Zemřela producentka Sophie, která osvobodila imateriální kluky a imateriální holky

Ve čtyřiatřiceti letech v Athénách nešťastně zahynula glasgowská transgender producentka Sophie. Její život i hudba byly důkazem toho, že tělo může být tvárné, tekuté a svobodné stejně jako elektronické beaty.

Dnes ráno bylo chvíli všechno v mlze. Nejprve se zpráva o smrti Sophie objevila na twitterovém účtu labelu PAN a nikdo tomu nechtěl věřit. Informaci následně potvrdil její managment. Čtyřiatřicetiletá skotská producentka Sophie Xeon, která v uplynulém desetiletí výrazně pomohla proměnit popovou hudbu, zemřela kolem čtvrté ráno v Athénách, kde žila. Její britský label Transgressive pak v prohlášení uvedl, že uklouzla a spadla ze střechy, když sledovala úplněk. Zanechala za sebou v podstatě jen dvě desky: kolekci singlů Product z roku 2015 a „comingoutové“ album Oil of Every Pearl’s Un-Insides, za něž byla nominovaná na Grammy v kategorii nejlepší elektronická a taneční deska. A to je zoufale málo na to, kolik toho měla před sebou, včetně údajného nového alba.

Sophie dokázala, že popová hudba může stále znít nově. Spojila rozdílné estetické proudy a pochopila, že hranice mezi experimentální hudbou a mainstreamovým popem je falešná a v podstatě neexistuje.

„Sophie byla hvězdná producentka, vizionářka, pojem. Bouřila se proti úzkoprsé, normativní společnosti tím, že sama byla – jako producentka i jako žena – absolutní triumf,“ tweetovala nedlouho po potvrzení zprávy o jejím úmrtí francouzská popová zpěvačka Christine and the Queens, která se vnímá jako genderqueer osoba. „Musíme uctít její památku a respektovat její dědictví.“ Modelka a transgenderová aktivistka Munroe Bergdorf zase napsala: „Naše komunita ztratila ikonu.“ Emancipace byla pro Sophie, která o právech transgender lidí mluvila často v rozhovorech, bez hudby nemyslitelná.

Dva dny před smrtí ještě stihla vydat singl Unisil. Chvíli před tím dvojice Autechre, devadesátkové legendy „chytrého techna“, zremixovala s posvěcením Sophie skladbu Bipp. Byla to velká pocta, ale i připomínka začátků. Právě s tímto trackem Sophie v roce 2013 prorazila a nakopla svou kariéru, která byla jako skluzavka vedoucí do všech stran. Ze Soundcloudu se její pastelový zvuk rozlil všude po světě. A hned následující rok přijela do Prahy, kde dodala místní elektronické scéně nový náboj.

Kdo tehdy stál na parketu dnes už nefungujícího pop-up klubu Neone, ocitl se ve středu dění a okamžitě se napojil na tepnu globální elektronické scény. Sophie byla spřízněna také s internetovým kolektivem PC Music, který přibližně ve stejnou dobu rozhýbal stojaté vody elektronické hudby. Producentky a producenti z PC Music připomínali fluidní avatary popových hvězd. Spojoval je euforický žvýkačkový sound a jakýsi metapop, přičemž nebylo jasné, jestli populární hudbu parodují, nebo bezmezně milují. Živáky Sophie tehdy působily jako zjevení. Virtuální avatar se zhmotnil tehdy ještě jako nenápadný kluk se zrzavými kadeřavými vlasy oblečený v černé džísce.

Vezměte si zpět svá těla

Sophie dokázala, že popová hudba může stále znít nově. Spojila rozdílné estetické proudy a pochopila, že hranice mezi experimentální hudbou a mainstreamovým popem je falešná a v podstatě neexistuje. Netrvalo dlouho a začala spolupracovat se skutečnými popovými superstars – třeba s Madonnou nebo Charli XCX. Zároveň se čím dál tím víc uchylovala do anonymity a odmítala poskytovat rozhovory. Po chvíli mlčení pak v říjnu 2017 zveřejnila video It’s Okay To Cry, v němž odhalila své ženské tělo. Poprvé tu zpívala vlastním hlasem o nejniternějších emocích: „Jen si buď jistý, že už nemáš co skrývat/ Je v pořádku brečet (je v pořádku brečet).“ Na svoji první velkou desku nemohla lákat velkolepějším stylem.

Podle svých slov se Sophie dlouho necítila ve své kůži a nechtěla nějakou dobu vystupovat. Jen o něco později se odhodlala k tranzici. „Pro mě to znamená převzít kontrolu nad vlastním tělem, nechat ho splynout s duší tak, že už proti sobě nemusejí bojovat,“ vysvětlovala v rozhovoru pro časopis Paper. „Jako transčlověk můžu říct, že celý proces spočívá v tom, projít si osobní cestou, na níž objevujete sami sebe.“ Působí tak i její naprosto výjimečná deska Oil of Every Pearl’s Un-Insides z léta 2018, která freneticky odráží střídající se pocity a nálady a v níž se radikálně spojují rozmanité styly od j-popu přes temný trance až po sacharidový pop.

Nahrávka je sama o sobě manifestem postgenderové hudby – svobodné vůle a těla, které může mít jakoukoliv formu, tvar, podobu a lze ho libovolně střídat. „Im-ma-materiální, imateriální, můžu být, čímkoliv chci/ imateriální kluci, imateriální holky/ jakkoliv, cokoliv, kdekoliv, kdykoliv si zamanu,“ vystihuje Sophie v euforickém hitu a hymně jinakosti pro 21. století s názvem Immaterial.

V rozhovoru pro Paper Sophie popisovala, jak jí k sebepoznání pomohly technologie: „Všichni jsme myslící a cítící bytosti, které žijí ve velice komplexním světě, a měli bychom použít všechny technologie a informace k tomu, abychom se na tento svět adaptovali.“ Sophie tady vdechla život kyberemancipačním nadějím a jako by ztělesňovala slova z manifestu glitch feminismu od teoretičky Legacy Russell: „Uzurpujte si tělo, staňte se svými avatary!“ Přetvořte pomocí technologií vlastní já, vytvarujte ho podle sebe a následně začněte se zpětnými vazbami mezi digitálním a tělesným, ať se vaše identita stane skutečností.

Sophie byla vůdčím hlasem hudební generace, která už může pro vyjádření své sexuality používat různé tagy, sdílet je na sociálních sítích a pomocí digitálních nástrojů mutovat a remixovat svůj vzhled i pohlaví – a získat tak kontrolu nad svým vlastním tělem a vysmívat se řečem o vrozené přirozenosti. To, jestli se v popové nebo experimentální hudbě děje něco nového, se dříve projevovalo novými žánry, ale dnes tuto roli hrají především nové hlasy a gendery. Právě Sophie pomohla tuto revoluci zažehnout.

Přestože její příběh začal ve virtuálním prostoru, za imateriálním avatarem vždycky stál člověk s city. Tekutost a tvárnost její elektronické hudby se z tanečního parketu přelila do představivosti fanoušků a fanynek, kteří se mohli konečně osvobodit. A v následujících hodinách, dnech a týdnech budeme sledovat stovky vzkazů na internetu, které budou Sophie děkovat, že jim pomohla pojmenovat vlastní pocity a dodala jim odvahu nechat své tělo skutečně splynout s duší.

Autor je hudební publicista.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies