„Bude tam jen to, co nadiktoval developer?“ Žižkovští chtějí ovlivnit vývoj své čtvrti

Kolem nákladového nádraží na Praze 3 má vzniknout nová obytná čtvrť. Místní obyvatele frustruje nemožnost zasáhnout do jejího plánování.

„Jdu dnes za vámi s žádostí o pomoc. Jsem obyčejný občan a nevím, jak se tyto změny organizují,“ zaznělo v úterý večer na zastupitelstvu Prahy 3 od obyvatele, který se představil jako Přemysl Pražský z Jarova. „Patnáct let se tu mluví o nákladovém nádraží Žižkov. Lidé, kteří bydlí o kus dál, si mohli myslet, že se jich to nijak netýká. Měli bychom proto mluvit nejenom o nádraží, ale taky o Jarovské třídě, která zavede velké množství aut a smogu do oblasti doteď klidné, zelené a tiché. Jsou tam domovy důchodců a chodí si tam hrát děti. U lidí ze sídliště jsem zjistil, že o tom vůbec nevědí,“ vypověděl autor webu, kterým se snaží znepokojené obyvatelé zapadlého kouta Žižkova informovat o plánované změně související se vznikem nové čtvrti. „Je podle vás informovanost a participace lidí na Jarově dostatečná? Jak nám můžete pomoct podat v téhle věci připomínky na město a jaké kroky děláte, aby byla nová třída klidná?“

Od starosty Jiřího Ptáčka (TOP 09) se Pražský dozvěděl, že Jarovská třída není žádná novinka. Na zastupitelstvu byla několikrát probírána, městská část organizovala veřejné debaty, v radničních novinách byli občané vyzvání k participaci a psalo se o tom v celostátních médiích. „Není to žádný utajený plán nebo blesk z čistého nebe,“ dodal starosta. Přítomný náměstek primátora Petr Hlaváček (Spojené síly pro Prahu) pak připomněl, že podkladová studie ke změně územního plánu se dá připomínkovat až do konce března, její veřejné projednání si člověk může pustit na Vimeu a představení studie na YouTube. Dodal, že bez Jarovské třídy by byly zatíženy všechny existující komunikace v místě a že bude mít „městský charakter.“ Bude široká, s alejí a cyklostezkou, podle náměstka bude navržena kultivovaně.

Postavíme, co chceme

Celý výstup by se dal pokládat za klasickou etudu na téma nespokojený obyvatel. Každý městský plánovač, který byl někdy na setkání s veřejností, má asi vzpomínku na někoho, kdo mu přišel říct svůj názor na jeho práci.  Jenomže takových, jako je Přemysl Pražský, není málo.  Jen o několik hodin dřív, při veřejném projednávání změny územního plánu, byla natolik znát frustrace obyvatel, kteří do galerie CAMP psali nebo osobně volali, že kompletně nastavila atmosféru online události. Lidé se navíc v popisu svého pocitu z možnosti zapojení shodovali.

O tom, jak probíhají jednání města s developery, veřejnost žádné informace nemá. Dostávají se k ní jen hotové plány, do nichž z jejího pohledu nejde nijak vstoupit.

„Občané sice mohou reagovat na to, co jim předkládáte, ale když se na něco zeptají, tak jim odpovíte, že je to v souladu s tím a tím zákonem nebo že jedete podle toho a toho plánu. Všechny dotazy a připomínky padají ze stolu, tak k čemu to je?“ zazněl od žižkovské obyvatelky Chybové podobný dotaz jako na zastupitelstvu od Pražského. Ten navíc uvedl, že se účastnil obou veřejných událostí k podkladové studii doporučovaných Hlaváčkem. Dřív se zapojil i do participativních projektů ve své domovské Praze 3. Ze všech má ale stejnou zkušenost: participace je zbytečná, protože na názor obyvatel se nehledí, zástupci města odpovídají na podněty nesrozumitelnými monology.

O stejném problému koncem roku informovaly pražské spolky v souvislosti s jinou plánovanou čtvrtí, Bubny-Zátory. Územní studii pro Bubny v roce 2019 představoval Institut plánování a rozvoje (IPR) na veřejných prostranstvích Prahy 7 a na procházkách. Přesto podle AutoMatu, Arniky a Platformy za sociální bydlení, které zapracovávání připomínek monitorovaly, převážnou většinu podnětů obyvatel, spolků i městské části Praha 7 ignoroval. Většina z nich přitom souvisela s obavami, že za stanicí metra Vltavská vyroste městská část s příliš hustou zástavbou, drahým bydlením a nedostatkem zeleně, která by území chránila před vedrem. Čtvrť, jejíž účelem bude především to, aby vydělávala vlastníkům pozemků, kterými jsou především firma CPI druhého nejbohatšího Čecha Radovana Vítka a firma EP Real Estate Daniela Křetínského, který je na stejném žebříčku třetí.

Podobné námitky mají lidé i proti výstavbě kolem nákladového nádraží. Jarovská třída není to jediné, co místní vnímají jako problém. Jejich obavy víceméně shrnuje Praha 3 ve svých připomínkách, které odeslala na IPR. Upozorňuje v nich i na to, že podkladová studie nezajišťuje dostatečný sociální mix a nevyznačuje obecní či jinou dostupnou výstavbu. I tato čtvrť tedy působí jako luxusní nový distrikt, díky kterému budou vlastníci pozemků vydělávat na drahých bytech, a stávajícím obyvatelům přinese pouze víc dopravy pod okny. Na Žižkově má město ještě menší kousek území, drtivou většinu si rozdělí Sekyra Group, Central Group, Penta, Finep a Trei Real Estate. „Proč to zastavovat tak moc, proč stavět tolik bytů? Developer řekne ,my vám tady postavíme, co chceme‘, a vy to odsouhlasíte. Ale jsou tu ještě lidé, kteří tady bydlí,“ shrnul frustrace další obyvatel, který se do CAMPu dovolal.

Ideální občané

Nepříjemné konfrontace obyvatel Prahy, odborníků z IPRu a politiků tak zviditelňují nejen nedostatky v tom, jak IPR organizuje zapojení veřejnosti do plánování čtvrtí. Ty by ale instituce, která je zvyklá spíš prezentovat a propagovat než otevírat diskuzi, měla vzít na vědomí. Je bolestivé přihlížet momentům, kdy proti sobě stojí obyvatelé zděšení z toho, že budou za pár let žít ve čtvrti změněné k nepoznání, a nakvašení nebo dotčení zástupci města přesvědčení o tom, že odvedli nejlepší možnou práci, kterou špatně informovaní lidé torpédují.

Pokud mají zástupci města pocit, že občané dostali informací dost, nejspíš žijí v zajetí představy, že většina z nich má čas běžně procházet Facebook CAMPu, čeká na každý výtisk radničních novin a průběžně si doplňuje znalosti o tom, co je to „městský charakter“ třídy, územní studie, podkladová studie nebo regulační plán, aby se v monolozích streamovaných z Campu vyznali. Mít dostatečný přehled o změně územního plánu, aby bylo možné v určeném čase poslat relevantní připomínku, kterou budou moct na IPRu posoudit a zareagovat na ni, vyžaduje expertní znalosti. Právě proto ve městě fungují zmiňované spolky, které sledují všechny vznikající čtvrti, pravidelně se k nim vyjadřují a také posílají připomínky. Ty jsou však IPRem tradičně vnímané jako nepřátelské skupiny, jejichž úmyslem je veškerý vývoj brzdit, a jak se říkávalo v dobách strany Žít Brno v druhém největším městě, jen „bořit a ničit“.

Krize bydlení

Hlavní problém však nespočívá v tom, že město evidentně nepodniklo kobercový nálet na obyvatele Žižkova, o jaký se ve svém bydlišti pokusil autor webu o Jarovské třídě, když naházel sousedům do schránky letáky. Praha se přehoupla do období, kdy v ní na místech  brownfieldů souběžně vzniká hned několik velkých čtvrtí pro desetitisíce lidí. To by v době, kdy je průměrný nájem kolem tří set korun za metr čtvereční a sedmdesátimetrový byt, který před pěti lety vyšel na necelé čtyři miliony, dnes koupíte skoro za osm, mohlo znít jako dobrá zpráva. Mnoho lidí ostatně navzdory zkušenostem z jiných měst stále věří tomu, že postaví-li se dostatek bytů, jejich cena půjde dolů.

Velká část Pražanů si ale uvědomuje, že byty, které na Žižkově, v Bubnech nebo na Smíchově vzniknou, si člověk s běžným platem nekoupí. Luděk Sekyra, který staví na Smíchově, patří mu velká část žižkovského nádraží a plánuje stavět také na Rohanském ostrově, v rozhovorech běžně říká, že se byty budou skupovat na investice. To už dnes neznamená, že si je po jednom nebo po dvou koupí rodiny, které v nich časem ubytují děti, nebo někdo, kdo bude pronajímat pár bytů. V nových čtvrtích budou nepochybně nakupovat společnosti, které jich vlastní tisíce až desetitisíce – tytéž společnosti, které šroubují ceny nájmů v jiných evropských městech a byty jsou pro ně primárně položky v investorském portfoliu.

V případě žádné z plánovaných čtvrtí město neinformovalo o tom, že by s některým z developerů zahájilo jednání o výstavbě cenově dostupných bytů. O tom, jak probíhají jednání města s developery, veřejnost žádné informace nemá. Dostávají se k ní jen hotové plány, do nichž z jejího pohledu nejde nijak vstoupit. Současně lidé vědí, že nové čtvrti do jejich ulic přivedou víc dopravy a že v plánech není dost místa pro sport, malé obchody, polikliniky a školy. Kromě krize bydlení pak budí obavy i klimatická krize – nedostatek parků a vodních prvků, které by mírnily její dopady, je dalším okruhem připomínek podávaných jak k Bubnům, tak ke čtvrti na Žižkově.

Frustrace lidí, kteří nemají nad rozvojem svého okolí demokratickou kontrolu, se budou s krizemi, které se ve městě projevují už teď, prohlubovat. Jeho dnešní vedení sice není zodpovědné za to, že všechny pražské brownfieldy skončily v rukou velkých developerů, mohlo by alespoň vyjednávání s nimi udělat transparentní a participativní procesy…skutečně participativní.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies