Společně proti vykořisťování a rasismu. Manifest Nezbytné stávky 8. března

Publikujeme manifest kolektivu EAST, který se zasazuje o mezinárodní spolupráci při boji za lepší podmínky pro pracující i pečující ženy, například zahraniční pracovnice nebo pracovnice ve službách.

Jsme to my, ženy, bez koho se svět po pandemii nedá do pořádku, a jsme to opět my, kdo stojí v prvních liniích boje proti ní. Shledáváme však, že podmínky pro tento boj jsou žalostné. Naše práce není dostatečně platově ohodnocena ani společensky uznávána – jsme buď bez práce, anebo přepracované. Jsme nuceny žít ve špatných podmínkách, hlava na hlavě, a neustále si obnovovat povolení k pobytu. Čelíme misogynnímu útlaku, ať už doma či na pracovištích. Máme už po krk násilí a zneužívání a odmítáme dále mlčet! Založily jsme proto organizaci propojující ženy v nouzi, migranty a pracující ze západní i východní Evropy. Jsme Essential Autonomous Struggles Transnational (EAST) a na 8. března svoláváme všechny, kdo se potýkají s kapitalistickým, patriarchálním a rasistickým násilím, aby se přidali k naší Nezbytné stávce.

8. března budeme stávkovat proti zneužívání naší produktivní a reprodukční práce. Veškerou prací, kterou vykonáváme jako zdravotní sestry, uklízečky, učitelky, prodavačky, logistické a sezónní pracovnice, placené a neplacené pracovnice v domácnosti a pečovatelky o děti, staré lidi a nemocné, držíme tuto společnost nad vodou. Zejména pak nyní, se zavřenými školami a školkami, na nás padá břímě domácí a pečovatelské práce v mnohonásobném měřítku. Během současné krize mnoho z nás přišlo o práci, mimo jiné proto, že doma na nás čekají děti, o které je třeba se starat, a domácnosti, které je třeba udržovat. Naše práce je nezbytná jak v domácnosti, tak v zaměstnání. A přesto je degradována.

Jako sezónním pracovníkům a pracovnicím ve zdravotnictví z východní Evropy nám bylo milostivě dovoleno dosáhnout západních zemí, abychom mohli pracovat na nepostradatelných pracovních pozicích. To všechno ale na vlastní riziko, bez jakékoliv ochrany či sociálního zabezpečení.

8. března budeme stávkovat proti utahování smyčky patriarchálního násilí. Vlády používají pandemii jako příležitost pro zesílení patriarchálního útlaku: v Polsku omezili právo na potraty; v Turecku se snažili odstoupit od Istanbulské úmluvy; v Maďarsku omezili práva transgender osob a vytvořili anti-LGBTQ agendu. V době, kdy nám bylo řečeno, že máme zůstat „doma a v bezpečí“, mnohé z nás domov neměly. A pro ty, které žijí s násilnickými partnery a čelí během lockdownu domácímu násilí, byl domov vším, jen ne bezpečným útočištěm. Byly jsme tak donuceny držet se našich rolí nevolníků společnosti, podřízených v domácnosti a vykořisťovaných ve světě za jejími dveřmi.

8. března budeme stávkovat proti rasistickým a vykořisťovatelským režimům mobility. Jako sezónním pracovníkům a pracovnicím ve zdravotnictví z východní Evropy nám bylo milostivě dovoleno dosáhnout západních zemí, abychom mohli pracovat na nepostradatelných pracovních pozicích. To všechno ale na vlastní riziko, bez jakékoliv ochrany či sociálního zabezpečení. Naše práce udržuje zdravotnictví na Západě, zatímco na Východě zdravotní systémy kolabují. Uprchlíci a migranti přicházející zpoza hranic i ze samotné EU žijí v přeplněných ubytovnách a táborech, pracují v nebezpečných podmínkách a není jim přiznán ani zlomek finančního ohodnocení místních občanů. Na rozdělené mapě Evropy migranti platí nejvyšší cenu za tuto pandemii, stejně tak jako zpravidla platí nejvyšší cenu za vykořisťování obecně.

Odmítáme být oceňováni jako nezbytná pracovní síla, jen abychom byly vykořisťováni. Inspirováni bojem minulým i současným, vycházíme ze zkušeností celosvětové ženské stávky, polského Strajku kobiet a feministického odporu v Argentině, kde bojují za svá reprodukční práva. Vzhlížíme k protestům a stávkám zdravotních pracovníků, pečovatelů, logistických a sezónních pracovníků v Bulharsku, Gruzii, Rakousku, Velké Británii, Španělsku, Itálii, Německu a Francii. Čerpáme z rumunských bojů proti zákonu napadajícímu možnost mluvit ve školách o genderu. Čerpáme i z emigrantských transnacionálních mobilizací a protestů za černošské životy. Stavíme na těchto kolektivních zkušenostech a jejich síle podlomit status quo. Svoláváme ženy, pracující, migranty a LGBTQ+, aby se k nám 8. března přidali. Naše stávka si klade za cíl zajistit našemu hlasu váhu při tvorbě podmínek společenské rekonstrukce. Svou stávkou bojujeme za následující požadavky:

Svobodu od patriarchálního násilí ve všech jeho formách. Násilí proti ženám nevnímáme jako ojedinělý incident, ale jako součást patriarchálního systému, který se snaží udržet nás v roli pečovatelek. Odmítáme nést břímě nenahraditelných pracovníků, uvalené na nás skrze násilí a útlak. Jsme proti útokům ultrakonzervativních vlád a požadujeme bezpečné, legální a bezplatné možnosti interrupce a antikoncepce v každé zemi. Požadujeme okamžité zastavení všech politických a legislativních útoků na LGBTQ+ komunity.

Vyšší mzdy pro všechny. Náš feministický boj o mzdy nestojí pouze proti genderové příjmové nerovnosti, oponuje také kapitalistickým podmínkám produkujícím a reprodukujícím mnohem více mzdových hierarchií mezi genderem a etnicitami, národnostmi a celými regiony. Zatímco bohatí nacházejí v této pandemii příležitosti k nashromáždění více kapitálu, my neseme břímě útlaku! Nestojíme pouze o vyrovnání příjmové nerovnosti mezi pohlavími, stojíme i o navýšení mezd všem pracovníkům. Požadujeme transnacionální přerozdělení bohatství! Pojďme si vzít zpátky, co je naše.

Dobře financované a inkluzivní sociální péče. Odmítáme plány obnovy, které pokračují ve snižování rozpočtů sociálního sektoru, na úkor již tak po desetiletí proškrtávané sociální podpory a zabezpečení pro ženy a migranty. Chceme vytvořit mezinárodní propojení mezi prosperitou, podporou a sociálním zabezpečením. I když se sociální podmínky liší s každou zemí, jsou zakotveny v tom samém sexistickém a rasistickém dělení práce a mzdových rozdílech, které vytvářejí hierarchie mezi ženami různých národností. My chceme tyto hierarchie přetvořit ve společný boj proti patriarchátem poznamenané sociální péči.

Nepodmíněné evropské povolení k pobytu pro všechny migranty, uprchlíky a lidi hledající azyl. Jsme proti současnému vydírání migrantů, na kterém se prostřednictvím nemožných ekonomických a institucionálních požadavků potřebných pro získání a obnovení současných povolení k pobytu podílejí jak vlády, tak zaměstnavatelé. Takové vydírání nutí migranty, zejména ze zemí mimo EU, do nepřijatelných pracovních podmínek.

Bezpečnější a lepší bydlení pro všechny. Již v březnu 2020 jsme se ocitli v hluboké bytové krizi. Během pandemie byly naše domovy předmětem politické debaty bez možnosti tuto debatu jakkoliv ovlivnit! Požadujeme adekvátní a finančně dostupné bydlení pro všechny! Voláme po okamžitém asistovaném přestěhování lidí, již si prošli domácím násilím.

Svou stávkou 8. března chceme ukázat, že naše životy a boje jsou nutné a neopomenutelné! Proto potřebujeme spojit síly navzdory hranicím a obracíme se na vás všechny – jen tak bude očividná síla nezbytné práce a jen tak ji budeme moci použít jako zbraň při kladení svých podmínek během postpandemické rekonstrukce společnosti. Voláme po organizaci stávky na pracovištích a mimo ně, po demonstracích, pochodech, shromážděních, flashmobech, symbolických akcích, pañuelazos a ruidazos! Tlačme na odbory, aby ženskou stávku podpořily! Představme si společně všechny možnosti, díky kterým lze zviditelnit naše boje a propojit je napříč Evropou.

Svoláváme k veřejnému shromáždění 21. února všechny ženy, migranty a pracující, kteří sdílejí naši vizi a požadavky. Jednejme společně o obzorech naší Nezbytné stávky! Zveme všechny, kdo se ztotožňují s tímto manifestem k jeho podepsání, sdílení a překladu do dalších jazyků. Jen tak může oslovit více žen, migrantů a pracujících. Naše práce je nezbytná, naše životy jsou nezbytné a naše stávka je nezbytná! Spojte se s námi.

Z angličtiny přeložila Julie Kubánková.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies