Z filmu Země nomádů. Foto Falcon
Letošní oscarový ceremoniál, mezi jehož producenty bychom našli oscarového režiséra Stevena Soderbergha, sliboval velkolepou filmovou podívanou. Celý večer byl natáčen HD kamerami, širokoúhle a rychlostí 24 snímků za vteřinu (oproti standardním třiceti). Vizuálně připomínal hollywoodské filmy, ne televizní přenos (protože byl pořad klasifikován jako filmová produkce, nemuseli mít zúčastnění na obličejích roušky či respirátory). Herce a herečky jsme viděli tak, jak jsme je zvyklí vídat na velkém plátně – v perfektně nasvícených širokoúhlých záběrech.
Po efektním úvodním záběru sledujícím, jak režisérka nominovaného filmu One Night in Miami Regina King za doprovodu soundtracku a stylových úvodních titulků vchází do budovy losangeleského Union Station, ovšem následovala poměrně komorní a neformální akce. Přestože vycizelované obrazy předjímaly otevření kin a návrat do „normálu“, spíše než lesk a slávu Hollywoodu letošní (zpoždění) Oscaři oslavovali individuální příběhy nominovaných a oceněných, a přinesli tak vítané narušení rutiny.
Letos bez show
Kameramani měli zakázáno používat zoomování. Namísto toho se vždy drželi v blízkosti toho, kdo zrovna mluvil. Když například Riz Ahmed radostně vyhlásil Oscara za nejlepší zvuk, kamera švenkla na kartičku se jménem vítězného dramatu Sound of Metal, v němž si Ahmed zahrál bubeníka ztrácejícího sluch. Také v jiných momentech mohl být zásluhou menšího sálu a jeho prostorového řešení nahrazen střih z jednoho člověka na druhého méně televizním přerámováním. Pohotové snímání večeru přidalo na intimitě a podtrhlo ústřední motiv komunity navzájem si pomáhajících umělců.
Letošní Oscaři v souhrnu nepůsobili jako opulentní show určená primárně pro diváky u televizních obrazovek.
Nominovaní byli zpravidla představováni nejen svou tvorbou, ale také hrstkou biografických informací. Ocenění pak dostali velkorysý prostor pro poděkování. Díky téměř úplnému vypuštění komediálních výstupů moderátora, hudebních čísel nebo ukázek z nominovaných filmů k tomu měli dostatek času. V mnohaminutových proslovech děkovali předkům, odkrývali rodinná traumata (dánský režisér Thomas Vinterberg, oceněný za snímek Chlast, připomněl tragickou smrt své dcery Idy) a pod vlivem uvolněné atmosféry v sále se (jako herec Daniel Kaluuya) nezdráhali mluvit ani o pohlavním životě svých rodičů.
Jednoho moderátora, respektive moderátorku, již potřetí nahradilo množství dříve oceněných osobností, které si předávaly pomyslnou štafetu. Tvůrci večera se jejich ústy oproti předchozím letům nesnažili předat žádné velké sjednocující poselství – vyjma úvodní narážky Reginy King na soudní verdikt pro bývalého policistu Dereka Chauvina, obviněného před necelým týdnem z vraždy George Floyda, byl scénář večera nápadně apolitický a odlehčený, žel nikoliv vtipný.
Dramaturgickým záměrem zřejmě bylo nabídnout podívanou plnou nečekaných zvratů, která bude završena emotivním finále. Jednotlivé kategorie proto byly řazeny v jiném sledu, než bylo desítky let zvykem. Chloé Zhao si tudíž, coby teprve druhá žena v historii Oscarů, přebírala sošku za nejlepší režii už po necelé hodině přenosu. Poslední cenou večera pak nebyla ta za nejlepší film, udělená dle prognóz baladické Zemi nomádů, ale pro nejlepšího herce v hlavní roli.
Nepřítomný Hopkins
Organizátoři zřejmě sázeli na vítězství Chadwicka Bosemana, jehož slibnou kariéru v pouhých 43 letech ukončila rakovina tlustého střeva. Joaquin Phoenix, který by zjevně byl raději kdekoliv jinde a dělal cokoliv jiného, ovšem po otevření obálky přečetl jméno Anthonyho Hopkinse. Britský herec, vyznamenaný za to, jak v dramatu The Father ztvárnil muže postiženého demencí, se cen navíc nezúčastnil ani osobně, ani na dálku. Oscaři tak namísto slz radosti a dojetí, velkého proslovu a oslavy diverzity skončili antiklimatickým záběrem na Hopkinsovu černobílou fotku, následovaným závěrečnými titulky.
Neznamená to ovšem, že by letošní ceremoniál byl příliš bílý, jak bylo Akademii filmového umění a věd vyčítáno v minulých letech. Cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli obdržela Youn Yuh-jung. Představitelka babičky z dojemného rodinného dramatu Minari se stala vůbec první korejskou držitelkou Oscara. Za nejlepší make-up a účesy byly poprvé oceněny Afroameričanky – Mia Neal a Jamika Wilson, které se postaraly o vizáž herců a hereček v dobovém hudebním snímku Ma Rainey – matka blues. Cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli si právem odnesl černošský herec Daniel Kaluuya, který se v kriminálním dramatu Judas and the Black Messiah fenomenálně převtělil do zavražděného lídra chicagských Černých panterů Freda Hamptona. Více než polovina oceněných nebyli běloši. Velkou pestrostí se vyznačovala také skladba umělců a umělkyň, kteří předávali jednotlivé ceny. Pouze čtyři z osmnácti byli bílí muži. Řada předávajících i oceněných se nadto připojila z jiných kontinentů, což ještě zvýraznilo národnostní pestrost.
Vítězem Netflix
Předávání letos nekraloval jeden film. Z osmi titulů nominovaných v hlavní kategorii si alespoň jednoho Oscara odnesl každý vyjma Chicagského tribunálu od Netflixu. Streamovací kolos se přesto se sedmi soškami stal nejúspěšnější filmovou společností večera a předznamenal, komu patří budoucnost kinematografie. Na Netflixu si vedle Ma Rainey – matky blues a Manka, který akademiky oslovil svou výpravou a kamerou, můžete pustit nejlepší dokument Moje učitelka chobotnice a dva krátké filmy: hrané Vzdálené světy a animovaný Mám vás ráda, ať se stane cokoli. Pro všechny tři tituly nicméně platí, že nad kvalitou zvítězila kýčovitost a průhledná citová manipulace. Druhý co do počtu cen skončil Disney, pod něhož spadá jak Pixar, dvakrát bodující s animákem Duše o jazzu a smyslu života, tak studio, které dalo vzniknout Zemi nomádů.
Letošní Oscaři v souhrnu nepůsobili jako opulentní show určená primárně pro diváky u televizních obrazovek. Připomínali přátelské setkání relativně malé skupiny starých známých, kteří si navzájem udělovali komplimenty a neskrývali radost, že se po mnoha měsících karantény mohou opět vidět jinak než přes Zoom. Vzhledem k výzvám, s nimiž se kultura už déle než rok vypořádává, se nicméně zdá pochopitelné, že na prvním místě tentokrát nebyly nominované filmy, jež ostatně nevzbudily nijak velký zájem ani z hlediska návštěvnosti, respektive počtu online zhlédnutí, ale lidé, kteří je tvoří.
Přehled všech oceněných najdete na webu Akademie.
Autor je filmový publicista.