Foto Jamie McCaffrey / Flickr
Britská královská rodina se v sobotu v úzkém rodinném kruhu rozloučila s princem Philipem, manželem královny Alžběty II., který zemřel 9. dubna ve věku devětadevadesáti let. Philipovo úmrtí nebylo vzhledem k jeho pokročilému věku velkým překvapením, přesto reakce na něj signalizují, jakým směrem se bude veřejná debata ubírat, až zemře dnes čtyřiadevadesátiletá panovnice. BBC tak například čelí bezprecedentní vlně kritiky za plošné zrušení programu na několika svých stanicích, místo kterého vysílala dopředu připravený materiál věnovaný Philipově odkazu. Do redakce přišlo na sto tisíc stížností diváků. Ti se ve většině ohradili vůči nemožnosti sledovat reality show MasterChef a nekonečný seriál EastEnders.
Z britské společnosti mizí především idea komunity a existence elementárního společného kulturního prostoru.
K zamyšlení vybízí také reakce levice a dříve zavilých republikánů. K zástupu truchlících se na Twitteru připojil i bývalý předseda Labour Party Jeremy Corbyn. Extrémně smířlivě o události psal také komentátor levicového New Statesmanu Stephen Bush, který Philipa označil za pravděpodobně nejslavnějšího Brita na světě. Ze všech stran mezitím zaznívá především chvála Philipova vlivu na modernizaci monarchie a třiasedmdesát let trvající podpora Alžběty, jejíž obliba je dlouhodobě extrémně vysoká nehledě na momentální ochotu Meghan Markle komunikovat s médii o nedostatcích „firmy“.
Jedna z mála výraznějších kritik všeobecné tryzny zazněla od komentátorky Guardianu Afuy Hirsch. Novinářka zpochybnila přátelský étos Commonwealthu, s nímž byl princ neodmyslitelně spjat, a obecně i možnost oddělit Philipa jako jednotlivce, který se během svého života bezpochyby zasloužil o rozvoj mnoha charitativních a obecně prospěšných organizací, od Philipa coby reprezentanta a symbolu jedné z historicky nejopresivnějších institucí. Popsala také, že se v důsledku extrémního tlaku médií necítí dost svobodná, aby mohla v podobné chvíli zpochybnit autoritu monarchie.
Jak tedy rozporuplné reakce na Philipovo úmrtí interpretovat? Jaká je role BBC a kterým vlivům podléhá? Proč dostala od Britů tolik stížností? A proč je chyba bojovat s postkolonialismem především na symbolických frontách?
Konflikt BBC s diváky
Počet negativních reakcí na plošný program, vysílaný na několika televizních a radiových stanicích veřejnoprávní BBC zároveň, by nás mohl vést k závěru, že britská monarchie má v životech Britů stále menší význam a po smrti královny Alžběty se dost možná vzedme vlna obecné nevole vůči pokračování ve hře na pohádku s protagonisty, o jejichž morálce se dá v různých případech z různých důvodů pochybovat. Při bližším ohledání podstaty stížností je ale jasné, že ony tisíce Britů se neohrazovaly vůči samotným projevům úcty vůči zemřelému, nýbrž proto, že jim bylo znemožněno sledovat své oblíbené zábavné pořady. Není bez zajímavosti, že největší sledovanost měl v pátek 9. dubna odpoledne pořad Gogglebox na Channel 4. Z BBC a ITV, které daly přednost programům o Philipovi, přepnuly na reality show, ve které kamery zabírají rodiny a páry sledující a komentující jiné reality show, statisíce diváků – dohromady jich bylo 4,2 milionu.
Aniž by rozhodnutí Britů toužících po MasterChefovi a Goggleboxu bylo na jakékoli úrovni odsouzeníhodné, není možné si zároveň nevšimnout, že to, co z britské společnosti ve skutečnosti mizí, je idea komunity a existence elementárního společného kulturního prostoru. Místo aby na několik hodin využili některé ze streamovacích společností na internetu a přijali myšlenku, že povinností veřejnoprávní televize v čase krize není bavit, ale sjednocovat společnost kolem zásadních událostí (což od ní navíc nyní vyžaduje konzervativní vláda), buší pěstí do stolu, odvolávají se na koncesionářské poplatky a v hlavách se jim honí cosi o právech jednotlivce.
Zástupná bitva
Dohady o upadající oblibě monarchie je tak v souvislosti s reakcí diváků BBC možné prozatím nechat stranou. BBC v dnešní době navíc nepředstavuje jediné měřítko nálad ve společnosti. Zájem veřejnosti o úmrtí prince Philipa odrážejí také sociální sítě. Reakce na facebookové příspěvky královské rodiny v posledním týdnu například nespadly pod statisíce u jednotlivých postů. Jiné otázky však směřují normativním směrem. Měla by levice soustředit svou energii na popularizaci negativních atributů monarchie a spolu s ní královské rodiny? A pomohlo by zrušení monarchie a zavedení republiky narovnat imperiální minulost?
Svůj komentář k tématu v deníku Guardian Afua Hirsch otevřela popisem podpůrných zpráv, které po oznámení Philipova úmrtí obdržela od svých přátel z Ghany. S patosem koketující vyjádření soustrasti od potomků lidí, na jejichž životy měl britský kolonialismus přímý dopad, ji šokovala. Nevyslovená, přesto v pozadí článku jasně identifikovatelná blahosklonná interpretace postoje Ghaňanů jako internalizovaného rasismu naše normativně orientované otázky komplikuje. Problémy afrických států, které byly kdysi součástí britského impéria, mají jistě své kořeny v koloniálních dobách. V současnosti jsou však tyto problémy svázány nikoli s politikou v podstatě bezvýznamného Commonwealthu (kterého je většina těchto zemí od šedesátých let dobrovolným členem), ale s globálním kapitalismem, který africkým státům nastavením mezinárodních obchodních smluv a podmínek uvolňování dluhů zabraňuje vymanit se ze začarovaného kruhu chudoby.
Přetrhání posledních pout s Británií by v ideálním případě mělo samozřejmě být součástí finální fáze emancipace afrických zemí. V současnosti to ale vypadá, že by takový krok uvítala pouze část Britů, která by tím ulevila svému kolektivním vnímáním ovlivněnému svědomí. Postoj Afričanů naopak vlastně souvisí s odkazem prince Philipa, kterému se spolu Alžbětou II. podařilo v posledních sedmi dekádách proměnit obraz monarchie natolik, že v něm znaky přímého pokrytectví nachází pouze menšina lidí. Zdá se, že s touto logikou souvisí také smířlivé komentáře britské levice, která své bitvy bojuje v současnosti na jiných polích.
Autorka je historička a politická komentátorka.