Zemské volby ukázaly, že Německo po Merkelové může vést vláda bez CDU

Nedělní volby ve dvou spolkových zemích naznačily možný směr příští německé vlády. Změna by se mohla nést ve znamení progresivní, sociální a ekologické politiky.

„Je to super start do supervolebního roku,“ radoval se předseda Zelených Robert Habeck z výsledků nedělních voleb ve dvou sousedících spolkových zemích na jihozápadě Německa – Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci. Výsledky jsou pro Zelené rozhodně důvodem k radosti: s téměř třiatřiceti procenty hlasů úřadující zelený ministerský předseda Winfried Kretschmann nejen potřetí v řadě vyhrál volby v Bádensku-Württembersku, ale navíc přilákal nové voliče, zatímco téměř všichni konkurenti je ztráceli. V Porýní-Falci Zelení sice s devíti procenty zůstali jen na polovině hodnot, které jim předpovídají průzkumy na spolkové úrovni, oproti posledním volbám zde však získali o čtyři procenta více hlasů a mohou se nadále podílet na vládě.

Radostí a optimismem nešetřilo ve volební neděli ani předsednické duo sociálních demokratů (SPD) Saskia Esken a Norbert Walter-Borjans. Zemská ministerská předsedkyně Porýní-Falce Malu Dreyer totiž straně přinesla s téměř 36 procenty hlasů jasné vítězství a pokračování vládní koalice SPD, Zelených a liberálů (FDP). Přestože v Bádensku-Württembersku byli sociální demokraté s 11 procenty už výrazně méně úspěšní, je pocit vítězství vzpruhou, kterou strana stíhaná ztrátou voličů a vyčerpaná pragmatickou „vládou středu“ v koalici vedené kancléřkou Merkelovou rozhodně potřebovala.

Křesťanským demokratům schází vize

V kontrastu s jásotem vítězů se z tábora křesťanských demokratů (CDU), strany současné kancléřky Angely Merkelové, ozývaly rozpačité proslovy poražených. Strana v obou spolkových zemích dosáhla historicky nejhoršího výsledku a je možné, že v Bádensku-Württembersku přijde o místo menšího partnera v koalici se Zelenými – početně by ji mohli nahradit sociální demokraté spolu s liberály. A to vše v někdejších baštách křesťanských demokratů: v Porýní-Falci kdysi vládl budoucí kancléř Helmut Kohl, v Bádensku-Württembersku přebírali Zelení v roce 2011 žezlo od CDU po téměř šedesáti letech její vlády. Nejedná se přitom ani tak o aktuální debakl, jako spíš o dlouhodobý trend, který CDU opět nedokázala zvrátit – v obou spolkových zemích voliči potvrdili v křesle současnou vládu vedenou SPD, respektive Zelenými.

Zelení si zatím drží všechny možnosti otevřené, včetně koalice s CDU, která zůstává nejpravděpodobnější variantou. Už teď se ale zdá, že žádná povolební koalice se bez nich neobejde.

Voliči v nejisté době prodloužili mandát oblíbeným ministerským předsedům Kretschmannovi a Dreyer, bylo prý těžké prosadit alternativy – tak se snažil mizerný výsledek své strany vysvětlit její novopečený předseda Armin Laschet. Takové vysvětlení však jistě nestačí. K volebnímu propadáku přispěla i rostoucí kritika politiky spolkové vlády v reakci na pandemii. Zpočátku veřejnost vládu chválila za zavedená omezení a finanční kompenzace pro firmy i domácnosti, což se odrazilo v rostoucích preferencích především vládní CDU. Přestože tato opatření prokázala účinek a počty nakažených se drží poměrně nízko, časem se vláda dopustila dílčích chyb a zmatků, následovala kritika příliš pomalého očkování, nejednotnosti a chybějících perspektiv pro uvolňování. Korunu všemu nasadila čerstvá aféra dvou politiků CDU/CSU obviněných z korupce při zakázkách na distribuci roušek a respirátorů. Ta však mohla ovlivnit rozhodování jen části voličů, protože vzhledem k pandemii volila řada z nich korespondenčně a když skandál vyšel najevo, měli už odvoleno.

Vedle dílčích chyb při potírání pandemie tak neúspěch CDU odkrývá spíše hlubší problémy strany – především chybějící vizi do budoucna v důležitých otázkách, jako je ochrana klimatu nebo digitalizace průmyslu a její společenské dopady. Tato absence jasných cílů a programových priorit není u CDU ničím novým, strana si ale dlouho vystačila s populární kancléřkou, která už jen díky tomu, že v čele země vydržela víc než patnáct let, působila jako ostrůvek stability v nejistých dobách. S tím bude po podzimních parlamentních volbách konec – a křesťanským demokratům tolik potřebný fahrplán pro Německo v době postmerkelovské a postpandemické stále zoufale chybí. Chce se více než v minulosti otevřít levému středu, podat ruku Zeleným a vykročit vstříc ekologické transformaci? Nebo se po letech středového kurzu Merkelové znovu přihlásit ke klasicky pravicové politice, která stojí především na straně velkých firem a automobilového průmyslu – a od níž de facto nikdy neodešla, jen ji v koalici s SPD více vyvažovala sociálněpolitickými akcenty? Jasnějším signálem na této křižovatce by bylo, kdyby CDU určila svého kandidáta na kancléře, ani v této otázce však stále nemá jasno.

Otevírají se nové možnosti

Volby v obou spolkových zemích tak sice o směřování země mnoho neprozradily, ale naznačily nové koaliční možnosti. V Porýní-Falci po úspěchu sociálních demokratů a Zelených bude dále vládnout takzvaný semafor: koalice SPD (červená), Zelených a liberálů z FDP (žlutá). Tato konstelace si zatím společné vládnutí vyzkoušela jen na zemské úrovni a po nedělních volbách se dočká historicky prvního opakování v dalším volebním období, což je bráno jako projev její životaschopnosti. Také v Bádensku-Württembersku, kde Zelení dosud vládli s CDU, se aktuálně jedná o možné koalici v tomto složení a v Berlíně roste podpora této varianty i na spolkové úrovni. Proč je najednou semafor tak populární? Tato varianta je jednou z dvou realistických alternativ k budoucí vládě bez CDU, ať už pod vedením SPD, nebo aktuálně silnějších Zelených. Ti se netají svými ambicemi na kancléřské křeslo, přestože zatím neprozradili, koho z tandemu předsedů Robert Habeck – Annalena Baerbock by do něj chtěli usadit. Protože však Zelení v preferencích voličů stále výrazně pokulhávají za CDU, mohli by vládnout jedině v koalici s SPD a další stranou.

Aniž by se dalo předjímat, jak volby dopadnou, rýsuje se tak pro Zelené pravděpodobnost nesnadné, ale ideově zásadní volby mezi liberály z FDP a Levicí (Die Linke): stranami, které by snad ani nemohly být rozdílnější. Společnou řeč by našly snad jen v kulturně-identitních otázkách: obě strany například podporují manželství pro všechny a distancují se od národoveckého populismu. V ekonomických a sociálních otázkách je však Levice s požadavky jako progresivní zdanění nebo větší přerozdělování (až k zespolečenštění bytů v majetku finančních spekulantů) politickým protipólem FDP, která volá po snižování daní a zeštíhlení státu. Nejmenší koaliční partner by tak měl na pravolevé směřování potencionální vlády Zelených a SPD výrazný vliv. Zatímco o možnosti levicové koalice Zelených, SPD a Die Linke už je řeč dlouho, málokdo si zatím dovede představit, jak pod jednou střechou „ubytovat“ stranu, která chce bojovat proti klimatické změně, a stranu, která se regulací průmyslu bojí jako čert kříže. Nemluvě o tom, jak by SPD, která chce po konci manželství z rozumu s CDU napravit „hříchy minulosti“ a zrušit sociální reformy z dob kancléřství svého předsedy Schrödera, hledala společnou řeč s FDP, která podle všeho vnímá současný sociální systém jako příliš štědrý.

Touha po stabilitě i potřeba radikálních změn

I přes tyto značné rozpory jsou debaty o „semaforu“ v politickém Berlíně v těchto dnech silně v kurzu – tak přitažlivá je vidina alternativy k nekonečnému vládnutí CDU. Zelení si zatím drží všechny možnosti otevřené, včetně koalice s CDU, která zůstává nejpravděpodobnější variantou. Už teď se ale zdá, že žádná povolební koalice se bez nich neobejde. Kolik ze svého programu budou moct realizovat, ukáže teprve výsledná koaliční matematika, minimálně však bude ekologie a ochrana klimatu jednou z priorit každé vlády s účastí Zelených.

Jisté je, že Německo čeká napínavý předvolební půlrok, do kterého může ještě výrazně zasáhnout další průběh pandemie covidu. Ta jen přihodila další balvan na váhu globálních sociálních a ekologických hrozeb, které se nevyhýbají ani poměrně stabilním a odolným společnostem, jako je ta německá. Zvláště v takovýchto dobách lidé touží po stabilitě, kterou dosud symbolizovala klidná tvář Merkelové a její CDU, zároveň jim ale problémy zvýrazněné pandemií připomněly palčivou potřebu změn, které by mohla přinést vládní koalice pod novým vedením. Ve volbách se tak ukáže nejen to, zda si Němci přejí změnu, ale také to, jak by měla vypadat. Výsledky víkendových zemských voleb naznačují, že změna se barví spíše dozelena a dočervena než domodra, barvy nacionalistické AfD. Tu voliči sice neposlali do propadliště dějin, ale v obou zemích přišla o více než třetinu mandátů. Že většina Němců o změně uvažuje v progresivních, sociálních a ekologických kategoriích, je jednou z nejlepších zpráv nedělních voleb. Tuto šanci by strany symbolizující změnu měly uchopit za pačesy a odnést si ji jako závazek i do povolebních časů.

Autorka je politoložka a socioložka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies