Foto steven.i, Flickr (CC BY 2.0)
Desetiletá Britney Spears brilantně na talentové soutěži odzpívá R&B baladu Love Can Build a Bridge a slizký plešatý konferenciér se ji následně zeptá, jestli už má kluka. Je jí sedmnáct, a televizní reportér na kameru slintá nad jejími ňadry. „Musím se zeptat na jednu věc, která zajímá všechny. Tvoje prsa.“ V jiném rozhovoru na ni rádiový DJ rovnou vypálí otázku, jestli je ještě pořád panna. Tenhle archivní materiál nabízí dokumentární film Framing Britney Spears o kariéře americké popové hvězdy z přelomu tisíciletí. V devadesátých letech by takové dotazy nejspíš nikoho nešokovaly, s odstupem času dostávají poněkud děsivý rozměr. A hlavně když si uvědomíme, jaký osud Britney Spears čekal v novém tisíciletí.
Nejedná se jen o případ jedné zpěvačky či problém týkající se pouze hudebního průmyslu; protikladné požadavky krásy a cudnosti jsou zakořeněny v celé kultuře.
Kultura celebrit je nesmlouvavé místo. Jako diváci často (a rádi) zapomínáme, že za hvězdou v televizi nebo hitparádách se skrývá člověk z masa a kostí, který se také snaží mít nějaký vlastní život. Místo toho máme pocit, že přes média sledujeme fiktivní hrdiny, kteří jsou naším majetkem. Jejich cesta ke slávě nás vzrušuje, zatímco pády sledujeme se škodolibou radostí. Když nám ale čas pomůže získat perspektivu, můžeme konečně spatřit celebritu jako normálního člověka.
Dokument Framing Britney Spears režisérky Samanthy Stark, vzniklý v produkci deníku New York Times, právě takový odstup nabízí – vypráví příběh talentované popové teenagerky, která zazářila na přelomu tisíciletí a jejíž život se následně proměnil v peklo. Tlak nahrávací společnosti, pronásledování paparazzii i neustálý dohled bulváru pitvajícího její milostný život – to všechno vedlo k nevyhnutelnému psychickému kolapsu, po kterém ji soud zbavil svéprávnosti, a dokonce ji nedovolil vídat své děti. Od roku 2008 je Spears v opatrovnictví svého otce a právě kolem této diskutabilní právní taktiky se dokument točí.
#freebritney
Vznik snímku iniciovala fanouškovská komunita shromážděná pod hashtagem #freebritney. Film začíná jejich demonstrací před soudní síní, kde se rozhoduje o prodloužení opatrovnických práv. Fanoušci už několik let poukazují na to, že Jamie Spears svoji dceru zneužívá jako loutku, která mu vydělává peníze, a k tomu, aby zpěvačka zůstávala v jeho opatrovnictví, ve skutečnosti dávno není důvod.
Otec Spears je v dokumentu zobrazen jako vypočítavý podnikatel, který si díky dceři mohl splnit svůj sen o zbohatnutí a svého „zlatého telete“ se rozhodně nehodlá zbavit. Může si dovolit zaplatit právníky, kteří drží Britney v šachu – sama se totiž opatrovnictví zbavit nemůže. Chce ale vůbec? To je otázka, která se vznáší nad celými sedmdesáti minutami filmu. A zůstane nezodpovězená. Protagonisté sporu jsou přítomni vždy jen prostřednictvím informací z druhé ruky a o jejich vztahu, skutečných motivacích nebo aktuálním stavu můžeme jen spekulovat.
Je to zajímavý paradox. Od průlomu se singlem …Baby One More Time sledoval bulvár Britney Spears doslova na každém kroku – do posledních detailů probíral vztah s Justinem Timberlakem, manželství s tanečníkem Kevinem Federlinem, mateřství i následnou ztrátu opatrovnictví obou synů po psychickém kolapsu. S chutí stvořil obraz šílené exhvězdy, která neunesla svoji slávu, a pochutnal si na každém jejím rozchodu nebo slabší chvíli. Z objektu sexuální touhy se zpěvačka během pár let stala objektem veřejného výsměchu. V dokumentu například vidíme záznam z jedné televizní soutěže, kde účastníci v odpovědi na otázku „Co Britney v posledních letech ztratila?“ jmenují „vlasy, děti a rozum“.
Hypersexualizovaná popstar
Následně se ale karta obrátila: Britney Spears se nejprve zcela vytratila z očí veřejnosti, pak ale začala ukazovat světu svůj život sama skrze Instagram. Ve své vile, obklopená psy a občas i syny, vypadala šťastně. Konečně se jí podařilo dostat svůj veřejný obraz do vlastních rukou. Nedávno se ale odmlčela, což fanoušky vedlo k přesvědčení, že jí to zakázal její otec. Ti nejoddanější začali v jejich řídkých zprávách na sociální síti luštit vzkazy s voláním o pomoc.
Nejblíž se v dokumentu k Britney, jejímu otci a dynamice jejich vztahu dostaneme přes šéfku marketingu v jejím vydavatelství Kim Kaiman a přes zpěvaččinu dlouholetou osobní asistentku Felicii Culottu. Obě jsou velmi kritické k systému hudebního průmyslu a kultuře celebrit vůbec a obzvláště k postavení dívek a žen v této mašinérii. Zpěvačka byla podle nich od samotného počátku zobrazována médii jako loutka, jejíž každý krok vypočítal její management, což ale vůbec nebyla pravda. Tento pohled podle nich umožnil, aby s ní soudy později mohly zacházet jako s nesvéprávnou. U mužů-zpěváků by nic takového nikdy neprošlo.
Jestli je zpěvačka něčeho obětí, pak nejspíše své image. Prolínala se v ní nevinná teenagerka s puritánskou výchovou a hypersexualizovaná persona popové hvězdy. Nejedná se ale jen o případ jedné zpěvačky či problém týkající se pouze hudebního průmyslu; protikladné požadavky krásy a cudnosti jsou zakořeněny v celé kultuře. Zpovědi žen v rámci kampaně #metoo před pár lety ukázaly, že mužské mody nahlížení na ženy, například oblíbená tendence vnímat cudnost jen jako převlečenou svůdnost neboli pověstné „ne, které znamená ano“, velmi snadno otevírají dveře ke kultuře znásilnění.
Co zprvu vypadalo jako zajímavý zdroj napětí v rámci její pěvecké identity, se Britney Spears vymklo z rukou – obzvláště v éře na přelomu tisíciletí, kdy média běžně diskutovala detaily orálního sexu prezidenta Clintona, kterého uspokojovala stážistka v Bílém domě Monica Lewinsky. V dokumentu vidíme, jak se na sotva dospělou zpěvačku snesla sprška perverzních vtipů a upocených dvojsmyslů televizních moderátorů, což mělo pramálo společného s její hudbou. Když Spears jednou na benzínce rozmlátila deštník o auto mediálních slídilů, kteří ji pronásledovali na každém kroku, byla to asi nakonec docela pochopitelná reakce.
Leave Britney Alone
V polovině minulé dekády zpěvačka zažila částečný comeback díky úspěšné koncertní štaci v Las Vegas, jež trvala čtyři roky a během níž údajně nesvéprávná zpěvačka odehrála 248 vystoupení. Podle dokumentu vydělávala svému otci každý měsíc přes milion dolarů. V roce 2019 znovu skončila na psychiatrii. Její současný stav je nejasný, Jamie Spears prohlašuje fanouškovské hnutí #freebritney za konspirační teorii a tvrdí, že jeho status opatrovníka se zakládá na posudku od psychiatra, který tvrdí, že zpěvačka je i nadále nesvéprávná.
Framing Britney Spears je asi ze všeho nejvíc případová studie o dopadu slávy na dívku z venkova, která vůbec netušila, s čím si zahrává. A také toho, jak média reagují na psychické nemoci celebrit, obzvláště těch ženských. Éra hypersexualizovaného, voyeurského popu je už snad naštěstí za námi a hudebníci jsou dnes i díky sociálním sítím víc pány své vlastní image. Boj o zrušení opatrovnictví, který měl být hlavním motivem filmu, ustupuje i díky neexistenci konkrétnější faktů spíše do pozadí. Slepých skvrn v příběhu je nakonec víc – třeba role zpěvaččiny silně věřící matky Lynne, která se s Jamiem v roce 2002 rozvedla a do průběhu opatrovnictví vůbec nezasahuje.
„Nezapomeňte, že ať už si myslíme, že víme o životě nějakého člověka, není to nic ve srovnání se skutečným člověkem žijícím za objektivem,“ vzkázala Britney Spears 10. února fanouškům na Instagramu. Někdo si tento enigmatický příspěvek vykládá jako reakci na dokument, který se už objevil na streamovací službě Hulu. Dost možná je to ale poznámka s obecnější platností a zpěvačka nám vzkazuje, abychom ji už nechali konečně na pokoji. Že nedůvěřuje predátorským médiím ani všetečným fanouškům, je po tom všem, co jsme viděli v dokumentu Framing Britney Spears, vlastně docela pochopitelné.
Autor je hudební publicista.