Ke sporům o veřejné čtení jmen obětí holocaustu

Ředitelka Institutu Terezínské iniciativy se vyjadřuje ke konfliktu ohledně společného čtení židovských a romských jmen při pietní akci Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa 2021.

Psát tento text je pro mě velice těžké. Ale v situaci, kdy tlak na to, abychom změnili čtení jmen obětí holocaustu a zrušili po deseti letech společnou připomínku židovských a romských obětí holocaustu, eskaloval zveřejněním stanoviska nové správní rady Institutu Terezínské iniciativy 25. března 2021 v časopise Terezínská iniciativa (číslo 104), už nemůžu mlčet. Dovolte mi tedy popsat, co se stalo.

Akce a její historie

Informace o historii akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa jsou na našem webu. Pro nás, pracovníky Institutu Terezínské iniciativy (ITI), byla vždy důležitá její forma happeningu, kterého se může zúčastnit kdokoli bez na ohledu na svůj původ, náboženství, kulturu, povolání nebo jazyk, kterým mluví. A může se připojit jak pasivně, tím, že poslouchá, tak aktivně – přečtením několika jmen. V prvních letech jsme oslovovali kolemjdoucí, kteří se někdy zastavili a ptali se, co se to děje. Někteří pak vystáli mnohaminutovou „frontu na čtení“. Ze začátku nás bylo jen pár, postupně, rok od roku, se přidávali další a další lidé. Byli i takoví, kteří nejdřív přišli „jen“ poslouchat a ke čtení se odhodlali až po nějakém čase, třeba po dvou letech. To byl i případ některých kolegů z týmu ITI.

Rozdělování lidí na základě jejich původu jde proti základním zásadám hodnot lidskosti a lidské sounáležitosti vůbec.

Pro mě osobně je tato akce formou aktivismu v tom nejlepším slova smyslu – tím, že jdu a něco udělám, veřejně vystoupím a vyjádřím tak svou sounáležitost. A také vím, jak je pro někoho těžké ta jména přečíst, zvláště pokud jde o příbuzné nebo přátele – lidi, které dotyčný člověk znal nebo ty, kteří patřili do rodiny, ale nikdy je nepoznal.

Skutečnost, že čteme jména židovských i romských obětí holocaustu, jsme od roku 2010 prezentovali různými formami, někdy otevřeně, někdy méně, a připravovali jsme seznamy obsahující jména z obou skupin různými formami – zejména od roku 2014, kdy se akce začala z Prahy šířit do dalších měst ČR. Myslím (ale možná už to neumím dobře posoudit), že jsme nikoho nenutili k tomu, aby četl romská jména. Osobně jsem to považovala za misi a proces, ke kterému máme vést, ale rozhodnutí má být na organizátorech a letos i na čtenářích samotných.

Co se stalo v roce 2018?

Od roku 2018 jsme se ovšem jako instituce dostali do sporu s ředitelem Židovského muzea v Praze Leo Pavlátem. Spor byl způsoben nevyjasněnými očekáváními ze strany muzea v konkrétním projektu a následným nepříjemným nátlakem na mě jako ředitelku ITI. Na podzim 2018 se v Pavlátově článku publikovaném v časopise Terezínská iniciativa (číslo 93) poprvé oficiálně objevily výhrady ke čtení jmen romských obětí během akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa. „Jestliže však ITI organizuje svou nejvýznamnější veřejnou, svým záměrem chvályhodnou akci předčítání jmen obětí Jom ha-šoa s odkazem na tento termín, navíc datem v přímé vazbě na izraelský pietní svátek, potom nutno dodat, že zcela ignoruje jeho duch. Tento památný den se v hebrejštině v úplnosti nazývá Jom ha-šoa ve ha-gvura, neboli Den připomínky obětí šoa a hrdinství. V okleštěném pojetí ITI naproti tomu splývá s Památným dnem obětí holocaustu a předcházení proti lidskosti 27. ledna, není, jak by se slušelo, využit k programové připomínce židovského odboje za druhé světové války, ani neupozorňuje na aktuální kontext: exterminační hrozby Izraeli, zemi stále s největším počtem přeživších šoa,“ napsal Leo Pavlát.

Na tuto výtku reagovalo předsednictvo Terezínské iniciativy svým prohlášením. V části věnované akci Jom ha-šoa se píše: „Institutu Terezínské iniciativy se v minulém roce podařilo rozšířit tuto akci už do 16 míst v ČR, což kvitujeme s radostí a povděkem. Předpokládáme, že i v tomto roce můžeme očekávat další rozšíření. Pietní akce, tak jak ji známe z Prahy, je působivá, zúčastňuje se jí hodně lidí z většinové veřejnosti a rozhodně je v souladu s naším úsilím. Samozřejmě v zahajovacích projevech před začátkem ‚maratonu čtení jmen‘ může být a mělo by být zdůrazněno hrdinství vězňů varšavského ghetta.“ V reakci na prohlášení předsednictva jsem vysvětlila, že od počátku uvádíme v propagačních a informačních materiálech vydávaných k akci inspiraci hrdiny varšavského ghetta k tomu být aktivní a aktivně se zasazovat proti pošlapávání lidské důstojnosti a práv.

Od té doby se ale smýšlení nebo projevované názory předsednictva Terezínské iniciativy, prezentované předsedou Terezínské iniciativy, měnily, ale k diskusi nedošlo, ačkoli jsem několikrát navrhovala, že přijdu na zasedání předsednictva, zejména když mělo na programu naše akce. Nedostala jsem však pozvání.

Spory se správní radou

V prosinci 2019 na jednání správní rady – poslední v tom roce – přinesl předseda Terezínské iniciativy Michal Stránský stanovisko předsednictva, že členové „nepovažují za vhodné, aby byla při Jom ha-Šoa čtena jiná než židovská jména“. Již na tomto jednání zaznělo, že by to mohlo být velmi špatně vnímáno veřejností. Toto stanovisko předsednictva Terezínské iniciativy bylo zveřejněno v září 2020 v časopise Terezínská iniciativa (číslo 101) společně s prohlášením skupiny Dikhas proti čtení romských jmen na naší akci. Jednalo se o kampaň pana Lacka, bývalého zaměstnance ITI, který ukončil svou práci v ITI v lednu 2020 hlavně pro neplnění pracovních úkolů. Na to jsem reagovala prohlášením Vyjádření ke Stanovisku volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, ve kterém jsem vyzvala k diskusi o tom, zda veřejné čtení jmen skutečně porušuje romské tradice, a ke kterému se vyjádřila řada osobností jak z romské, tak ze židovské komunity.

V březnu 2020 přijala správní rada ITI stanovisko, v němž se postavila za společné čtení jmen. Toto usnesení správní rady bylo přijato poměrem 4 : 2. V říjnu 2020 byla ovšem zakladatelem, jenž to má v pravomoci, zastoupeným předsedou Terezínské iniciativy, bez udání důvodu celá správní rada odvolána a jmenována nová, v níž se kromě dvou staronových členů – předsedy a jednoho člena předsednictva Terezínské iniciativy, kteří hlasovali proti společnému čtení jmen – objevila další členka představenstva a tři noví lidé, kteří nebyli a dle všeho dosud nejsou s prací institutu seznámeni.

Tato správní rada jednala o čtení jmen poprvé 16. prosince 2020 na jednání, na které jsem nebyla pozvána. Na zasedání 6. února 2021 mi bylo sděleno, že mám hledat řešení, jak vyhovět zakladateli a oddělit romská jména od jmen židovských při čtení na akci, kterou budeme pořádat již za dva měsíce. Na to jsem řekla, že pokud je toto rozhodnutí v kompetenci správní rady (čímž si nejsem jistá), je pak v kompetenci správní rady, aby je svým jménem komunikovala cílovým skupinám akce, tedy veřejnosti. Na základě toho bylo svoláno mimořádné jednání správní rady na 16. února 2021, pro které jsme s kolegy z ITI sestavili podrobné vysvětlení smyslu společné připomínky obětí holocaustu a kde jsem opakovala své stanovisko s tím, že se pod rozhodnutí rozdělit čtení jmen nepodepíšu. Navrhla jsem, že je možné stanovisko správní rady doplnit do tiskové zprávy, kterou jako každý rok budeme vydávat. Předseda správní rady ITI do předem zaslané tiskové zprávy stanovisko rady nedoplnil. Ale to již bylo zveřejněno v časopise Terezínská iniciativa (číslo 104).

Co to všechno znamená?

Stále nevím, co to celé přesně znamená (anebo si to odmítám připustit). Na základě oslovení novináři z DeníkuN a serveru Romea.cz a následných výtek a výhrad proti tomu, že jsme já a ITI zrušili čtení romských jmen, jsem vydala prohlášení na Facebooku. Vysvětluji v něm, že rozdělování obětí nacistického pronásledování nemohu přijmout: „Akce se bude konat tak, jak byla naplánovaná a zachová desetiletou tradici společného čtení jmen židovských a romských obětí, jak je uvedeno v tiskové zprávě. Požadavek rozdělit připomínku nacistického bezprecedentního pronásledování nevinných lidí na základě jim přisouzeného označení jako Židé nebo ‚cikáni‘ je pro mě nepřijatelný a jde proti smyslu a poslání – nejen naší – organizace, stejně jako její činnosti výzkumné, dokumentační i vzdělávací. Uvědomuji si svou zodpovědnost za dobré jméno organizace, kterou vedu, a nehodlám je poškodit. Jsem si vědoma také následků, které mé rozhodnutí může mít. Děkuji zaměstnancům Institutu Terezínské iniciativy, stejně jako mnoha dalším lidem ze židovské, romské i většinové komunity za dlouhodobou podporu tohoto postoje.“

Věřím, že je potřebné diskutovat o pojetí holocaustu jako celku – je to diskuse, kterou musíme absolvovat a budovat. Ale ve věci společného či odděleného čtení jmen diskutovat již nebudu – strávila jsem tím více než rok a dnes vím, že rozdělování lidí na základě jejich původu jde proti základním zásadám hodnot lidskosti a lidské sounáležitosti vůbec.

Autorka vystudovala judaistiku a je ředitelkou Institutu Terezínské iniciativy.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies