řetězců, o kterých napsal už dvě zásadní knihy: End of The Line z roku 2005 a Cornered z roku 2010. Málokdo udělal v posledních dvaceti letech pro návrat antimonopolní politiky ve Spojených státech tolik jako Lynn. V uplynulé dekádě vedl antimonopolní frakci think tanku New America Foundation (NAF) s názvem Open Markets Program, když ale v roce 2017 napsal článek oslavující antimonopolní zásah Evropské unie proti Googlu, byla činnost frakce ukončena. Asi vás příliš nepřekvapí, že NAF má vazby na Google. Tehdejší hlava Googlu Eric Schmidt nicméně jakýkoli nátlak na NAF popírá… Letos Lynn vydal knihu Liberty From All Masters, v níž se na rozdíl od Dayena a Techout snaží předestřít jakousi intelektuální historii antimonopolního myšlení ve Spojených státech. Jako antimonopolní protest přitom rámuje například i takzvaný Bostonský čajový dýchánek. Na rozdíl od Teachout a Dayena není Lynn zdaleka tak jasně levicově politicky orientovaný a pro ty z vás, kteří se zajímají o antimonopolní politiku zprava, je tedy jeho letošní kniha ideálním začátkem.

Stephanie Kelton: The Deficit Myth

Stephanie Kelton je čelní představitelkou moderní měnové teorie (MMT), což je ekonomická škola, která se obzvláště v uplynulé dekádě a hlavně pak v posledních letech začíná dostávat do popředí. Její základní teze spočívá v tvrzení, že soudobá ekonomie špatně nahlíží na problém státních rozpočtů a především pak rozpočtových schodků. MMT tvrdí, že pro státy, které mají kontrolu nad vlastní měnou, nejsou schodky zdaleka takový problém, jak si mnozí ekonomové myslí, a skutečným cílem vlád by tedy neměl být vyrovnaný rozpočet, ale schodek, který nepřesáhne limity produktivní kapacity současného hospodářství. Překročení limitů by se přitom projevilo rychlým nárůstem inflace. Podle Stephanie Kelton ale naopak v posledních dekádách centrální banky míru inflace notoricky podstřelují a výsledkem je vyšší než nutná nezaměstnanost. V mainstreamových publikacích se nejčastěji setkáte s odsudkem vyznavačů MMT jakožto nebezpečných šílenců, kteří chtějí bezhlavě tisknout peníze a všechny nás přivedou na mizinu. To je nesmysl, nicméně zastánci MMT mají sami trochu másla na hlavě kvůli neobratnému vysvětlování svých myšlenek a sektářskému přístupu. O to je kniha The Deficit Myth hodnotnější, protože vám základní teze MMT vysvětlí naprosto jednoduše na názorných příkladech. Touto stručnou knihou se v klidu prokousáte, i když nejste zvyklí číst ekonomické knihy – Stephanie Kelton opravdu míří na nejširší publikum. A o MMT v době pokoronové určitě ještě uslyšíte.

Zachary Carter: The Price of Peace

Kniha s názvem The Price of Peace má asi 650 stran a nějakou chvíli vám tedy vydrží. Možná si říkáte, že biografie ekonoma, byť takového velikána, jakým byl John Maynard Keynes, nemůže být nic záživného, ale to byste byli na omylu. Upřímně řečeno jsem zprvu měl pocit, že čtu beletrii – tak barvitě Carter všechno vykresluje. U bájné jízdy na motorce v roce 1914, kdy Keynes jel do Londýna radit, jak zabránit bankovní panice, se budete divit, jak to, že si britský ekonom nevysloužil už dávno svůj biografický snímek. Kniha podrobně rozebírá všechny důležité životní zvraty včetně Keynesovy účasti na mírových poválečných jednáních, varování před katastrofickým dopadem reparací a ekonomova vlivu na politiku Spojených států. Zachary Carter se navíc s knihou trefil do správné chvíle, kdy se i kvůli pandemii dostává Keynes znova do kurzu.

Bruno Maçães: History Has Begun

Poslední letošní kniha, kterou bych chtěl krátce představit, je od bývalého portugalského ministra pro evropské záležitosti Bruna Maçãese. Knihu pojmenoval History Has Begun – ve zřejmé narážce na tezi Francise Fukuyamy o konci historie – a zabývá se v ní především rolí Spojených států v rodícím se multilaterálním světě. Publikace obsahuje řadu zajímavých postřehů například o charakteru Trumpova prezidentování nebo o tom, jak o sobě Američané smýšlejí, ale podle mě je nejlepší Maçãesův zdánlivě banální postřeh, že je nesmysl nahlížet na atlantický prostor jako na celek. Autor tvrdí, že jakkoliv dosud panovala z různých důvodů konverze evropských a amerických zájmů, během posledních dvaceti let se tyto kontinenty rozklížily a je na ně potřeba nahlížet jako na autonomní celky s vlastními cíli. „Vůbec nedává smysl přirovnávat Trumpa k dalším celebritám a bavičům, kteří se před ním ucházeli o politickou kariéru. Silvio Berlusconi a Arnold Schwarzenegger využívali svoji slávu a mechanismy zábavního průmyslu k tomu, aby působili opravdověji a jako atraktivnější politici, než jakými ve skutečnosti byli. Snažili se opravdu stát politiky nebo alespoň vytvořit obraz politika. Trump dělá opak. Nepoužívá triky zábavního průmyslu, aby působil jako lepší politik. Používá politiku jako pódium pro svá bavičská vystoupení – je to naprostá změna paradigmatu, kopernikovský obrat,“ píše v jedné části Maçães.

Autor je redaktor Alarmu.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies