Poslanecká sněmovna 10. března schválila v prvním čtení zákon o odškodnění ve výši 300 tisíc korun pro protiprávně sterilizované ženy, především romského původu. Poslední taková doložená sterilizace na českém území se uskutečnila ještě v roce 2007. Jak k něčemu takovému mohlo vůbec docházet a jaké jsou kořeny této temné součásti československých dějin? Jedna z nejhlasitějších zástupkyň poškozených romských žen Elena Gorolová se už brzy objeví v podcastu Apoleny Rychlíkové Kvóty. V Kolapsu jsme hovořili s romistkou Helenou Sadílkovou z Katedry středoevropských studií FF UK, která se specializuje na poválečnou historii Romů na území bývalého Československa, a věnovali jsme se této pro mnoho českých žen stále živé ráně v širokém historickém kontextu.
Jaká operace se pro sterilizaci používala? Jak vypadal samotný zákrok?
Zákrok se jmenuje podvázání vaječníků a tato operace je nevratná. Máme zdokumentovaný případ dobře ilustrující nátlak a manipulaci, kterým romské ženy čelily. Jedna operace se nepovedla a ta žena znovu otěhotněla. Sociální úřad ji ale donutil k potratu, vzhledem k tomu, že už dříve obdržela peníze za sterilizaci.
Jak se vyvíjel vztah režimu vůči romské menšině dříve, než komunistický režim dospěl k této nehumánní praxi?
Ráda bych předeslala, že používání termínu „komunistický režim“ maskuje skutečnost. Nešlo o rozhodnutí centra, které by jednostranně nutilo svou vůli směrem dolů. I centrum reagovalo na různé podněty, stížnosti. Nejde jen o tvůrce zákona, ale i o ty, kteří ho aplikovali, a mnoho z nich by se určitě za součást komunistického režimu neoznačilo. Když bychom mluvili o přístupu centrálních úřadů k Romům, tak těsně v poválečném období, do roku 1948, se přístup k Romům řídí v obou částech Československa prvorepublikovými zákony. V českých zemích je velká snaha kontrolovat nový příliv Romů ze Slovenska. K tomu je nutné poznamenat, že zdejší původní romská populace byla téměř vyhlazena. Nicméně je evidentní, že byla celou dobu bedlivě policejně sledována. Údaj o 538 Romech, kteří se vrátili z koncentračních táborů, pochází z ministerstva vnitra, respektive z kriminální ústředny. Zároveň proti snaze kontrolovat stojí protichůdný fakt, že Romové představovali pracovní sílu, která byla v Čechách potřeba. Už v roce 1947 se uvažovalo o vyšší kontrole obyvatelstva, dokonce o zavedení pracovních táborů. To narazilo, protože to bylo v rozporu s Ústavou. Šlo o etnicky cílenou politiku a omezování základních práv a svobod, takže z toho sešlo. Od roku 1948 až minimálně do roku 1955 byli Romové prohlášeni za oběti předchozích režimů – buržoazního a nacistického. A komunistické vedení a ideologické oddělení se snažilo ukázat, že dokáže Romy, v dobových termínech, „pozvednout“ na vyšší úroveň. Mluvilo se o „převýchově cikánského obyvatelstva“ – prací, osvětou a celkovou disciplinací.
Ten termín „převýchova“ vymysleli až komunisti, nebo s ním pracovali už nacisti?
Mám za to, že „převýchova cikánského obyvatelstva“ se používá jako termín až po roce 1948. Romů v této době přibývá a vyvolává to emoce. Podle historika Matěje Spurného úřady pod tlakem zdola byly nuceny ukázat silnou ruku a na úrovni ideologické se rozhoduje o asimilaci Romů. V roce 1958 se přijímá zákon o trvalém usídlení kočujících osob, který byl formulován etnicky neutrálně, protože tu existovalo povědomí o tom, že to už by bylo protiústavní.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.