Prezidentské volby v Portugalsku: Marcelo zůstává, ultrapravice sílí

V Portugalsku se tuto neděli, v době sílící koronavirové pandemie, konaly prezidentské volby. Podle očekávání v nich hned v prvním kole zvítězil dosavadní prezident Marcelo Rebelo de Sousa s více než šedesáti procenty hlasů. Vítězství v prvním kole už je v Portugalsku jakousi tradicí. Jedinou výjimkou od karafiátové revoluce v dubnu 1974, která ukončila tamní mnohaletou pravicovou diktaturu, byly prezidentské volby v roce 1986, ve kterých až na podruhé zvítězila dnes již legenda portugalských socialistů, Mário Soares. V tomto ohledu tedy současné prezidentské volby žádné výraznější překvapení nepřinesly, přesto je doprovázelo několik nových jevů, které stojí za pozornost.

Důraz na jednotu, solidaritu a sociální spravedlnost má pomoci překonat potíže spojené s covidem i rozdělení společnosti.

Portugalsko dnes patří k zemím nejhůře postiženým koronavirem na světě, z evropských států má neblahé prvenství v počtu nakažených i mrtvých. Televizní záběry řady sanitek s pacienty čekajícími hodiny na odbavení před jednou z hlavních lisabonských nemocnic tíživou atmosféru dokreslují více než výmluvně. Právě kvůli sílící pandemii, způsobené prý i rozšířením britské mutace covidu v zemi, se někteří komentátoři obávali, že v důsledku strachu z nákazy nebude volební účast dostatečná a volby bude nutné opakovat. Objevovaly se i úvahy o možném odložení prezidentského klání, které ale prezident Rebelo de Sousa, v jehož kompetenci je stanovení termínu, rezolutně odmítl. Voličům byly ale nabídnuty dva termíny voleb, tuto a minulou neděli, čehož část z nich využila. K volbám nakonec nedorazilo ani čtyřicet procent voličů, což je nejméně v demokratické historii Portugalska, ale jejich legitimnost to neohrozilo.

Posilování nacionalistů

Dalším novým faktorem je sílící pozice politické strany Chega (česky Dost). Ta je vnímána jako nacionalistické pravicové, až ultrapravicové populistické hnutí jednoho muže, Andrého Ventury, jenž byl i jedním z prezidentských kandidátů. Ve volbách nakonec získal třetí místo s téměř dvanácti procenty hlasů. Třetí pozice sice byla jistou úlevou pro jeho oponenty, kteří se obávali, že by mohl být i druhý, ale i tak tento úspěch svědčí o stoupající podpoře extrémní pravice. Portugalsko bylo poměrně dlouho jednou z mála jihoevropských zemí, kterému se nástup extremistických stran vyhýbal. U moci se od revoluce tradičně střídali sociální demokraté, v Portugalsku reprezentanti pravice, s levicovými socialisty. Změna nastala až v roce 2015, kdy socialisté poprvé od roku 1976 vytvořili menšinovou vládu za podpory komunistů a Levého bloku, kteří patří spíše k radikálnější části levicového spektra.

Mnohem větším překvapením byl ale výsledek parlamentních voleb o čtyři roky později, v říjnu 2019, ve kterých uspěla – jakkoli jen symbolicky, jedním křeslem v parlamentu – právě Chega v čele s Andrém Venturou. Tento sedmatřicetiletý právník je známý jako brilantní řečník, který v debatách dokáže znejistit i zkušené politické matadory. Preference Chegy tak od jejího vzniku stále stoupají a dnes se pohybují okolo osmi procent, což z ní činí třetí nejsilnější stranu v zemi. Strana se vyznačuje nacionalistickou až rasistickou rétorikou zaměřenou proti sociálně slabším, zejména Romům, což v Portugalsku nebývá zvykem. Někteří její členové jsou také spjati s tamními neonacistickými kruhy, ač sám Ventura toto spojení na veřejnosti odmítá. Účast Ventury v současném prezidentském klání straně zajistila pozornost médií i obyvatel, což jí může to pomoci k dalšímu posilování své pozice. Jednou z hojně diskutovaných událostí předvolební kampaně se stal útok na Venturu během jeho návštěvy v Setúbalu – jeho odpůrci na něho házeli kameny a údajně ho zranili na noze. Ani takové incidenty nebývaly v Portugalsku dříve zvykem.

Důraz na stabilitu a kontinuitu

Samotné pokračování vlády Marcela Rebela de Souzy lze hodnotit jako pozitivní aspekt pro další vývoj v Portugalsku. Dvaasedmdesátiletý zkušený politik, bývalý předseda sociálních demokratů, politický komentátor i univerzitní profesor ve svých projevech klade často důraz na potřebu soudržnosti a solidarity při překonávání potíží. Vyznačuje se vstřícným postojem k sociálně zranitelným skupinám obyvatel, ať jsou to lidé bez domova nebo imigranti. Nevoli vzbudil jen svým konzervativním, i když dnes již značně umírněným postojem k otázce potratů. Celkově je ale znát jeho dlouhodobá popularita. Sympatie veřejnosti si získal i minulé léto svou bryskní reakcí při záchraně dvou dívek, jež se topily v moři v portugalském Algarve. I ve svém povolebním projevu zdůraznil, že chce být prezidentem všech Portugalců, prezidentem, který společnost spojuje a odmítá xenofobii, exkluzi i radikalismus. Právě důraz na jednotu, solidaritu a sociální spravedlnost má pomoci překonat potíže spojené s covidem i rozdělení společnosti.

Dá se očekávat, že jeho znovuzvolení nepřinese ani zásadní změny do dosavadní kohabitace s vládnoucími socialisty. Už v předchozím období se prokázalo, že oba aktéři, ač z opačné strany politického spektra, spolu velmi dobře vychází. Jednou z příčin může být i fakt, že se dobře znají. Premiér António Costa byl v době svých studií na právnické fakultě Lisabonské univerzity žákem právě Marcela Rebela de Souzy. Vzájemná podpora se prokázala nejen během zavádění protikoronavirových opatření, ale i v současné volební kampani, kdy premiér jednoznačně podpořil stávajícího prezidenta před kandidaturou své socialistické kolegyně a bývalé europoslankyně Any Gomes. I přes tuto nepřízeň se Ana Gomes nakonec umístila na druhém místě s téměř třinácti procenty hlasů, a stala se tak první ženou v prezidentských volbách, které se v tradičně spíše maskulinním Portugalsku podařilo dostat tak vysoko.

Výsledky portugalských prezidentských voleb, vysoký podíl hlasů pro stávajícího prezidenta Rebela de Sousu i úspěch Any Gomes lze tak vnímat i jako zprávu, že většina obyvatel si nepřeje nástup extrémní pravice a souhlasí s dosavadním stylem vládnutí včetně kroků menšinové socialistické vlády. Samotná osobnost prezidenta by měla být zárukou, že nedojde k nečekaným zvratům. Přesto se ukázalo, že i v portugalské společnosti existují temné proudy, které dokáže charismatický lídr typu Andrého Ventury velmi dobře oslovit.

Autorka působí na Institutu mezinárodních studií FSV UK.