Foto Barbora Jelínková
Neorenesanční vila z 19. století na adrese Hlinky 40 ve čtvrti Brno-střed byla od roku 2019 na prodej. „Exkluzivně vám nabízíme mimořádnou investiční příležitost,“ stálo v inzerátu. Předminulý rok ji odkoupila společnost Horizon Consulting II, za níž stojí tři podnikatelé v nemovitostech – Jiří Konečný, Bohumír Šťastný a Tomáš Mejzlík. Šťastný stojí za několika developerskými kauzami a zbouranými domy. Investicí se proto ani tato vila nedočkala. Majitel začal vilu nelegálně rozebírat.
Firma podala návrh na demolici hned po odkoupení, na což zareagoval Národní památkový ústav (NPÚ) – vila totiž stojí v ochranném pásmu památkové rezervace. NPÚ pak podal návrh na prohlášení budovy za kulturní památku a Ministerstvo kultury v této věci v prosinci minulého roku zahájilo řízení. Tím vznikla majiteli povinnost chovat se k nemovitosti tak, jako by kulturní památkou už byla – od té doby na ní nesměl provádět žádné změny, aby nesnižoval její hodnotu.
Majitelé lukrativních historických nemovitostí se nezdráhají své budovy rozebírat a demolovat.
Web Archspace koncem minulého měsíce informoval o tom, že část neorenesanční verandy zmizela a budovu dělníci obalili lešením. Odstranili také štukové dekorace a další dekorativní prvky v interiéru. Dělnické práce proto měly být pozastaveny, dokud případ neprošetří stavební úřad Brno-střed. Části historické vily však mizí dál a stavební úřady nemají jak zasáhnout.
Historické budovy mizí jedna za druhou
Vila na ulici Hlinky není bohužel jediným případem, kdy město Brno přihlíží demolici cenné nemovitosti. S lednem tohoto roku přišlo po rozsudku Nejvyššího správního soudu o památkovou ochranu více než 1 400 staveb. Pouze dvě stovky z nich jsou ve vlastnictví města. Učinit z budov památky by trvalo desítky let, protože Ministerstvo kultury nezvládá vyhlásit více než třicet kulturních památek za rok.
„Existuje tak skutečná hrozba, že město přijde o své nejhodnotnější architektonické dědictví z přelomu 19. a 20. století. Případ vily z Hlinek ukazuje, že se tak může stát i v případě chráněných objektů. Potvrzuje se, že samospráva nedokáže ochránit historickou hodnotu před parciálními ekonomickými zájmy pochybných společností,“ píše Jan Gerych v článku pro Archspace.
Majitelé lukrativních historických nemovitostí se nezdráhají své budovy rozebírat a demolovat. Dvě takové stavby, které přišly o ochranu, již zmizely – rodinný dům v ulici Tichého a funkcionalistický bytový dům Aloise a Viléma Kubových, významných představitelů meziválečné brněnské architektury, na ulici Lužická, oba ve čtvrti Žabovřesky. Nemovitostí, které čeká stejný osud, je dle památkářů kolem stovky. Majitelům hrozí pokuta pouze půl milionu korun.
Brněnská ODS si mne ruce
Žádost o demolici secesního domu z 19. století, patřící firmě Slide, a. s., na ulici Veveří je dalším příkladem. V této kauze hrají roli poslanec Pavel Blažek a náměstek primátorky Robert Kerndl (oba za ODS), kteří jsou jediní členové představenstva firmy a v létě minulého roku byli podezřelí z machinací s brněnským majetkem a přijímání milionových úplatků.
Kerndl se vyjádřil, že žádost o demolici domu na Veveří podali proto, aby zjistili, zda je budova památkově chráněná, případně které její části. Následně argumentoval tím, že dům nevyhovuje současným standardům pro bydlení, protože mu chybí parkování. „Mohu potvrdit, že řešíme požadavek na demolici domu na Veveří 11. Proč tak chce majitel učinit, se v žádosti nepíše. Z naší strany jí nevyhovíme, dáme negativní stanovisko,“ řekl Aleš Homola z Národního památkového ústavu v Brně pro iDnes.
Pavel Blažek a další členové ODS se mimo jiné nedávno snažili odkoupit také secesní dům Tivoli na Konečného náměstí, ve kterém si Blažek dlouhodobě pronajímá prostory. Brněnská ODS je podobnými praktikami i čachrováním s obecními byty proslulá.
Řešení hledáme
Brněnský magistrát i Kancelář architekta města Brna (KAM) se brání tím, že řešení hledají, ale mezitím se jim budovy hroutí pod rukama jako domečky z karet. „Brno každým rokem prostřednictvím neuvážených demolicí a necitlivých přestaveb – zvláště objektů z 19. století a meziválečného období – ztrácí celosvětově uznávanou architektonickou a urbanistickou podstatu jednotlivých městských částí,“ upozorňuje mluvčí ministerstva kultury Michaela Lagronová. Chránit budovy by mohly nové památkové zóny, ale ani na tom nepanuje shoda.
Zóny by mohly být dvě: jedna by zahrnovala Žabovřesky a části Husovic a Černých Polí, druhá by se týkala části Králova Pole okolo Slovanského náměstí. Jednotlivým městským částem se ale návrh nelíbí. Prý by zbytečně zatěžoval vlastníky nemovitostí, kteří by se museli vypořádávat s byrokracií při každé menší opravě. Kompromisem mohou být čtyři různé stupně památkové ochrany, na nichž se dohodli památkáři s magistrátem. Oficiální stanovisko však ani po dvou letech jednání zatím vydáno nebylo.
Město jako skanzen?
V diskusích kolem památkové péče se opakují víceméně stejné argumenty: z města se prý stane skanzen – přílišná konzervace údajně Brnu znemožňuje stát se moderní metropolí. Panuje také obava, že památkáři a občané budou chtít zachovat každou starší nevýznamnou budovu, čímž budou zahlcovat úřady a šikanovat vlastníky, kteří pak budou muset s památkáři řešit sebemenší úpravu.
Dokážou památkové zóny postavit hráz všepožírajícímu kapitálu, nenasytné touze po zisku a tendenci ničit historicky cenné budovy a nahrazovat je podprůměrnými stavbami? Město, které se může pyšnit sbírkou uhrančivé prvorepublikové a funkcionalistické architektury, by mělo prioritně dbát o její ochranu. Argumentace, že chráněním architektonicky cenných nemovitostí vznikne z města zakonzervovaný skanzen, je v tomto případě naprosto absurdní.
Autorka je spolupracovnice redakce.