Izrael hoří. Vlnu násilí spustilo i plánované vysídlení Palestinců z východního Jeruzaléma

Vyostřená situace má kromě dlouhodobých příčin – například slabé pozice Palestinců v asymetrickém konfliktu nebo politiky osadnictví za Netanjahuovy vlády – také celou řadu krátkodobějších.

Aktuální vlna nepokojů vypukla s nedávným začátkem muslimského postního měsíce ramadán v polovině letošního dubna, kdy izraelské úřady uzavřely náměstí před Damašskou bránou jeruzalémského Starého města. To je tradičním centrem arabského východního Jeruzaléma, místem trhů a setkávání běžných lidí, což v období ramadánu platí ještě více.

Nepokoje dále vyhrotila kauza plánovaného vysídlení několika palestinských rodin ve čtvrti Šejch Džarra ve východním Jeruzalémě, kde probíhá letitý spor o pozemky mezi Palestinci a komunitou židovských osadníků, který aktuálně vyostřilo blížící se rozhodnutí izraelského Nejvyššího soudu. Celá záležitost je právně velmi komplikovaná, ale jejím průvodním jevem je dvojí metr v přístupu k palestinskému a židovskému majetku v židovských a arabských částech města po roce 1948, respektive po šestidenní válce v roce 1967.

Současná radikalizace Hamásu nemusí být nutně adresována pouze Izraeli, ale do jisté míry i stávajícímu palestinskému prezidentovi.

Pouliční násilí postupně nabíralo na obrátkách. Jeho častými aktéry se stali nejen mladí Palestinci, ale také zradikalizovaní izraelští osadníci podobného věku. Ve Starém městě žijí tyto znesvářené skupiny ve velmi těsné blízkosti. Obzvláště citlivým momentem pak je, když se násilí přelije na Chrámovou horu, kterou mají obě komunity rovněž „za humny“. Tamní demonstrace, které se nezřídka zvrhnou v házení kamením či osadnické provokace za doprovodu po zuby ozbrojených policistů, nyní eskalovaly nejen v zásahy izraelské policie v areálu Chrámové hory (jako už tolikrát v moderní historii), ale tentokrát i přímo uvnitř mešity al-Aksá. Vyostřená situace se ještě stupňovala s blížícím se „Dnem Jeruzaléma“, jehož součástí je rituál, kdy mladí nacionalisté a osadníci provokativně pochodují arabskými částmi města. Letošní pochod nakonec izraelské úřady na poslední chvíli zrušily. Napětí však mezitím stačilo mimořádně vygradovat.

V této situaci se ozvalo hnutí Hamás, které dalo Izraeli ultimátum, aby se stáhl z al-Aksá a Chrámové hory. Poté co se tak nestalo, odpálili jeho militanti (po měsících relativně stabilního příměří) z pásma Gazy proti izraelskému území mimořádně silnou salvu raket Kassám. Část byla zachycena izraelským protiraketovým systémem „Železná kopule“, i tak ale dokázaly ty zbývající zabít několik Izraelců. Následná izraelská odveta proti Gaze byla však ještě krvavější: usmrtila sice některé radikály z Hamásu a Palestinského islámského džihádu, ale také mnoho civilistů včetně dětí.

To vše se odehrává na pozadí dlouhodobých krizí izraelské i palestinské politiky. Ty sice nejsou primární příčinou dnešních násilností, rozhodně však nepřispěly k jejich deeskalaci. V Izraeli letošního 23. března proběhly již čtvrté parlamentní volby během dvou let, z nichž zatím žádné nebyly schopné přinést stabilní vládu. To je přičítáno na vrub hlavně dlouholetému premiéru Netanjahuovi, jemuž tento řetězec patových voleb pomáhá udržet se u moci. Situace v povolebních jednáních se zatím vyvíjí tak, že Netanjahu nebyl schopen vládu sestavit, načež byl dalším pokusem pověřen sekulární centrista Ja’ir Lapid. Současné vyostření násilí může koaliční jednání i politickou změnu v Izraeli ještě více zkomplikovat a znovu posílit Netanjahuovu pozici.

Dlouhodobá krize nicméně provází také palestinskou politiku. Letošního 22. května se měly původně konat po dlouhé odmlce palestinské volby. Ty ale odložil palestinský prezident Abbás z hnutí Fatah s odvoláním na komplikace ze strany Izraele. Mnohé však nasvědčuje spíš obavám, že by volby mohly přinést podobné překvapení jako ty předcházející před patnácti lety v roce 2006. Tehdy byl oproti volebním průzkumům Fatah poražen politickým křídlem Hamásu. Zdá se tak, že Abbás upřednostnil prospěch vlastní politické formace před volbami, které přitom Palestinská autonomie už tolik potřebovala. Současná radikalizace Hamásu tak nemusí být nutně adresována pouze Izraeli, ale do jisté míry i stávajícímu palestinskému prezidentovi.

Na zklidnění situace bude mít vliv i aktivita zahraničních mocností – na pásmo Gazy a Hamás má tradičně relativně silné páky Egypt, na Izrael zase Spojené státy. Bidenova administrativa se pokouší zaujmout odlišný přístup oproti Trumpově, která dávala Netanjahuovi bianco šek prakticky na cokoliv. Nakolik bude Biden v tlaku na svého spojence úspěšný, se dozvíme relativně brzy.

Autor je politolog a právník, provozuje blog Blízkovýchodní stránky.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Podrobné informace