Foto Michal Reiter (CC BY-SA 3.0)
Pouhých několik měsíců před volbami rozhodl Ústavní soud jasnou většinou jedenácti soudců o změně volebního zákona. Vyhověl tak skupině senátorů, kteří upozorňovali na skutečnost, že malé strany potřebují pro zisk jednoho poslaneckého mandátu získat ve volbách více hlasů než ty velké. Nálezem, který by měl platit ještě do podzimních voleb, by se mělo zrušit nejen znevýhodňování menších stran na úkor těch větších, co se přepočtu mandátů týče, ale i klauzule, podle níž koalice dvou stran musí získat pro vstup do Sněmovny nejméně deset procent hlasů a koalice tří stran potom patnáct procent. Podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského je zajištění rovného volebního práva nezpochybnitelným ústavním příkazem.
Nález může ovlivnit vnímání voleb veřejností, která z důvodů psychologických bude více zvažovat podporu menších stran, protože klesne obava z podreprezentace hlasů.
Před změnou volebního zákona přitom nedávno varoval prezident Miloš Zeman. V reakci na rozhodnutí pronesl extrémně kritický projev také předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš, jehož strany se změna pravděpodobně nejvíce dotkne. Ve svém vyhroceném prohlášení zaútočil jednak na institut Ústavního soudu a jednak i na jeho samotného předsedu Pavla Rychetského. Babiš obvinil Ústavní soud, že se pokouší ovlivnit politickou situaci a znevěrohodňuje v očích veřejnosti ústavní systém. Také se ptal Pavla Rychetského, jestli hodlá kandidovat na prezidenta za podpory hnutí STAN. V krátké anketě Alarmu odpovídá na otázky spojené se změnou volebního zákona advokát a politolog Pavel Uhl a Štěpán Drahokoupil, politolog externě přednášející na FF UK.
1. Je to přelomové rozhodnutí? Co změna může přinést?
2. Pokud zákon skutečně začne platit, jak ovlivní podzimní volby a jaké budou podle vás reakce politických stran v situaci, kdy je jediným hegemonem ANO?
Pavel Uhl, advokát a politolog
1. Ano, je to jednoznačně přelomové rozhodnutí. Předně je třeba poukázat na to, že v minulosti Ústavní soud byl v těchto otázkách spíše zdrženlivý a do nespravedlností vytvořených volebními systémy a jejich zneužíváním spíše nezasahoval. Skutečnost, že se v jeho řadách našla většina minimálně devíti soudců, kteří hlasovali ve prospěch tohoto sebevědomého rozhodnutí, je třeba jednoznačně přivítat. Změna bude mít důsledky jednak přímé, a to odstranění některých prvků nespravedlnosti, které znevýhodňovaly menší subjekty a subjekty ochotné k volební spolupráci. Zastoupení ve sněmovně se tak stane spravedlivější. V dlouhodobé perspektivě je pak rozhodnutí soudu varováním pro ty, kdo by chtěli v budoucnu pravidla přizpůsobovat ve prospěch konkrétních hráčů na politické aréně.
2. Bezprostřední dopad lze analyzovat celkem ve třech rovinách. Zaprvé zrušil nález část zákona, přičemž minimálně v otázce mechanismu přidělování mandátů bude muset být přijata nová zákonná úprava. Podle Ústavy je pro přijetí volebního zákona zapotřebí najít většinu v obou komorách parlamentu, přičemž v případě volebního zákona nemůže sněmovna přehlasovat Senát. Bez přijetí nové úpravy přitom nelze technicky konat volby. Politická reprezentace jako celek tak stojí před nutností najít většinovou shodu v obou komorách parlamentu, což je výzva, se kterou v této míře naléhavosti nebyla po dobu minimálně dvou posledních volebních období konfrontována. Zatímco v tomto období vytvářelo ve sněmovně většinu vždy hnutí ANO s podporou některého ze tří malých subjektů (ČSSD, KSČM a SPD), nyní nelze čekat, že se tyto malé strany v této otázce shodnou s ANO. Výsledek pak navíc musí být přijatelný pro senátní většinu. Čeká nás tedy poměrně zajímavé politické jednání, ve kterém ANO bude tahat za kratší konec, a všechny politické subjekty se k této otázce budou muset nějak postavit. Už jen proces nastavení nových pravidel, který bude mít své vítěze a poražené, může ovlivnit vnímání politických stran ze strany veřejnosti, která miluje vítěze, což může mít dopad na podporu jednotlivých stran, a tedy i výsledky voleb.
Ve druhé rovině může nález a potažmo jeho důsledky ovlivnit vnímání voleb veřejností, která z důvodů psychologických bude více zvažovat podporu menších stran, protože klesne obava z podreprezentace hlasů.
Ve třetí rovině bude mít změna přímý dopad na výsledek ve prospěch menších subjektů v pásmu 5 až 15 procent. Tento rozdíl nebude zásadní, ale s ohledem na skutečnost, že poslední volební období se vždy hrálo o jednotky hlasů poslanců, to může představovat zásadní rozdíl při sestavování vládní většiny.
Štěpán Drahokoupil, politolog
1. Z mého pohledu se jedná o druhý významný zásah Ústavního soudu do volebních pravidel. Tím prvním je samozřejmě zastavení volební reformy z dílny ODS a ČSSD v době opoziční smlouvy, která měla radikálně omezit zisky menších nebo středně velkých stran Z opozičně smluvní volební reformy nám zůstala pouze aditivní klauzule, která ztěžovala život koalicím, protože musely získávat 10, 15 nebo 20 procent hlasů. Svým současným rozhodnutím tak Ústavní soud udělal definitivní tečku za dnes již dvacet let starou volební reformou. Nový volební systém by měl přinést lepší postavení malým politickým stranám a koalicím. Připomeňme si dnešní situaci, kdy Andrej Babiš a hnutí ANO získali 40 procent mandátů na základě 30 procent hlasů ve sněmovních volbách v roce 2017. Když se pak podíváme na nejmenší Karlovarský kraj, tak tam na základě 35 procent hlasů získal dokonce 60 procent mandátů, tedy tři mandáty z pěti rozdělovaných. Na ani jeden mandát zde například nedosáhla ODS s téměř devíti procenty hlasů. Volební systém tak zvýraznil situaci, kdy hegemon ANO s 30 procenty vyhrál volby s výrazným náskokem a jeho soupeři se tísnili v rozmezí 5 až 12 procent.
Vedle zrušení aditivní klauzule soud ještě zrušil princip, který kombinoval d’Hondtovu metodu a rozdělování mandátů na úrovni krajů. Zde myslím, že Ústavní soud mířil velmi správně, protože hlavní problém nerovnosti představovalo několik malých a středních obvodů. Například v krajských volbách se používá upravený d’Hondt, který čistě dle výpočtu nahrává více velkým stranám. Avšak v kombinaci s velkými volebními obvody se jeho efekt vůbec neprojeví. Právě velikost volebních obvodů je považována za naprosto zásadní aspekt volebního systému.
Kromě toho, co nový zákon přinese, si dovolím odpovědět ještě na otázku, co bychom si od něho neměli slibovat. Od reforem volebních systémů se očekává, že usnadní vytváření většinových vlád, a zařídí nám tak lepší vládnutí. Pes je v české politice zakopán jinde, a to v nedostatečné schopnosti politických stran vytvářet funkční koalice. Například čistě mechanicky mohlo hnutí ANO po volbách v roce 2017 vládnout s ODS s většinou 103 poslanců. Jak jsme nedávno viděli, tyto dvě strany se jsou schopny domluvit i na tak zásadní věci, jako je radikální reforma daní. Jenomže vztahy mezi nimi to neumožňovaly. Podobně po volbách v roce 1998 by ČSSD, KDU-ČSL a Unie svobody měly dokonce 113 hlasů. A jak to nakonec dopadlo? Opoziční smlouvou. Jenomže vztahy a schopnost vytvářet koalice se nedá dát do zákona. A pokud bychom pomysleli na jednobarevné většinové vlády, tak by nás měla velmi varovat situace v Polsku a Maďarsku, v nichž takové vlády nastoupily cestu k autoritářství.
2. Nový zákon, myslím, nejvíce zamíchá kartami agendě parlamentu. Členové a členky obou komor budou muset najít rychlé řešení v horizontu několika měsíců. Tady nezapomínejme, že v případě volebního zákona není možné horní komoru přehlasovat a že v Senátu mají vládní strany jen několik senátorů. Na volebním systému tak bude muset být shoda mezi vládou a opozicí. To nebude ve vyostřené náladě úplně snadné.
Politickým stranám to dnes již tolik kartám nezamíchá. Odlišná situace by byla, pokud by Ústavní soud vynesl svůj rozsudek před rokem. Což by upřímně bylo lepší načasování. Opoziční strany se totiž již přizpůsobily pravidlům a utvořily koalice. Uvědomily si, že Andreje Babiše neporazí jako několik malých stran, ale pouze tehdy, pokud se spojí. Ale ani samotné koalice by opozičnímu bloku pravděpodobně nestačily, pokud by Andrej Babiš zůstával na svých 30 a více procentech. Jestliže se potvrdí trend nedávného průzkumu Medianu, kde ANO vede s 26,5 procenta, ale stříbrnou pozici drží Piráti a STAN s 25 procenty a třetí je koalice Spolu s 18 procenty, měl by Andrej Babiš problém sestavit funkční vládu i podle zrušených volebních pravidel.