Slovenský ministr zdravotnictví útočí na reprodukční práva žen

V době kolapsu zdravotního systému se slovenský ministr snaží omezit interrupce. Úpravou legislativy zpoplatnil tento zákrok ženám nad čtyřicet let, které ho dosud platit nemusely.

Slovensko se zařadilo mezi státy s největším počtem úmrtí na následky covidu i s největším počtem hospitalizovaných pacientů na milion obyvatel. Zdravotní systém se rozpadá a slovenská vláda není schopna situaci systematicky řešit. Přesto si slovenské ministerstvo zdravotnictví, v čele s Markem Krajčím z vládnoucí strany OL’ANO, našlo čas na projednávání zpřísnění interrupcí.

Argumentační faul

Pandemická krize zdůraznila existující strukturální, sociální a ekonomické nerovnosti, které znevýhodňují postavení žen, včetně jejich nedoceněné práce. Ministr Krajčí nicméně bez ohledu na aktuální situaci vydal 15. února novou vyhlášku, podle které by se měly zpoplatňovat interrupce na vyžádání i pro ženy nad čtyřicet let. Tato demografická skupina žen měla před vyhláškou nárok na hrazení tohoto zákroku ze zdravotního pojištění. S ohledem na to, že se jednalo „jen“ o úpravu vyhlášky v zákoně, prošla změna bez hlasování v parlamentu. Krajčího oficiální zdůvodnění přitom znělo, že je původní vyhláška z osmdesátých let zastaralá, a tím pádem je v současnosti, kdy se těhotenství po čtyřicítce nepovažuje za rizikové, zcela nepotřebná. Tvrzení, že změna nebude ženy znevýhodňovat podle věku, je argumentačním faulem.

Katolická církev a Konference biskupů Slovenska je nyní – i díky současné slovenské vládě – nejvlivnější lobbistickou organizací v zemi.

Na otázku, proč se Krajčí nerozhodl naopak finančně nediskriminovat ženy pod čtyřicítkou a zrušit zpoplatňování interrupcí pro všechny, je jednoduchá odpověď. Krajčí se totiž dlouhodobě snaží interrupce omezit. Zákon o zpřísnění interrupcí, který v parlamentu předložil už v roce 2019, tehdy neprošel o jeden hlas. Změnou vyhlášky tak nyní aspoň částečně dosáhl svého plánu. Jak upozorňují lidskoprávní organizace, jako jsou ASPEKT, Možnosť voľby nebo iniciativa Nebudeme ticho, jedná se o jeden z řady kroků. Postupné a systematické změny mají vést k většímu zpřísnění interrupcí na Slovensku a nakonec k jejich úplnému zákazu.

Finanční nedostupnost

I když diskuze o interrupcích ve veřejném diskurzu často sklouzává do antagonismu právo na „život“ versus právo na „výběr“, je potřeba se podívat na ekonomické rozměry problému a také na to, jak otázka reprodukčního zdraví souvisí s širší problematikou materiálního zabezpečení žen. Interrupce na Slovensku stojí i několik set eur. Ve státě, kde je příjem zhruba 650 tisíc lidí nižší než 373 eur měsíčně, to není částka, kterou si může dovolit každá žena. Následky nového zákona, který vstoupí v platnost 1. března, proto pocítí tisíce žen, jež žijí v těžkých sociálních podmínkách, chudobě nebo v násilných partnerských vztazích. Týká se to obzvláště matek samoživitelek, které po čtyřicítce mají více než jedno dítě.

Finanční nedostupnost je ale jenom jednou z překážek, které ženám můžou zkomplikovat přístup k interrupcím, a tím pádem i přístup ke zdravotní péči. Evropské centrum pro reprodukční práva nedávno zveřejnilo aktualizovaný přehled dostupnosti interrupcí v Evropě. Zákony drasticky omezující přístup k interrupcím platí v šesti státech (mimo jiné v Polsku nebo na Maltě. V jiných zemích ale přístup může být komplikován překážkami, jako jsou například krátké časové limity pro přístup k potratům na vyžádání, povinné čekací lhůty, povinné poradenství nebo různá povolení ze strany rodičů, zákonných zástupců, lékařů nebo oficiálních výborů. Velkou roli sehrává i odmítnutí péče na základě svědomí, které na Slovensku uplatňuje řada lékařů a lékařek. Kvůli této možnosti pak klesá počet klinicko-nemocničních center a všeobecných nemocnic, ve kterých je možné interrupce realizovat.

Bez ohledu na pandemii

Ženám by jistě zvýšilo kvalitu života, kdyby se řešil problém chudoby, nezaměstnanosti nebo nedostatku školek. Těmito tématy se ale politické strany jako OL’ANO a další, jež podporují zpřísnění interrupcí, nezabývají. Že cílem konzervativních slovenských politiků není zlepšování zdravotní péče žen, napovídá i chybějící podpora žen čekajících na porod. To potvrdila i Miroslava Rašmanová z lidskoprávní organizace Ženské kruhy, která dlouhodobě monitoruje situaci ve slovenských porodnicích.

Rašmanová nám v rozhovoru sdělila, že na systematické porušování základních práv a svobod rodících matek už před pandemií upozorňovaly mnohé skupiny. Zmiňuje, že „porodnická péče trpí dlouhodobě nedostatky, které se projevují vysokou mírou císařských řezů, nástřihů hráze či oddělováním dětí od matek a celkovým nepochopením porodu jako komplexního jevu, pokrývajícího fyzické, psychologické i sociální aspekty zdraví matek a děti“. Pandemie tyto problémy jen prohloubila a rodičky přivedla do ještě horších podmínek. Ministerstvo zdravotnictví nebylo schopné protiepidemiologická opatření koordinovat tak, aby byla v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) a aby respektovala základní práva žen a dětí.

Jakou péči rodičky mají a jestli tato péče splňuje odborné a právní standardy, se výrazně liší od nemocnice k nemocnici. Navzdory opakovaným výzvám ze strany občanských organizací, jako jsou Ženské kruhy, i ze strany jednotlivých žen nebylo ministerstvo schopno zajistit nápravu. Jedním z důsledků tohoto selhání byla situace, kdy byly předčasně narozené děti hospitalizovány i několik týdnů bez kontaktu s rodiči. Ženské kruhy o tom informovaly i zahraniční média. Jak zdůraznila Miroslava Rašmanová, tato selhání jsou důsledkem dlouhodobého vývoje společnosti, kde se na ženské tělo při porodu pohlíží jako na tělo „ženám odcizené“, se kterým se zachází „jako s předmětem medicíny, bez zachování autonomie a tělesné integrity“.

Boj proti „genderové ideologii“

Na ultrakonzervatívní tendence současné slovenské vlády jsme již upozorňovaly. Zpoplatnění interrupce pro ženy nad čtyřicet let je bohužel pouze jeden z kroků vedoucích k budování konzervativního politického systému, ve kterém budou základní občanská práva systematicky potlačována. Projevilo se to například i v loňském odchodu Olgy Pietruchové z postu ředitelky odboru rovnosti na Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny. Důvodem, proč slovenská odbornice v oblasti rovnosti žen a mužů odešla, byly podle jejích vlastních slov kroky nové vlády, která se postavila proti Istanbulské úmluvě a „genderové ideologii“. Stojí za zmínku, že ministerstvo přitom spolupracovalo i s Konferencí biskupů Slovenska, která má na odborná stanoviska ministerstva vliv.

Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny aktuálně vede Milan Krajniak z konzervativní strany Jsme rodina. Ten mimo jiné v parlamentu lobbuje za otevření kostelů během lockdownu. Jeho argument je založen na tvrzení, že duchovní služby a modlitby mají moc pandemii odvrátit. S výmluvou, že nechce prosazovat „gender agendu“, vymazal Krajniak v říjnu minulého roku z ministerských nařízení pojem „rovnost pohlaví“ a pokračuje mazáním pojmu „rod“ (v češtině gender) ze zákonů. Místo o genderové rovnosti se tak na Slovensku nyní hovoří o „rovnosti příležitostí pro muže a ženy“. Zmíněné organizace, jako jsou Aspekt, Možnost volby nebo Aliance žen, které se rovností pohlaví zabývají, tento rok nedostaly každoroční státní dotace. Získaly je naopak konzervativní „pro-life“ organizace, jako jsou Fórum života nebo Poradna Alexis.

V souvislosti s kroky ultrakonzervativců je potřeba zmínit i elektronické sčítaní lidu, které na Slovensku probíhá od 15. února do 31. března. To, že se nejedná pouze o další administrativní úkon, dokazuje angažovanost zmiňované Konference biskupů Slovenska, která sčítání považuje za „křesťanskou povinnost“. Konference vyzývá všechny, kdo byli jako děti pokřtěni, aby se hlásili ke katolické církvi, bez ohledu na to, jestli náboženství praktikují nebo ne. Motivací tohoto prohlášení je nejspíš to, že počet věřících určuje velikost finančních dotací pro církve, stejně jako určuje i jejich politický vliv. Katolická církev a Konference biskupů Slovenska je nyní – i díky současné slovenské vládě – nejvlivnější lobbistickou organizací v zemi.

Jak shrnula Oľga Pietruchová pro slovenský týdeník Pravda, kvůli katolické církvi nepřijalo Slovensko po roce 2007 program reprodukčního zdraví a strategii podpory zdravotní péče o těhotné ženy, stejně jako nepřijalo výchovný plán pro informovanost v oblasti sexuálního zdraví a plánování rodičovství. Konference biskupů Slovenska je rovněž zodpovědná za to, že ženy na Slovensku nemají přístup k bezpečnější formě interrupce pilulkou.

Cestou Polska a Maďarska

Koncem prosince podepsal guvernér Ohia návrh zákona, který požaduje, aby si ženy zvolily pohřeb nebo kremaci potracené tkáně plodu. Tento krok se může jevit jako morbidní, ale je to především lstivý způsob, jak interrupce omezit. Úmrtní list totiž bude navždy veřejně dostupným dokumentem. Tah ministra Krajčího se od tohoto případu moc neliší, protože i on během pandemie reálné potřeby žen zcela ignoruje na úkor prosazování vlastní ultrakonzervativní agendy.

Důvody, proč ženy potřebují interrupce, mohou být různé, ale většinou souvisí s ochranou zdraví matky, s poškozením plodu nebo nedostatkem finančních prostředků. V tomto kontextu je o interrupcích, které nejsou bezplatné a přístupné všem, zcestné mluvit jako o existujícím právu. Jejich zpoplatnění totiž vede k omezení práva chudých žen rozhodovat o svém životě svobodně. Skutečnost, že interrupce nejsou kriminalizované, pak nemusí být rozhodující. Reprodukční zdraví by nemělo záviset na materiálních podmínkách konkrétních lidí – a v první řadě nezaměstnaných, lidí pracujících na zkrácený úvazek nebo lidí žijících v sociálně vyloučeném prostředí. To jsou skupiny, které si nemohou jednoduše vybrat, zda porodit nebo podstoupit interrupci, protože nemají finanční zdroje potřebné k tomuto rozhodnutí.

Na Slovensku chybějí celonárodní odborné standardy, které by vycházely z vědeckého poznání a jejich součástí by bylo i zohlednění zkušenosti žen a etických stránek poskytování zdravotní péče. Neustálé snahy o zpřísnění či úplný zákaz interrupcí nebo vymazávání pojmu rovnosti ze zákonů jsou znepokojující projevy systematického omezování práv a sílícího vlivu konzervativních institucí. Všechny tyto kroky a vlivy jasně ukazují, že Slovensko se vydalo na stejnou cestu jako Polsko a Maďarsko.

Mina Baginová je antropoložka a feministická aktivistka,
Maja Vusilović je členka kolektivu SdruŽeny.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies