Když se oligarcha Daniel Křetínský bojí o demokracii

Majitel jedné z nejbulvárnějších divizí na českém mediálním trhu Daniel Křetínský se v deníku Le Figaro svěřil, že má obavy z dezinformací šířících se po sociálních sítích. Volá po jejich regulaci.

Miliardář Daniel Křetínský, uhlobaron, spolumajitel mediální stáje Czech News Center a třetí nejbohatší Čech, se zamyslel nad osudem liberální demokracie a těžkým údělem médií v době sociálních sítí. O budoucnost světa se strachuje člověk, který zbohatl díky spalování budoucnosti celé planety ve svých uhelných elektrárnách. Ve svém textu s určitým dojetím vzpomíná na krásný svět, ve kterém tradiční média přinášela vyvážené zpravodajství a uvědomělí občané o něm debatovali v hospodě. Tento svět zanikl příchodem sociálních sítí. Ty Křetínský navrhuje regulovat.

Facebook má sice redakční standardy nastaveny nízko, ale pořád výš než většina Křetínského médií.

Byť lze s panem oligarchou v posledním bodě souhlasit, je třeba dodat, že sociální sítě jsou jen jednou polovinou problému. Tou druhou je – zvláště u nás – skutečnost, že média vlastní miliardáři, jako je Daniel Křetínský. Regulovat by se měly jak sociální sítě, tak i všechna ostatní média. V tuto chvíli rozhodně není ve veřejném zájmu, aby byl omezen Facebook, a lidé tak měli k dispozici jen „vyvážené“ zpravodajství mediálních impérií Křetínského, jeho tchána Petra Kellnera nebo premiéra Andreje Babiše.

Ani Aeronet by to nevymyslel líp

Je samozřejmě osvěžující, když v sobě Křetínský v roce 2021 náhle objeví obavy o vyvážené informování občanů. Otázka je, kde přesně byl Křetínský třeba v roce 2016, kdy jím vlastněný Blesk, nejčtenější a nejvlivnější tištěné médium v České republice, rozjel nechutnou diskreditační kampaň proti inkluzi dětí s postižením do běžného školství. Ta byla všechno, jen ne vyvážená.

Den za dnem strašil Blesk své čtenáře apokalypsou, v níž děti s postižením zničí zdravé a pro ekonomiku perspektivní školáky. Přinášel rozhovory o inkluzi s demagogy typu Václava Klause mladšího a jeho novináři pronásledovali tehdejší ministryni školství Kateřinu Valachovou tak dlouho, až skončila v nemocnici. A zatímco odpůrci inkluze měli k dispozici Blesk, vyděšení rodiče dětí s postižením se snažili vyvracet nesmysly těchto mediálních profesionálů na Facebooku. Když Křetínský lká nad soumrakem tradičních médií poskytujících vyvážené zpravodajství, nemohl by tuto svou starost laskavě napřít do své vlastní mediální stáje?

„Součástí role médií bylo i arbitrovat ‚pravdu‘, usilovat o rozlišování pravdivých a nepravdivých informací, odhalovat manipulace a lži,“ píše majitel časopisu Reflex, jenž například udělal hvězdu z molekulární genetičky Soni Pekové, která již rok bagatelizuje epidemii koronaviru. V květnu 2020 byla tváří titulní strany tohoto kdysi dávno zajímavého časopisu, který postupně ovládla skupinka zahořklých, vzteklých mužů. „Nestrašme, druhou vlnu opravdu nečekám,“ hlásal hlavní poutač a dva další dodávaly: „Koronavirus nemá přírodní původ“ a „vyvíjet vakcínu na covid-19 je úplný nesmysl“. Ani Aeronet by to nevymyslel líp.

Vážně bychom si měli zoufat, že veřejné mínění není neutvářeno médii typu dnešního Reflexu? Časopis, který dal před půl rokem na titulku tvář Adolfa Hitlera s černou pletí a afrem s textem Black Lives Matter a otázkou: „Poklekneme před všemi zločinci, kteří se prý chtěli polepšit?“ Kdejaký konspirační blb na Facebooku má více vkusu a soudnosti než redakce tohoto plátku.

Co fosilního miliardáře neznepokojuje…

Reflex tiskne jak na běžícím pásu bláboly proti Gretě Thunberg nebo zpochybňuje klimatickou krizi. Takový druh nevyváženosti ale asi fosilního miliardáře příliš neznepokojuje: „Ohledně klimatických změn dnes slyšíme narativ, který je velmi nebezpečný. Když dnes slyšíme, že naším cílem by mělo být omezení emisí na minimum, tak mě to děsí,“ svěřil se v rozhovoru pro Hospodářské noviny obránce liberální demokracie Křetínský.

Vedle toho je produkce dalšího Křetínského média, Info.cz, spíše legrační. Je třeba i po letech ocenit, že poté, co Jan Palička napsal výmysl o Gretě Thunberg a šikaně dětí, které nechtějí ve Švédsku po jejím vzoru demonstrovat, dostal od šéfredaktora Michala Půra služebku do Švédska, aby na vlastní oči poznal, že tam žijí hodní lidé. Na kvalitě jeho produkce se to však neprojevilo. Škoda.

Roztomilý příběh o médiu plném popletů trochu kazí vzpomínka na anabázi, během níž se ukázalo, že jednatel Info.cz a bývalý šéfredaktor časopisu Laissez Faire Tomáš Jirsa je současně majitelem PR agentury, která lakuje v Česku na růžovo čínský „komunistický“ režim. Agenturu si najala společnost Home Credit patřící Kellnerovi. Ten na jednu stranu financuje přes nadaci prosazování pravicových konzervativních hodnot nebo varuje ve výroční zprávě, že Evropu ohrožují rovnostářství a ideologie, které „omezují svobodu, kreativitu a kritické myšlení“, a současně platí agenturu, aby tvrdila, že Čína rozhodně svobodu, kreativitu a kritické myšlení neomezuje. Natož aby provozovala gulagy nebo rozprodávala orgány popravených vězňů. Ale na takové podružné detaily, devastující důvěru lidí v média, se v Křetínského článku nějak nedostalo. Asi jen zapomněl.

Zapomnělo se ostatně i na Půrovo prohlášení, že se od Křetínského odstřihne a bude si web provozovat sám. Hodný miliardář mu tehdy odpustil padesátimilionový dluh – dluhy totiž musí platit jen chudí –, aby to měl v začátcích jednodušší. Nicméně nakonec si to kluci rozmysleli a Info.cz zůstalo v přístavišti plném fosilních peněz: „Náramně nám navíc vyhovuje, že máme absolutní nezávislost, takže není důvod nezůstat v Czech Media Invest,“ vyjádřil se k tomu šéfredaktor webu, kterému Křetínský slíbil dalších deset milionů, aby se jeho autorům lépe psalo o pravicové a zodpovědné politice. Palička se tak může těšit na další dobrodružství ze služebních cest do zemí za zrcadlem, aby zjistil, proč fouká vítr a zda existuje gravitace. A svět nepřijde ani o tolik potřebné názory Mirka Topolánka.

Oligarchizace je problém

Mediální magnát Křetínský ve svém textu nostalgicky vzpomíná na devadesátá léta, „kdy bylo možné ve venkovské hospodě slyšet debatu porovnávající různé metody privatizace a jejich výhody a nevýhody, v podstatě objektivně zachycující podstatné přednosti a rizika jednotlivých postupů“. Ano, devadesátky byly krásné časy. Média poskytovala občanům různé úhly rozumných pohledů, přičemž všechny byly shodou okolností pravicové. V oné vesnické hospodě nejspíš seděli u stolu obyčejní lidé jako Kellner, Tykač, Bakala a Babiš a řešili, co by se jim tak nejvíc hodilo k rozkradení celé země. Co tam dělal v roce 1992, kdy kuponová privatizace startovala, tehdy sedmnáctiletý Křetínský, ví asi jen neviditelná ruka trhu, která ho učila vázat kravatu.

Křetínského zamyšlení vyšlo ve francouzském Figaru. Obávám se, že francouzský čtenář bez znalosti autorova mediálního impéria jen těžko ocení bizarnost a absurditu celého textu. Pokud ale Křetínský navrhuje coby řešení „rozšíření principu odpovědnosti za obsah, který se vztahuje na všechna tradiční média, i na amatérskou digitální mediální komunikaci“, nelze s ním než souhlasit a doufat, že co nejdříve tento požadavek prosadí ve všech médiích, která vlastní.

Snad ho potěší, že sociální sítě jeho volání po zodpovědnosti přece jen vyslyšely. Před půl rokem si šéfredaktor Reflexu postěžoval, že mu Facebook smazal z osobního profilu onu titulní stránku s černým Hitlerem a na den ho zabanoval. Redakční standardy má sice Facebook nastaveny nízko, ale pořád výš než většina Křetínského médií. Pokud má tedy pan oligarcha takové obavy o osud demokracie, nechť si nejprve zamete před vlastním prahem.

Ačkoli Křetínskému zjevně nejde o regulaci sociálních sítí v zájmu veřejného blaha, ale o regulaci platforem, které on a jemu podobní nemají pod svou přímou kontrolou, vezměme si k srdci poslední větu jeho textu: „imperativ jednat leží na úrovni jednotlivých členských států.“ Pokusme se tristní poměry v Česku, kde drtivou většinu médií vlastní několik oligarchů, napravit.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies