Foto Disney+
Pocit zábavy mísící se s úzkostí se u diváků sitcomů objevuje zřídka. A přesně tuhle zdrcující kombinaci se snaží vyvolat tvůrci nejnovějšího příspěvku do audiovizuálního univerza značky Marvel. Netradičně pojatý seriál WandaVision se navíc ještě mění v muzejní expozici ikonického žánru americké televize. Začínáme pěkně od Adama, v prvním díle dostaneme takřka dokonalou imitaci stylotvorného rodinného sitcomu I Love Lucy. Takřka. Přes veškerou vnějškovou a formální nápodobu už samotné nepravděpodobné uspořádání, ve kterém se dva mocní superhrdinové nacházejí, vyvolává stísňující dojem. Proč „hrají“ v kulisách seriálu z padesátých let své komediální etudy z manželského života? Jsou pro ně inscenací, nebo žitou skutečností? Nebo snad obojím dohromady? Když se ještě k tomu začne klížit schránka televizního studia a na scénu pronikají nepatřičné objekty a zvuky, podezření vzrůstá. A spolu s ním také hororový pocit nejistoty, strachu z neznámého, pouze tušeného. Seriál WandaVision zaujme už jen jako koncept – přenést milostný pár, který ve své verzi skutečnosti nikdy nepovede obyčejný rodinný život, do fikčního světa sitcomů je geniální nápad. Protože jen tam je možné, aby byli romantičtí proklatci (zdánlivě) šťastní. Principy pravděpodobnosti a realističnosti obětovány potřebám rychlého situačního či konverzačního gagu. A příběhy se uzavírají scelujícím, smírným a hlavně uvolňujícím finále. Zda se ho dočkají i Wanda s Visionem, o tom můžeme vážně pochybovat. Ale i právě proto se nezbývá než těšit, co z balancování na hraně humoru a úzkosti ještě vzejde.