Foto OSN / JC McIlwaine (CC BY-NC-ND 2.0)
Další a další zprávy o vznikajících mutacích, potenciálně odolných proti vakcinaci, se zdají zhasínat světlo na konci tunelu i u těch největších optimistů. Co a proč se to vlastně děje? Jak je možné, že globální lidstvo není schopné efektivně aplikovat jeden ze svých nejmonumentálnějších racionálních triumfů, kterým se emancipovalo z nemilosrdných tesáků přírody? Proč globální vakcinace selhává a virus tak rychle mutuje? Klíč se možná skrývá v detailech slovíček jako Moderna, Pfizer či AstraZeneca, se kterými dnes žongluje skoro každý.
Politici se zřejmě domnívají, že rychlé očkování zvládnou zákony trhu tak nějak samy.
Mám za to, že bez nahlédnutí společenského rámce a promýšlení mechanismů dogmatu a ideologických programů, ve kterých jednáme, by odpověď na takovou otázku mohla být neúplná. Jedním z fenoménů, který nahlodává optimistickou vizi vítězství očkování, je zřejmě anachronický nacionalismus politických struktur. Bohaté národní státy financující očkování svého privilegovaného obyvatelstva se znepokojením zjišťují, že svět je propojený globálně a že hranice je stále spíše imaginární čára v lidské hlavě, která replikující se mechanismus viru příliš nezajímá.
Jinak to nejde, protože to jinak nejde
Banálně jasnozřivé tvrzení Angely Merkelové, že pandemie skončí, až bude proočkovaný celý svět, není důkazem spiknutí tajemných chichotajících se skupin plánujících hromadné „zotročipování“ nebohého obyvatelstva, ale spíš paradoxním výronem logiky ve vězení iracionálních dogmat, jimiž je současný svět sešněrován.
Jak se lidstvo rozhodlo, že zareaguje na pandemii? Aha, máme technologie na výrobu efektivního očkování. Jsme velice chytří, naše věda zvládne vše. Aby se pandemie nešířila, musíme vakcíny vyrobit co nejrychleji a naočkovat jimi celý svět, to je jasné jak facka. Jak to uděláme? Hm… Musíme vycházet z příkazů globálního kapitalismu, jinak to nejde, protože to jinak nejde, protože to jinak nejde, zamyslí se hluboce lidstvo vyvíjející umělé superinteligence a odhalující kvantové záhady Vesmíru.
Jelikož to jinak nejde, vakcíny musí vyvinout několik farmaceutických gigantických korporací, jejichž základní výzkum financovaly státy ze svých stále chudších rozpočtů. Korporace jsou masivně nakrmené státními penězi a vybavené špičkovými vědci, které pro ně poslušně připravil stát svým veřejným vzděláním. Takové korporace se tedy pustí, každá zvlášť, do vývoje a výzkumu vlastní specifické vakcíny. V konkurenčním boji zvítězí ta, která vyvine a otestuje vakcínu co nejrychleji.
Takový postup se zdá být poměrně šílený (tříštění zdrojů a efektivity), pokud by však nebyl následován ještě bláznivější situací, kdy jednotlivé mamutí korporace, které ze státních peněz vydolovaly licence na patent, nejsou najednou překvapivě schopny vyrábět vakcíny v potřebném množství a dostatečně rychle.
Očkování neviditelnou rukou trhu
Korporace A má patent na vakcínu A. Pokud se kupříkladu rozhodne, že z různých důvodů vyrobí pět kusů a víc ne, má na to plné právo, protože patent na vakcínu A je v jejím soukromém vlastnictví. A soukromé vlastnictví je fyzikální zákon. Korporace A tak při troše vlastnickoprávní fantazie může mávat umírající planetě a její manažeři mohou kolem pěti kusů vakcín, vytvořených v důsledku kolektivního učení celého lidstva, euforicky tančit v privátním kolečku.
Při vědomí absurdity takového čistě kapitalistického scénáře svobody vlastnictví už i současné právní úpravy umožňují alespoň teoreticky státům zasáhnout do monopolu privatizovaných nároků nestíhajících korporací například pomocí mechanismu tzv. nucené licence, kdy stát může v případě ohrožení zdraví obyvatelstva narušit privilegium patentového práva a umožnit vyrábět potřebný lék i dalším subjektům. Zatím se tak ale neděje. Politici se zřejmě domnívají, že rychlé očkování zvládnou zákony trhu tak nějak samy.
Otázkou zůstává, jestli nás náhodou virus nenutí k razantnějším úpravám společenských pravidel. Zdá se, jako by současná pandemie stavěla před globální lidstvo následující dilema. Buď se nadále můžeme křečovitě držet osvědčené tržní a soukroměprávní logiky, jejíž efektivita se ukázala třeba na příkladu pravděpodobné devastace podmínek života v důsledku klimatické krize, anebo konečně vykročíme mimo hranice dosud představitelných scénářů.
Jak zajistit vakcíny pro všechny?
Prvními záblesky takového uvažování může být v evropském kontextu iniciativa panevropského hnutí DiEM25, která navrhuje částečně demokratizovat soukromé monopoly farmaceutických korporací, čímž chce evropským občanům poskytnout prostor podílet se na správě a politice těchto nadnárodních gigantů.
Zrychlující se vznik nových mutací viru potenciálně odolných proti dosavadním vakcínám, jež jsou v soukromém vlastnictví, ukazuje, že zastaralé vzorce uvažování v intencích přísné ziskovosti a konkurence mohou být pro lidstvo v konečném důsledku devastující. Objektivní realita nyní vstupuje do ideologických konstruktů, v nichž je sobectví považováno za nejvyšší ctnost, s nebývalou silou. Jako by nám covid-19 výchovně říkal: „Budu tady tak dlouho, dokud nedospějete a nenaučíte se spolupracovat!“ Jako by virus modifikoval okřídlenou frázi: už jenom nějaká objektivní realita nás může zachránit.
Pokud bychom vybředli z fixních domněnek o jediném možném fungování světa, nabízí se celá plejáda možností – od vytvoření mezinárodních platforem vědců vyvíjejících v koordinované spolupráci efektivní vakcíny pro všechny až po celosvětové internetové sdílení podrobných návodů na výrobu vakcín, které by mohly iniciovat rychlé a efektivní globální očkování, jež by se stalo úsvitem světa založeného na jiných hodnotách, než je konkurence, nerovnost a maximalizace zisku. Bláznivá komunistická utopie, anebo prostě jediné praktické, humánní a efektivní řešení?
Autor je učitel a člen hnutí DiEM25.