Běloruští aktivisté volají o pomoc: jediné, co jim zbývá, je křik

Tisková konference ve Varšavě k represím proti kritikům běloruského režimu měla neobvyklý závěr: aktivistka ji zakončila minutovým křikem a zvedla transparent s nápisem „SOS“.

V neděli bylo na pravidelné lince z Athén do Vilniusu přinuceno přistát letadlo společnosti Ryanair v běloruském hlavním městě Minsku kvůli falešné informaci o výbušném zařízení na palubě. Na odklon osobního letadla dohlížel stíhací letoun MiG-29. Běloruské úřady pak na letišti v Minsku zadržely opozičního aktivistu, novináře a bloggera Ramana Prataseviče z portálu Nexta, který byl na palubě. Spolu s Pratasevičem byla zadržena také jeho přítelkyně. Postup Běloruska okamžitě odsoudila řada zemí včetně České republiky, které běloruské úřady obvinily z porušování mezinárodního práva, pirátství, „státního terorismu“ a „únosu letadla“.

Už nemůžeme mlčet. Zbývá nám už jen minuta křiku. Doufám, že všichni budeme křičet po svém.

Spoluzakladatel portálu Nexta Stěpan Putilo, který žije v Polsku, dostal prý po této akci přes tisíc výhrůžek, že bude další osobou, kterou režim přiveze do Běloruska. Pro polský list Gazeta Wyborcza řekl: „Musím pokračovat v tom, co dělám, co jsme dělali s Romanem. Je to otázka našeho života, protože chceme mít svobodnou a nezávislou zemi. V Bělorusku jsme považováni za jednoho z největších nepřátel režimu.“ Dodal, že rozsah represí v historii nezávislého Běloruska nebyl nikdy tak velký a že se obává o svůj život, ale opozice hodlá v boji pokračovat. V pondělí v reakci na tuto událost vystoupila ve Varšavě na tiskové konferenci Roberta Biedroně ze strany Levice s emotivním projevem také polsko-běloruská aktivistka Jana Šostak. Podle ní je nejdůležitější zpřísnit ekonomické sankce vůči Bělorusku. „Většina z vás to pravděpodobně neví, ale sesterská společnost běloruského Naftanu, Beloil Poland, se chystá podepsat smlouvu se společností Orlen (polská petrochemická společnost s největším obratem ze zemí Visegrádské čtyřky – pozn. red.). Norská společnost Yara nadále spolupracuje s běloruskou vládou. V obchodech Auchan (francouzská nadnárodní síť prodejen s pobočkami v Polsku – pozn. red.) stále vidíme výrobky pocházející z Běloruska. Takových společností je mnohem více,“ upozornila Šostak. Podle ní navíc běloruský režim kácí lesy a dřevo nelegálně prodává do Polska i dalších zemí Evropské unie.

Výše uvedené ostře kontrastuje se zhoršující se situací lidí, kteří proti Lukašenkovu režimu vystupují. Podle Šostak jsou aktivisté „na pokraji vyčerpání“ a žádají Evropskou unii o podporu. „Celá společnost je tak vystrašená, že se lidé bojí změnit svou profilovku na Facebooku a mluvit o tom, co se děje, i se svými rodinami. Všichni jsme na emocionální horské dráze,“ řekla a dodala: „Víme, že musíme vyslat nouzový signál SOS. Ticho skončilo. Žádáme o podporu, protože jinak tyto lidi, kteří jsou nyní v Bělorusku, běloruský režim jednoduše zabije.“ Šostak pak ještě prohlásila, že byla požádána, aby médiím předala ještě jeden vzkaz: „Už nemůžeme mlčet. Zbývá nám už jen minuta křiku. Doufám, že všichni budeme křičet po svém,“ řekla aktivistka, načež začala křičet a zvedla transparent s bílo-červeno-bílým nápisem „SOS“. Na svém facebookovém profilu Šostak následně vyzvala veřejnost ke každodennímu protestu formou minuty křiku vždy v 18 hodin.

Čtěte dále