Při sčítání lidu se s trans lidmi nepočítá

S Lenkou Královou ze spolku Transparent jsme hovořili o překážkách, které klade český stát trans lidem.

Aktivistka, moderátorka talkshow V Tranzu, členka výboru spolku Transparent, softwarová vývojářka a klavíristka Lenka Králová započala svou tranzici před dvěma lety a věnuje se osvětě v tématech, která souvisejí s životem trans osob. Aktuálně nerovnost a diskriminaci trans lidí potvrdil přístup Českého statistického úřadu k otázce, jak vyplnit kolonku pohlaví při probíhajícím sčítání lidu. „Zjišťování genderové identity není předmětem sčítání, zjišťuje se pouze pohlaví jakožto základní demografický údaj. Ten mimo jiné vstupuje do populačních prognóz a analýz, ve kterých je podstatné biologické pohlaví, například pro výpočet charakteristik plodnosti. Údaj o pohlaví, který se do formuláře uvádí, slouží společně s číslem a typem osobního dokladu a datem narození k identifikaci osoby a následnému propojení s údaji z administrativních zdrojů. I z toho důvodu rozlišuje ČSÚ pouze dvě pohlaví v souladu se systémem rodných čísel a dalších údajů v základních registrech fungujících v ČR,“ uvedla pro A2larm tisková mluvčí ČSÚ Jolana Voldánová. Jak se k tomu staví Lenka Králová, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak na vás letošní sčítání lidu působí s ohledem na gender?

ČSÚ ve formuláři zavedl kolonku „pohlaví“ bez dalšího vysvětlení. Po nejasnostech vydali statistici prohlášení, které vypustili do světa ústy paní Voldánové, že se tam má vyplňovat to, co má člověk napsané v občance.

Promarnili jste jedinečnou šanci zjistit, kolik nás vlastně v České republice žije – odhady toho, kolik v ČR žije trans lidí, se liší až o dva řády.

Já tímto statistikům vzkazuji, že neexistuje žádná povinnost číst noviny a políčko ve formuláři tuto vysvětlivku nemá. Udělali jste chybu, že jste v roce 2021 s existencí trans lidí vůbec nepočítali. Mně osobně je úplně jedno, jaký máte názor a jaká data potřebujete…

Co byste poradila trans lidem při vyplňování pohlaví a jak se sama zachováte?

Já tam čistě z principu vyplním „žena“, protože to je to, co jsem, a nebudu tam vyplňovat něco jiného kvůli neschopnosti českého státu. Budete mít data, jaká nechcete, a je to váš problém. Měli jste to políčko lépe popsat. Stejně tak jako já vám toto políčko vyplní i mnoho dalších trans lidí. Bude to taková naše rebelie. Promarnili jste jedinečnou šanci zjistit, kolik nás vlastně v České republice žije – odhady toho, kolik v ČR žije trans lidí, se liší až o dva řády.

Lze postup ČSÚ považovat za příznak diskriminace trans lidí v ČR?

Český stát v roce 2021 jako jedna z posledních zemí v Evropě vyžaduje pro úřední změnu pohlaví povinné kastrace. Tato skutečnost vychází z mýtu, že všichni trans lidé touží po chirurgické změně vzhledu pohlavního orgánu. Máme tady na jedné straně úředničinu, pouhé písmenko v občance, a na druhé straně řezání skalpelem do lidí. Někteří trans lidé tyto operace ze zdravotních důvodů podstoupit nemohou a část dalších je považuje za zbytečné – jsou třeba spokojení s výsledky hormonální terapie a s výjimkou partnerského života je v podstatě jedno, co kdo má mezi nohama, pakliže nemá silnou tělesnou dysforii. Paradoxem navíc je, že český stát nevyžaduje plastické úpravy pohlavních orgánů, ale opravdu vyloženě jen znemožnění reprodukční funkce. Já si tedy klidně mohu nechat penis, a pokud bych se zbavila varlat, úřední změnou pohlaví bez problémů projdu. Pro náš stát je tedy důležité pouze to, aby se trans lidé nemohli množit. Připomíná mi to středověk.

Jaké komplikace přináší nemožnost nechat si změnit údaj o pohlaví a jméno podle své volby v průkaze totožnosti?

Jedná se o běžné situace na poště, v bance, na úřadě či při změně pracoviště, které prožívá spousta trans lidí velmi obtížně – vy totiž úplně cizímu člověku, kterému do toho nic není, odkryjete svůj životní problém a to nejintimnější tajemství. A to je dost nepříjemné. Pak jsou tu nestandardní situace jako hospitalizace nebo vězení. Také ale cestování – já osobně mám například zavřenou „půlku“ světa – jedná se o mnoho zemí s převažující islámskou vírou, kam vás s M v pase a ženským vzhledem nepustí nebo vás vyhostí. Problém nastává také při studiu, protože se na školách v Česku neuznávají alternativní jména. Český stát totiž neumožňuje svobodnou volbu jména, a trans lidé bez úřední změny pohlaví si tak mohou vybrat maximálně z pár neutrálních jmen. Na mysl mi přichází otázka, k čemu je vlastně uvedení pohlaví v občance nutné – v Nizozemí tuto kolonku na identifikačním průkaze zrušili úplně. Když v občance nemáme uvedenou krevní skupinu, nechápu, proč bychom tam měli uvádět pohlaví. Co se týče jmen, je přístup Českého státu přinejmenším absurdní. Pokud si chcete změnit jméno, záleží na náladě a úsudku té které pracovnice matriky – hodně nám ale pomáhají znalecké posudky, které vypracovává soudní znalkyně Jana Valdrová, jež je nám nakloněna, a úřednice nebo úředníci na matrikách by tyto posudky měli respektovat. Já si zatím v papírech nechávám svoje původní mužské jméno, protože mi přijde nedůstojné vybírat si z neutrálních jmen, která se mi nelíbí. Kdybych ale na tu matriku šla, určitě si s sebou vezmu právníka.

Co především je náročné na úsilí o tranzici v ČR?

Jde o jev, který se nazývá gatekeeping. Přestože se nejedná o sexuologický, ale psychologický problém, musí trans lidé u nás, pokud chtějí hormony nebo operace, navštěvovat sexuology. Ti se ale často staví proti rozhodnutí k tranzici, tak trochu si hrají na bohy a zkoumají, zda žadatel nebo žadatelka netrpí třeba psychickou nevyrovnaností. I kdybych ale byla nevyrovnaná, jsem svéprávná bytost a mám právo na rozhodnutí o svém vlastním těle. Je také zvláštní, když třeba sexuolog řeší, jaký má kdo vztah se svými dětmi, do čehož mu nic není a na „diagnózu“ jako takovou to nemá vliv. Považuji za nedůstojné, že se z toho dělá sexuální problém. Se sexem souvisí genderová dysforie opravdu jen velmi okrajově. Například ve Velké Británii jsou dvě cesty, kterými mohou trans lidé jít – komerční, při níž se v podstatě jen vyplní online dotazník a veškeré náklady si člověk platí sám, anebo cesta hrazení nákladů přes NHS (obdoba našich zdravotních pojišťoven), kde jsou velmi dlouhé čekací doby, ale i tak schvalovací procesy odborníků nejsou zdaleka tak přísné jako u nás.

Jak se u nás daří teenagerům, kteří prožívají dysforii?

U dospívajících je zásadní reakce jejich rodičů, tedy jestli je podpůrná, nebo odmítavá. Moment uvažování o sebevraždě je u mladých trans lidí bohužel víceméně běžný. Pokud jsou rodiče nepřející a neschvalují tranzici, mladí lidé musí vydržet do dosažení plnoletosti, což je pro řadu z nich šíleně dlouhá doba, a propadají do depresí, které mohou skončit i tragicky. Na druhou stranu znám ze svého okolí i takové, kteří mají chápající rodiče a díky nim mohli začít s hormonální terapií před dovršením plnoletosti. Operaci, a tím pádem i úřední změnu pohlaví, ovšem český stát před osmnáctým rokem věku neumožňuje ani se souhlasem rodičů.

Jaká je naděje na změnu legislativy?

Politické strany nemají na trans problematiku v podstatě žádný názor – až na Stranu zelených, což není parlamentní strana, a Piráty, kteří změnu podporují, a na SPD, která je proti. U ostatních stran záleží jen na názoru konkrétních poslanců a tento názor je často odvislý od věku. V talk show V Tranzu na YouTube jsme měli jako hosta poslance za Piráty Ondřeje Profanta, který předložil pozměňovací návrh zákona o matrikách a v dlouhém rozhovoru velmi podrobně vysvětlil celý tento problém z pohledu zákonodárce – doporučuji tedy čtenářům, kteří se o to zajímají, si tento rozhovor pustit. Nyní samozřejmě všechno ztěžuje covidová epidemie a další naděje na projednávání pozměňujícího návrhu je myslitelná až po volbách, ovšem preference zatím nahrávají Pirátům, a tak je možné, že po volbách se situace otočí k lepšímu.

Čím se v životě řídíte a jaké plány máte do budoucna?

Moje motto je: „Tranzice je cesta k sobě.“ U mě došlo k velkému osobnostnímu přerodu. Vždycky jsem žila hodně sociální život, ale teď se to ještě znásobilo. Začala mě taky hodně bavit práce před kamerou. V nejbližší budoucnosti plánuji založit ještě jeden kanál na YouTube, jehož formát bude také talk show s hosty, ale už se tam nebudou probírat trans témata, ale všechno možné, co bude nějakým způsobem zajímavé, hlavně z oblasti kultury a umění.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies