Žáci a žákyně se chtějí učit o konsentu a kybernásilí. Na polovině škol ale sexuální výchova neprobíhá

Z výzkumu České středoškolské unie vyplývá, že dvě třetiny studujících by si přály víc sexuální výchovy na školách. Informace o sexu získávají především z porna.

Česká středoškolská unie (ČSU) se rozhodla zaměřit na sexuální obtěžování, sexuální výchovu a stereotypy založené na pohlaví na školách. „Všechny informace o sexu máme z porna,“ vysvětluje předseda ČSU. Když už sexuální výchova na škole probíhá, nezahrnuje zásadní témata, jako jsou konsent nebo domácí násilí, a opomíjí queer problematiku. „Celé to vlastně začalo tím, že jsme si povídali v týmu o tom, že všechny informace o sexu máme jen z porna, a zároveň ale spoustu věcí okolo sexuality vůbec neznáme nebo jim nerozumíme, i proto, že o tom s námi doma ani ve škole nikdo nemluvil,“ přibližuje začátek projektu předseda ČSU Viktor Schilke. „Inspirovali jsme se v zahraničí. Třeba italská unie už několik let vede kampaň za dostupné hygienické prostředky pro ženy, zdarma je dávají na toalety na středních. Anebo jedna ze skandinávských unií iniciovala genderově neutrální toalety. Šli na to i tak, že hromadně ve školách přelepovali symboly nalepené na dveřích od toalet,“ vysvětluje Schilke.

Co v hodinách sexuální výchovy chybí

Studentská unie spolupracovala s organizacemi, které se těmito tématy dlouhodobě zabývají, jako jsou Konsent a Nesehnutí. Téma reflektuje podcast #ZaŠkolou, ve kterém vystupuje studentka Eva, která spolu se spolužačkami řešila nevhodné chování učitele. Špatné zkušenosti s ním byly opakované, šlo o návrhy doučování u něj doma a zírání na studentky. Na škole se celá záležitost řešila skrz studentský parlament. Ačkoli si někteří vyučující s tímto učitelem prý „přestali tykat“, škola případ nechtěla řešit veřejně, a muž tak stále učí.

Podle průzkumů se čím dál míň dospívajících identifikuje jako čistě heterosexuální.

Studující se nesetkávají s útlakem vázaným na gender jen prostřednictvím sexuálního obtěžování. Časté je také stereotypní uvažování o některých předmětech jako specificky mužských a jiných jako ženských. „Ve škole i několikrát denně slýcháváme, že studentky už od přírody nemohou rozumět fyzice, informatice a matematice a měly by se držet v lepším případě humanitních věd, v horším případě plotny. Učebnice tomuto narativu také výrazně nepomáhají, často zobrazují muže a ženy v jejich stereotypních genderových rolích a povoláních,“ upozorňuje Erika Kubálková, druhá místopředsedkyně ČSU. Nerovnými podmínkami pro jednotlivá pohlaví ve škole se zabývá také Lucie Jarkovská ze stand-up Dua docentky. Upozorňuje například na to, že dívky, které mají dobré známky, jsou označovány za „šprtky“, zatímco u chlapců jsou podobné výsledky vnímány jako znak talentu.

ČSU také provedla výzkum zaměřený na roli sexuální výchovy na školách. Na dotazník odpovědělo přes dva tisíce respondentů. Podle výzkumu jsou pro studující nejčastějším zdrojem informací o sexu internet a vrstevníci. Informace o sexuálním a partnerském životě ve škole nejčastěji čerpají z hodin externích spolupracovníků, případně z hodin biologie. Z výzkumu vyplývá, že kromě témat antikoncepce a sexuálně přenosných nemocí, která se často v takto zaměřených programech objeví, považují studující za zásadní i další témata jako domácí násilí, konsent, první sex, interrupci, kybernásilí nebo vztahy a manželství. Těmto tématům se ale hodiny nevěnují.

Polovina škol bez sexuální výchovy

Erika Kubálková a Karolína Letochová z České středoškolské unie považují za nejdůležitější požadavek, aby sexuální výchova na školách vůbec probíhala, na polovině škol podle výzkumu totiž není vůbec. Důležité je podle nich také zahrnutí sociální a psychologické sexuální výchovy. Osmdesát procent žáků se na škole nesetkalo s tématem konsentu. „Setkaly jsme se s názory, že kdyby se na střední škole věnovalo více pozornosti sexuální výchově, třeba v partnerském životě by lidé víc věděli, co se děje, jak komunikovat a co už je za hranou,“ říká Kubálková. Když už výchova probíhá, nabízí jen malý prostor pro kladení otázek. Zcela bezpečně se na hodinách cítí jen pětina oslovených. Jedním z důvodů může podle Kubálkové také to, že výuka probíhá heteronormativně – queer lidé nejsou zahrnuti.

Přitom podle průzkumů se čím dál míň dospívajících identifikuje jako čistě heterosexuální. Nejde jen o sexuální přitažlivost k jinému než opačnému pohlaví, ale také o častější přiznávání vlastní nebinarity a transgenderu. Queer témata do škol přinášejí například Mezipatra na školách. „Naše zkušenost je dvojí: od učitelů a ředitelů, kteří nám na naši nabídku odepíšou jednoslovně „nezasílat“ nebo naše zprávy rovnou blokují – tam se dá čekat, že se studenti a studentky nic na toto téma nedozvědí, a pokud náhodou projeví svou LGBT+ identitu, nevím, jak to na takové škole může dopadnout,“ přibližuje koordinátorka projektu Mezipatra Marcela Macháčková. „Na druhou stranu jsou ale školy, kde jsme potkali skvělé učitele, kteří byli citliví a poskytovali podporu svým studentům*kám. Uměli je podržet třeba při coming outu v rodině nebo je uměli vyslechnout a v rámci třídy to nějak citlivě otevřít, což ústilo v kolektivy se skvělou atmosférou. Jinde jsme ale přijeli spíš do toho, že se v biologii probírá sexualita a učitelé nevědí, jak o tom s žáky*němi otevřeně mluvit, a tak pozvali nás,“ vysvětluje Macháčková. Sexuální výchovou na školách se dlouhodobě zabývá také organizace Konsent, která v současné době připravuje novou metodiku pro vyučující.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace