Foto Gerd Altmann, Pixabay
V posledních dnech došlo v pomyslné válce Česka s pandemií covidu ke dvěma zásadním porážkám, které budou mít s největší pravděpodobností ten důsledek, že se březnový lockdown mine účinkem. Jednak se průmyslové lobby podařilo zabránit uzavření továren a jednak v Poslanecké sněmovně neprošel návrh na mimořádné navýšení náhrady nemocenské na sto procent. Obojí znamená, že se ČR rozhodla upřednostnit zisky na úkor zdraví obyvatel, ale také budoucnosti země.
Je potřeba uzavřít průmysl
Česká republika patří k zemím nejvíce zasaženým pandemií a hlavní příčinou je selhání krizového managementu předsedy vlády. Ten se při řešení pandemie řídí spíše momentálními volebními preferencemi a výzkumy veřejného mínění než radami odborníků, jak naznačuje svědectví bývalého koordinátora pro očkování Zdeňka Blahuty. Pokud by obdobně selhal manažer jakékoli firmy, už dávno by buď sám odstoupil, nebo by mu vlastníci firmy dali výpověď. Ukázkovým příkladem selhání bylo odmítnutí uzavření průmyslu, kde se covid-19 šíří nejvíce. Odborníci přitom opakovaně poukazují na to, že bez uzavření průmyslu se současná situace nezlepší. Snad aby se neřeklo, zakázala vláda stravování v podnikových jídelnách, načež toto opatření po dni odvolala.
Naše snaha zvrátit současnou pandemii je neúspěšná zejména proto, že premiér Babiš ignoruje názory odborníků a naslouchá průmyslníkům, kteří udělají cokoli, aby nemuseli omezovat svůj byznys.
Nad uzavřením průmyslu se strhla prudká diskuse, která jasně ukázala, kdo hájí čí zájmy. Ihned se totiž mobilizovali zástupci zaměstnavatelů a na ně navázaní ekonomové, kteří jakékoli omezení odmítli s tím, že by to ohrozilo budoucnost české ekonomiky (rozuměj jejich zisky). Hlas zdravého rozumu, který reprezentovali nezávislí experti a Českomoravská konfederace odborových svazů, bohužel neobstál. Je to na úkor nás všech, protože s největší pravděpodobností se budou muset nouzová opatření koncem března opět prodloužit. V důsledku toho vzniknou ekonomice další škody a náklady, které budou vyšší než v případě, že bychom podniky v březnu uzavřeli. To je cena za špatná a krátkozraká opatření, kterou budeme muset zaplatit všichni. Argument, že by průmysl krátkodobé uzavření nepřežil, jsou naprosto liché, protože stát má v mimořádném rozpočtu na pomoc průmyslu dostatek prostředků.
Německý a rakouský komunismus?
Když převážil zájem průmyslu nad zdravím obyvatel, pokusila se ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová prosadit mimořádné zvýšení nemocenské na sto procent mzdy, což vyvolalo další mobilizaci představitelů průmyslu a pravice. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová-Adamová stoprocentní náhradu mzdy označila za „neadekvátní“, poslanec hnutí ANO Pavel Juříček zmiňuje „vlastizradu“ a „genocidu národa“, zatímco prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák označil opatření za komunismus neslučitelný s demokratickou společností. V Německu a Rakousku je však stoprocentní náhrada mzdy v době nemoci zcela běžná věc. Nezdá se přitom, že by v těchto ekonomikách panoval komunismus či nedemokratický režim, nebo že by nemocenská v této výši motivovala zaměstnance k tomu zůstávat doma a podkopávala výkon jejich ekonomiky. Z ekonomického hlediska jsou na tom obě tyto země ve srovnání s námi mnohem lépe.
Výše zmíněné názory pravice a podnikatelů prozrazují, že pro ně jsou zaměstnanci simulanti, které je třeba držet co nejvíce zkrátka, aby se neflinkali a pracovali. Celé to připomíná argumentaci šlechty proti zrušení poddanství a roboty během revoluce 1848. Šlechta tehdy tvrdila, že v případě zrušení roboty upadne pracovní morálka rolníků a převládne u nich zahálka, v důsledku čehož klesne produkce potravin a nastane ve společnosti hlad. Názory současné pravice a zaměstnavatelů jsou podobné, ale stejně mylné, jak dokazuje pilná pracovní morálka osvobozených rolníků z poddanství i síla německé a rakouské ekonomiky.
Jak vyplývá z omezení spotřeby obyvatel a nárůstu spoření, lidé mají z budoucnosti strach, a jelikož si hodně lidí nemůže být jisto, že jejich pracovní místa současnou pandemii přečkají, snaží se setrvat v zaměstnání, dokud to jen jde. Uvědomme si také, že značný počet lidí v ČR nemá úspory na úhradu mimořádných výdajů vyšších než deset tisíc korun, natož aby byli schopni uhradit veškeré své účty v případě nemoci. Z vlastního okolí vím, že se lidé domlouvají na tom, aby se navzájem nenahlašovali hygieně v případě nakažení či pouhého kontaktu s nakaženou osobou. Pouze stoprocentní náhrada mzdy může pomoci toto chování zvrátit. V Česku jde bohužel o zisk vždy až na prvním místě a zdraví obyvatel je podružnou záležitostí. Návrh Jany Maláčové nepodpořila ho ani „autenticky levicová“ KSČM. Nakonec byl přijat návrh Adamové-Pekarové, který k nemocenské připojuje bonus 370 Kč, což bude mít jen omezený efekt.
Nechme si poradit od Adama Smithe
Naše snaha zvrátit současnou pandemii je neúspěšná zejména proto, že premiér Babiš ignoruje názory odborníků a naslouchá průmyslníkům, kteří udělají cokoli, aby nemuseli omezovat svůj byznys. Ti přitom ignorují i zcela zbytečné zvýšení počtu mrtvých. Podle jejich názoru tu nemá být ekonomika pro lidi, ale lidé pro ekonomiku (rozumějme: pro jejich firmy). V této souvislosti bychom měli vyslyšet „proroka“ liberální ekonomie Adama Smithe, který tvrdil, že by se měl každý návrh zákona či opatření vycházející od podnikatelů „přijímat velmi opatrně, a nikdy by se neměl schvalovat bez dlouhého a důkladného prozkoumání, a to nejen prostě co nejúzkostlivějšího, ale i svrchovaně nedůvěřivého. Vždyť pochází od stavu, jehož zájmy nejsou nikdy zcela totožné se zájmy společnosti, od stavu, jemuž jeho zájem zpravidla velí společnost klamat a dokonce ji poškozovat a který ji také již nejednou oklamal a poškodil.“ Smith by tedy na názory podnikatelů a pravice očividně moc nedal – a my bychom se měli zachovat stejně. Nezapomínejme, že všichni máme podle Listiny práv a svobod právo na zdraví a že politika by měla toto právo naplňovat. Dopřejme tedy konečně sluchu odborníkům a konejme podle jejich rad, než bude pozdě a škody budou nenávratné.
Autor je spolupracovník redakce.