Foto se svolením tut.by
V úterý ráno 18. května byly dveře minské redakce největšího nezávislého běloruského internetového deníku TUT.BY zalepeny černou páskou. Operace běloruských silových složek, konkrétně Oddělení finančního vyšetřování Výboru pro státní kontrolu, který je přímo podřízen prezidentovi Běloruska, měla zůstat před veřejností utajena. Běloruské úřady prohledaly kancelář, aby vyhledaly důkazy trestné činností. Tentýž den proběhly domovní prohlídky v domácnostech několika novinářů, při kterých úřady zabavily elektroniku, hotovost a platební karty. Domovní prohlídku provedla vláda i u šéfredaktorky TUT.BY Mariny Zolotové. Mimo to bylo zadrženo patnáct zaměstnanců TUT.BY, včetně novinářů a jejich kolegů, kteří pracovali na spřízněných digitálních projektech. Novinářské obci se podařilo získat informace o tom, že řada z nich je nyní ve vyšetřovací vazbě, část novinářů se ale stále pohřešuje a nebylo možné s nimi navázat kontakt. Následně Výbor pro státní kontrolu zahájil trestní řízení vůči TUT.BY, a to ve věci daňových úniků. Ministerstvo informací zároveň zakázalo přístup k internetovým serverům TUT.BY, včetně humanitární dárcovské platformy help.blog.tut.by a e-mailového serveru mail.tut.by.
TUT.BY se stal cílem útoku hlavně proto, aby vláda zastrašila nezávislé novináře.
Bezprecedentnímu útok na nezávislé médium předcházel trvalý nátlak, který prezident Alexandr Lukašenko na internetový deník vyvíjel už v minulosti. Někteří novináři TUT.BY byli trestně stíháni už od začátku protestů v Bělorusku v srpnu 2020. V prosinci 2020 pak běloruský soud zbavil TUT.BY oficiálního statusu hromadného sdělovacího prostředku, což velmi výrazně zkomplikovalo novinářskou činnost.
TUT.BY je největším běloruským nezávislým médiem, čte ho 62,5 procenta uživatelů běloruského internetu. Portál vznikl v roce 2000 a dlouhou dobu unikal pozornosti establishmentu, jelikož Lukašenko dlouhodobě podceňoval význam internetových médii. První výrazný nátlak médium zažilo až v roce 2018, kdy byla řada jeho novinářů obviněna z neoprávněného užívání informací Běloruské tiskové kanceláře. Fiktivní proces měl posloužit jako výhrůžka před nadcházejícími prezidentskými volbami a zároveň měl vytvořit tlak na majitele TUT.BY Jurije Zissera, aby médium předal státu. Zisser zemřel na rakovinu 17. května 2020.
Přesně po roce běloruská vláda podnikla dosud největší útok na médium, které hrálo klíčovou roli v průběhu běloruské protestní vlny a denně poskytovalo novinářské služby nejvyšší kvality. Vdova po Juriji Zisserovi, kunsthistorička a publicistka Julia Černyavskaja, byla rovněž zadržena 18. května. Černyavskaja je chronicky nemocná a během zadržení měla problémy s vysokým tlakem. „Je zřejmé, že donucovací orgány používají matku k vyvíjení tlaku na TUT.BY. V posledních měsících byl navíc vyvíjen tlak na akcionáře portálu a na naši rodinu, aby stát získal kontrolu nad aktivitami TUT.BY (…) Máma je rukojmím situace. Policejní orgány nepodávají žádné informace o jejím stavu nebo místě, kde se nachází, abychom byli dezorientováni (…) nedovolují ani právníkovi, aby ji navštívil,“ uvedla k situaci její dcera.
Běloruští novináři potřebují podporu kolegů ze Západu
Marylia Dakućka, novinářka bělorusko-polské televize Belsat, uvádí, že běloruští novináři žijí v neustálých obavách, na koho přijde řada dál. Novinářka se domnívá, že TUT.BY se stal cílem útoku hlavně proto, aby vláda zastrašila nezávislé novináře. V dnešní situaci jsou téměř všechna nezávislá média nucena pracovat bez akreditace a TUT.BY je zároveň nejsilnějším a největším médiem. Podle novinářky vláda napadla největší opoziční médium, aby se menší redakce začaly bát, co může hrozit jim. „Koneckonců to, co se nyní obecně děje s novináři v Bělorusku a taky s dělníky, lékaři, učiteli, se neobjevilo najednou, jedná se o kumulaci hořkých zkušeností, které se za ta léta nashromáždily. V Bělorusku byli novináři zadržováni již dříve, někteří téměř denně, a bohužel téměř nikdy to nevyvolávalo reakci ve společnosti. Všechny perzekuce z minulosti nyní vypadají jako zkouška limitů, hledání extrémů toho, co si vláda může dovolit, což vedlo ke snižování společenského prahu bolesti – a výsledkem je dnešní situace, kdy máme nejmenší manévrovací prostor a možnosti sebeobrany. Nyní však aspoň cítíme velkou míru společenské podpory a solidarity,“ uvedla novinářka pro Alarm.
Práce novináře v Bělorusku je komplikovaná a nebezpečná. Pro Dakućku je každá taková zpráva šokující: „Navzdory skutečnosti, že k útokům na novináře dochází pravidelně, nemůžeme si zvyknout a nechceme si zvykat. Nejprve si vzpomenete, kolik vašich kolegů sedí za mřížemi, kdo všechno byl odsouzen a kdo ještě stále čeká na trest ve zcela smyšlených případech. A nemůžete se vzdát, neděláte nic špatného nebo nelegálního, děláte svou práci profesionálně a není tam žádná hanba, žádná vina. Skutečnost, že se to někomu nelíbí, je jiná věc,“ vysvětluje Dakućka, podle které je úkolem novinářů řídit se novinářskou etikou a pravdivě poskytovat informace. „Když vidíte zpětnou vazbu od lidí, kteří vám děkují, uvědomíte si, že to, co děláte, není marné, že vaši práci potřebuje mnoho lidí a že mnoho lidí potřebuje být vyslyšeno. Musíme jim dát prostor a hlas. Na druhé straně riskujete každý den a nikdy nevíte, jestli se vrátíte z práce domů.“
Budoucnost novinářské práce v Bělorusku není jistá a není jasné, co lze proti současné situaci dělat. „Sjednocení v solidaritě jistě pomůže. Zdá se mi, že je důležité, aby zahraniční kolegové co nejvíce podporovali Bělorusy. Psali, že svoboda projevu a nezávislá žurnalistika jsou v Bělorusku otevřeně ničeny. Toto téma by mělo být neustále v informačním poli, je potřeba informovat mezinárodní organizace a vyvíjet nátlak trvale, místo ad hoc informování ve vlnách, když se v Bělorusku stane další útok na jiné novináře a novinářky nebo média,“ uzavírá novinářka.
Perzekuce proti novinářům graduje
Maryla Dakucka se pro Alarm vyjadřovala ve středu 19. května. Tři dny poté běloruské policejní orgány vtrhly do nahrávacího studia, kde natáčí své programy televize Belsat, médium, kde Dakucka pracuje. Policie zadržela technické pracovníky, kteří nyní stráví patnáct dní ve vazbě. Týž den policejní složky přišly rovněž za moderátorkou Belsat Arinou Malinovskou, která však stihla včas z Běloruska odjet. Policie ovšem zadržela její příbuzné a kontaktovala novinářku s tím, že budou zadržováni, dokud se nevrátí a nepodrobí se výslechu.
V neděli 23. května světem otřásla zpráva o speciální operaci běloruské KGB, která v Minsku donutila k přistání letadlo Ryanair na trase Atény – Vilnius pomocí poplašné zprávy o přítomnosti bomby na palubě letadla. Skutečným cílem však bylo zadržení vlivného běloruského novináře Ramana Prataseviče, který byl zadržen spolu s přítelkyní. Nyní se pár nachází ve vězení KGB. Pratasevič je bývalým držitelem stipendijního programu Václava Havla a absolvoval stáž v Rádiu Svobodná Evropa. Novinář byl jedním ze zakládajících členů informačních kanálů Nexta a Belarus of the Brain, které hrály klíčovou informační a koordinační roli během protestní vlny v Bělorusku v létě a na podzim roku 2020.
Dle Reportérů bez hranic bylo v roce 2021 Bělorusko považováno za nejnebezpečnější stát Evropy pro novinářskou práci. Bělorusko je z hlediska svobody médii 158. státem světa. Podle nezávislé Běloruské asociace novinářů bylo jen v roce 2020 zadrženo 480 novinářů, 62 z nich čelilo fyzickému násilí, osm z nich je stále ve vazbě.