Ilustrace Victoria Borodinova, Pixabay, CC0
Dva ruští agenti, kteří otrávili Sergeje Skripala v anglickém Salisbury, měli podle nových informací v roce 2014 způsobit útok na muniční sklady ve Vrběticích na Zlínsku, a tím znehodnotit munici bulharského obchodníka, která byla určena pro ukrajinskou vládu čelící ruské invazi. Tato událost vedla k řadě výbuchů v celém areálu a smrti dvou Čechů. Nejednalo se o teroristický čin, ale spíš o precizní působení ruských zpravodajských služeb, které dělaly vše pro to, aby výbuch vypadal jako pouhá nehoda v areálu.
Od ministra zdravotnictví přes ministra průmyslu či zahraničí až po samotného premiéra musí všichni svými kroky opatrně vyvažovat mocenskou hru mezi českými a ruskými zájmy.
Samotné působení ruských agentů na českém území není tolik překvapivé – pravidelně a důkladně o něm informují zpravodajské služby. Šokující jsou vnitropolitické okolnosti a způsob, jak s informacemi zpravodajců pracují politici. Několik z nich se vyjádřilo, že o zapojení Ruska do výbuchu ve Vrběticích věděli. Dokonce to s největší pravděpodobností věděl i vicepremiér Hamáček před plánovaným odletem do Moskvy – jakkoli se nás teď snaží přesvědčit o opaku. Chtěl snad jako předseda politicky mrtvé strany před volbami využít tyto informace při jednání o dodávkách Sputniku V nebo snad o dostavbě Dukovan? Jak moc tyto informace hrály roli při tlaku na výměnu ministra zahraničí či odmítnutí Lubomíra Zaorálka tento resort vést?
Hamáčkovo zrušení cesty do Ruska navíc přišlo hned den poté, co nová americká administrativa nastavila poměrně tvrdý přístup k Rusku a uvalila sankce na Ruskou federaci za řadu hackerských útoků, chování proti Ukrajině a další všeobecně škodlivé aktivity. Je jen těžko představitelné, že by se v takové situaci odehrála první cesta českého ministra zahraničí do Ruska po patnácti letech. Informace o Vrběticích se tak mohly zrovna hodit. Jak je ale vůbec možné, že při znalosti takových okolností probíhala debata o ruské účasti na dostavbě Dukovan či dodávkách vakcín Sputnik V do České republiky?
Citlivé informace – karta pro politické hry
České rozvědné služby dlouhodobě odvádějí skvělou práci, kterou oceňují naši geopolitičtí spojenci. Patří sem zachycení ruského hackera Jevgenije Nikulina, vlivného pašeráka zbraní Alího Fajáda nebo označení čínského softwaru za bezpečnostní hrozbu ze strany Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NUKIB), ve kterém jsme byli mezi prvními v Evropě a překvapili jsme tím i USA. Problém je, že tuto výbornou práci dlouhodobě hatí čeští politici, nejčastěji prezident Miloš Zeman.
Příkladem takového politického selhání, reprezentovaného Hradem, je propuštění Alího Fajáda. Fajád, který má libanonské a ukrajinské občanství, byl jako bývalý poradce ukrajinského ministra obrany a pracovník ukrajinské státního vývozce zbraní, společnosti Ukrspecexport, klíčovým dovozcem zbraní pro Ruskem podporované aktéry v Sýrii a Libanonu. Pro Putina byl na Blízkém východě nepostradatelný. Spojené státy vyžadovaly jeho vydání kvůli jeho zapojení do plánování útoků na americké diplomaty v zahraničí. Místo do USA ale putoval zpět do Libanonu výměnou za falešně unesené Čechy. Za zinscenovaný únos, který umožnil Fajáda nevydat do USA, se dokonce v americkém Kongresu navrhovalo uvalení sankcí na úředníky českého Ministerstva spravedlnosti.
Podobnému skandálu a signifikantnímu poškození spojeneckých vztahů unikla ČR o fous v kauze Jevgenije Nikulina – Hrad vyvíjel extrémní tlak na vydání do Ruska namísto do USA. Když byly čínské firmy Huawei a ZTE označeny za bezpečnostní hrozbu, dosáhl Zeman odvolání ředitele NUKIB Dušana Navrátila. To samé se mu málem podařilo i v případě ředitele BIS Michala Koudelky. Toho Zeman odmítá jmenovat generálem a neustále po Babišovi vyžaduje jeho odvolání. K tomu, že Babiš za ředitelem BIS stále stojí, významně přispělo to, že Koudelka obdržel vysoké ocenění přímo v centrále CIA.
Stejná situace panuje v případě tendru na dostavbu Dukovan či objednávky ruské vakcíny. Od ministra zdravotnictví přes ministra průmyslu či zahraničí až po samotného premiéra musí všichni svými kroky opatrně vyvažovat mocenskou hru mezi premiérem a prezidentem, tedy mezi českými a ruskými zájmy. Zpravodajské informace se tak stávají pouhou kartou pro politickou hru, v níž nejde ani tak o národní bezpečnost, ale o zisk politických bodů či řešení různých aktuálních situací. Do této hry patří i vyhoštění osmnácti diplomatů, které je jen kosmetickým krokem, který dokáže skousnout i hlavní zástupce ruské politiky u nás, Miloš Zeman. Rozhodně nejde o řešení rozvrácené bezpečnostní situace uvnitř země.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.