Foto James Gathany, CDC
„Světlo na konci tunelu“, „vstupenka ven ze současné krize“ nebo „jediná možnost, jak pandemii zvládnout“ – tak je u nás i ve světě vyhlíženo proočkování populace vakcínou proti covidu-19. I když by se mohlo zdát, že je to zejména úkol pro epidemiology a zdravotníky, do velké míry je to také záležitost diplomatická a politická. Dodávky vakcín jsou spojeny s řadou dezinformací, způsobují změny ve vládách, ale i hašteření a přetahování s našimi nejbližšími spojenci, se státy EU. Právě díky Evropské unii přitom Česko v očkování patří mezi ty úspěšnější země světa a má vyočkováno přes dva miliony dávek vakcín.
S výrobci vakcín jednají ti nejsilnější
Když jsme se na začátku loňského léta pomalu vzpamatovávali z první vlny covidu, Německo, Francie, Itálie a Nizozemsko se už domlouvaly na společné objednávce a nákupu vakcíny výrobce AstraZeneca, která se tehdy testovala na oxfordské univerzitě. I když by tato čtyřka mohla pokračovat ve společném nákupu a neohlížet se na své sousedy, nakonec se rozhodla být solidární, svou první objednávku zrušit a jít místo toho do společných nákupů se všemi svými partnery v Evropské unii. Angela Merkelová to potom také odnesla kritikou na domácí půdě, podle níž kvůli tomuto kroku Německo získalo méně vakcín, než kdyby si o nich vyjednávalo samo.
Neočkujeme tedy tak rychle, jak bychom mohli. Pořád se ale počítáme mezi ty šťastnější a bohatší země, kde jsou počty dostupných vakcín řádově vyšší než v ostatních oblastech světa.
Pro Německo s jeho ekonomickou silou tohle tvrzení může platit, pro Česko ale rozhodně ne. Kdybychom si vyjednávali na světovém trhu podmínky sami, jistě bychom nezískali tolik vakcín a za takovou cenu, jako když Evropská komise jménem států objednávala očkovací látky pro téměř 450 milionů Evropanů. O základní dodávky jsme se tedy nemuseli přetahovat s našimi sousedy, kteří by nás mohli obejít nebo přeplatit. Jak by mohlo vypadat, kdyby každý stát v EU vyjednával sám za sebe, koneckonců ukazuje nepodařené jednání o zvláštních dodávkách vakcíny Pfizer/BioNTech. Při něm si Česko nejenže nedokázalo vyjednat nic navíc, ale dokonce mělo při odchodu z jednání o sedmdesát tisíc dávek méně, než když k němu přišlo.
Státy se totiž dohodly pouze na tom, že Komise bude jejich jménem jednat s výrobci. Kolik lahviček si z které nabídky objednají, už zůstalo čistě na nich. Ze všech nově uzavřených smluv dostal každý nabídku podle počtu obyvatel – pokud ji ale nevyužil, mohly si zbylou část dávek rozdělit ostatní státy. A právě proto začaly vznikat výrazné rozdíly mezi rychlostí proočkovanosti v jednotlivých členských státech EU. K nim přispívá i to, že některé státy vsadily na vakcíny od výrobců, jejichž produkt ještě není schválený nebo kteří mají výpadky v dodávkách, jako například AstraZeneca.
Jako problematické se ukázalo i časové rozložení dodávek vakcín od výrobců. Dosud s nimi uzavírala Evropská komise smlouvy, v nichž byly počty dodaných vakcín přislíbeny po čtvrtletích. Do kontraktů na příští roky ale plánuje zahrnout měsíční termíny, aby byly dodávky předvídatelnější a každý stát si mohl svou strategii lépe naplánovat.
Sedmdesátiprocentní proočkovanost? Jen v některých zemích
Která země tedy zatím slaví největší úspěchy? Evropským očkovacím šampionem je nyní Malta, kde alespoň jednu dávku vakcíny dostali už čtyři z deseti obyvatel. Má velmi dobře našlápnuto k tomu, aby do letošního června jako jedna z mála zemí EU splnila celounijní cíl – proočkovat sedmdesát procent dospělých. Podle maltského ministra zdravotnictví leží úspěch mimo jiné v tom, že si tamní vláda objednala tolik dávek, aby naočkovala celou svou populaci dvakrát. Zvládají také dodané vakcíny velmi efektivně distribuovat a očkovat tak rychle, jak dodávky do země přicházejí.
Na rychlost vsadilo také Dánsko, které po Maltě a Maďarsku drží třetí příčku v EU z hlediska proočkovanosti obyvatel dvěma dávkami (7,69 procenta k 11. dubnu). Patří totiž mezi státy, které co nejrychleji vyočkovávají téměř všechny dodané dávky. V době, kdy v českých skladech ležela téměř třetina očkovacích látek, které jsme měli k dispozici, zely ty dánské téměř úplně prázdnotou – našli byste v nich pouze čtyři procenta vakcín dodaných do země. Spolu s velkou kapacitou testování a velmi pomalým rozvolněním lockdownu to přispělo k tomu, že se již Dánsko pomalu začíná vracet k „normálnímu“ životu.
Mezi státy s nejrychleji proočkovanou populací v EU i na světě je také Maďarsko. Po Maltě zvládlo naočkovat největší počet lidí oběma potřebnými dávkami vakcíny (12,6 procenta obyvatel k 11. dubnu, alespoň jednu dávku dostalo třicet procent). Při současném tempu očkování by mělo mít jako první ze států EU naočkováno sedmdesát procent obyvatel – v červnu 2021. Tajemství místního úspěchu je v tom, že neváhalo vsadit na vakcíny, které ještě nejsou oficiálně schválené pro použití v EU. Jako jediné v EU tak očkuje vakcínou Sputnik V z Ruska i Sinopharmem z Číny. Muselo kvůli tomu i změnit vlastní zákony. Důsledkem toho je ale i to, že je zodpovědné za případné nežádoucí účinky vyvolané očkováním, zatímco u vakcín schválených pro použití v EU zodpovědnost nese výrobce.
I dodávky Sputniku V a Sinopharmu do Maďarska se ale zpožďují. Z objednaných dvou milionů dávek Sputniku V zatím země dostala 1,1 milionu, téměř stejně jako Sinopharmu z objednaných pěti milionů. Všichni výrobci totiž nyní produkují tolik vakcín, kolik jen dokážou, a Rusko musí plnit i objednávky z ostatních částí světa. Nemůžeme tedy očekávat, že by při případné další objednávce ze strany států EU mohlo posílat tak vysoké dávky, že by nějak výrazně pohnuly našimi statistikami.
Na opačném konci unijního žebříčku očkovacích úspěchů najdeme Bulharsko, a to prakticky ve všech ukazatelích. Ve své strategii totiž spoléhalo na vakcínu od výrobce AstraZeneca, který se ale v tomto čtvrtletí potýkal s největšími výpady dodávek. Nízká proočkovanost (6,7 procenta populace s alespoň jednou dávkou k 12. dubnu) ale do velké míry souvisí i s nízkým zájmem Bulharů o očkování – právě k vakcíně od firmy AstraZeneca panuje největší nedůvěra. Bulharsko se dokonce stalo první unijní zemí, která už otevřela očkování zájemcům ze všech věkových skupin. Zájem je přesto nízký, dokonce tak nízký, že bulharský ministr zdravotnictví uvažuje o tom, že AstraZenecou přestanou očkovat úplně.
V České republice si stojíme tak nějak uprostřed. I když v procentu lidí naočkovaných alespoň jednou dávkou jsme v EU šestí od konce (13,13 procenta populace k 12. dubnu), v procentu těch, kteří jsou již naočkováni oběma (6,93 procenta ke stejnému datu), nijak nevybočujeme z evropského průměru. To se ale bude měnit. I když podle bývalého ministra Blatného máme objednaných celkem 26 milionů vakcín, což stačí pro celou populaci, jsou to pouze čtyři pětiny z toho, kolik nám Evropská komise nabízela. Česko využilo možnost objednat si plné množství vakcín jenom od výrobce Pfizer/BioNTech a zatím nepovoleného Novavaxu. Ostatních očkovacích látek tedy budeme v příštích měsících dostávat menší dodávky, než jaké jsme mohli mít. Proces očkování se tím protáhne na další měsíce – nemluvě o tom, že vakcíny od firem Novavax a CureVac ještě nebyly schváleny. Podle odhadů se tak do června propadneme na poslední místo v EU ve srovnání počtu naočkovaných dospělých. Náš přístup se tak liší například od Malty, která objednala dávek raději dvakrát tolik, než potřebovala. Vyšší cena za nákup se jí vyplácí v rychlé proočkovanosti, která umožňuje postupně zmírňovat restrikce. Objednat a zaplatit dvojnásobný počet pro populaci Malty a Česka je sice v absolutních číslech velký rozdíl – ve chvíli, kdy nás současná proticovidová opatření stojí alespoň miliardu korun denně, by se ale finance vynaložené za vakcíny brzy vrátily.
Světový závod v očkování
Neočkujeme tedy tak rychle, jak bychom mohli. Pořád se ale počítáme mezi ty šťastnější a bohatší země, kde jsou počty dostupných vakcín řádově vyšší než v ostatních oblastech světa. Procento proočkovaných Evropanů (15,69 procenta populace EU, která k 12. dubnu dostala alespoň jednu dávku vakcíny) je vysoce nad průměrem světa (5,76 procenta ke stejnému datu). V tomto „očkovacím závodu“ ale zaostávají i země, u nichž bychom vyšší proočkovanost mohli očekávat – například bohaté Japonsko (0,87 procenta k 9. dubnu) či Nový Zéland (1,47 procenta k 6. dubnu). Stejně tak Rusko (Rusko 6,04 procenta k 12. dubnu), které vakcíny vyrobené na svém území ve velkém vyváží, kdežto v očkování svých vlastních obyvatel nedosahuje na evropský průměr.
Evropě naopak ve statistikách ukazují záda Izrael nebo Velká Británie. Světová očkovací jednička Izrael (61,58 procenta k 12. dubnu) je ale velmi specifický případ, s nímž se můžeme v EU těžko srovnávat. Krom toho, že za vakcíny Pfizer/BioNTech zaplatil téměř dvakrát více než EU (23 eur oproti 12 eurům za dávku), s jejich výrobci také uzavřel specifickou smlouvu. Na jejím základě jim týdně posílá data o průběhu očkování i o očkovaných pacientech, což umožňuje místní systém digitalizovaného zdravotnictví. Výrobci tak od Izraele kromě peněz získávají mnohem více dat, než by měli z jakékoli klinické studie. Ta pro ně představují nesmírně cenný zdroj informací pro další výzkum. V Evropské unii, kde jsou přísnější pravidla na ochranu osobních údajů, je to těžko představitelné, Izrael díky tomuto kroku ale získá kolektivní imunitu nejrychleji na světě. Zůstává přitom zodpovědný za případné nežádoucí účinky.
Stejně tak je velmi obtížné srovnávat očkovací proces v unijní sedmadvacítce a ve Spojeném království. Mnoho článků poukazuje na to, že první vakcína tam byla schválená o tři týdny dříve než v EU. Jejich úspěšné naočkování poloviny populace alespoň jednou dávkou (47,51 procenta k 12. dubnu) ale závisí zejména na tom, že výrobní kapacity vakcín jsou koncentrované právě na ostrovním státě. Navíc je velmi hlídaný jejich vývoz. Unie se kvůli tomu dostala i do konfliktu s firmou AstraZeneca, která uzavřela zakázky na dodávky s ní i se Spojeným královstvím, aniž by na ně měla dostatečnou výrobní kapacitu. Zatímco státy EU na přislíbené počty stále čekají, z EU se přes La Manche vyvezlo 21 milionů dávek, než Evropská unie přijala pravidla, která v takovém případě vývoz zakazují. Právě na vakcíně AstraZeneca navíc ve Spojeném království stojí očkovací strategie – a vzhledem k tomu, že ji vyvinula respektovaná Oxfordská univerzita, nesetkává se s nedůvěrou obyvatel.
I když jsou státy Evropské unie až za těmito očkovacími šampiony, EU patří k částem světa, jejichž obyvatelé budou proočkováni nejrychleji. Část vakcín dokonce posílá i do rozvojových zemí prostřednictvím mezinárodního programu COVAX. Vzájemné osočování a rivalita mezi unijními státy, bitvy s Evropskou lékařskou agenturou a zasévaná nedůvěra ve společný evropský přístup ale mohou ochromit další spolupráci mezi státy EU podobně, jako covid-19 ochromil jejich zdravotnictví.
Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky.