Foto Leigh Blackall (CC BY 2.0)
Co mají společného Eric Cantona, hráči chilského Deportiva Palestino, fotbalisté Leicesteru Wesley Fonfana a Hamza Choudhury, fanoušci Celticu Glasgow a záložník londýnského Arsenalu Mohamed Elneny? Všichni během nedávné série ozbrojených konfliktů mezi Izraelem a Palestinou, kterou před pár dny ukončilo příměří, vyjádřili podporu druhé jmenované zemi. V případě hráčů Leicesteru byla oslava s palestinskou vlajkou o to pikantnější, že na hřišti chvíli před tím porazili Chelsea, jejíž majitel miliardář Roman Abramovič vydělává na výstavbě ilegálních židovských osad na zabraném palestinském území. Fanoušci skotského Celticu potvrdili svoji dlouhodobou propalestinskou přízeň, kterou chápou jako sounáležitost danou zkušeností národa okupovaného Anglií.
Izraelské bezpečnostní síly zasahující na palestinském území bývají obviňovány z úmyslného poškozování chodidel a kolen palestinských fotbalistů.
Vztah Izraele a Palestiny ukazuje, jak moc může být svět sportu a politiky provázaný. Fotbalový klub Deportivo Palestino z chilského Santiaga na jedné straně odkazuje ke sto let starému exodu palestinských přistěhovalců do Jižní Ameriky, ale také ukazuje současnou realitu, kdy palestinskou fotbalovou reprezentaci musí často tvořit právě hráči z palestinských diaspor rozesetých po celém světě. Proč? Protože fotbalisté z Pásma Gazy či Západního břehu čelí obtížím se získáváním víz k opuštění Izraele. Že se izraelská administrativa snaží zcela cíleně odpírat cestovní víza těm, kteří by ve světě reprezentovali samostatnou Palestinu, ukázal listopad 2016, kdy se kvalifikačního klání o mistrovství Asie nemohl zúčastnit ani jediný hráč z palestinských samosprávných oblastí. Ostatně tehdejší snahu nějakým způsobem obejít tento druh zcela záměrných politických restrikcí zaznamenal snímek Goal Dreams či tématu věnovaný díl z dokumentární série BBC Frontline Football.
Izraelské bezpečnostní síly zasahující na palestinském území navíc bývají často obviňovány z úmyslného poškozování chodidel a kolen palestinských fotbalistů. Nejvýmluvnější je incident, při kterém byl devatenáctiletý fotbalista Jawhar Nasír při jednom zásahu postřelen do chodidla hned deseti kulkami. Výjimkou nejsou ani oběti na životech v řadách fotbalistů nebo ničení sportovních staveb, což postihlo i palestinský národní stadion v Gaze, který se stal terčem opakovaných raketových útoků ze strany izraelské armády v roce 2006 a 2012. V současnosti ale opět stojí, před dvěma roky ho totiž na své náklady opravila FIFA.
Bojkoty místo násilí
Vzájemný konflikt si ale vybírá svou daň i na izraelské straně. Tvrdým restrikcím čelil Izrael v asijské fotbalové zóně. Vrcholem odporu byla kvalifikace na světový šampionát v roce 1958, kdy hrozilo, že kvůli soupeři odříkaným zápasům v afro-asijské zóně izraelská reprezentace postoupí, aniž by odehrála jediný zápas. Nakonec fotbalová garnitura dodatečně vytvořila speciální playoff proti Walesu, které evropský tým suverénně ovládl. Izrael byl následně v roce 1974 z asijské konfederace po hlasování v Kuvajtu proti vyloučen a návratu do mašinérie fotbalových kvalifikací se dočkal až o dlouhých dvacet let později, kdy ho do svých řad přijal evropský kontinent.
Nejde ale jen o fotbal. Někteří muslimští a arabští sportovci své izraelské soupeře prostě bojkotují nejen za cenu ztráty naděje na sportovní vítězství, ale i pod hrozbou různých sankcí a postihů na sportovním poli. Na Olympijských hrách v brazilském Riu před pěti roky se o této nevraživosti přesvědčil Ori Sason, kterému egyptský judista Islám al-Šihábí odmítl podat po zápase ruku. Leonard Mucheru Maina (Mushir Salem Jawher), maratonec narozený v Keni, dokonce ztratil své nově nabyté bahrajnské občanství kvůli tomu, že se zúčastnil v roce 2007 maratonu okolo Tiberského jezera v Izraeli. Nejděsivější událostí ale byl nechvalně známý útok palestinského ozbrojeného komanda přímo na Olympijských hrách v Mnichově, který skončil smrtí jedenácti členů izraelské výpravy. Co se tehdy přesně událo, jak nakládají světové sportovní federace s propalestinskými projevy a antiizraelským bojkotem, ale také proč zdánlivě úspěšné projekty sportovního smíru mezi oběma zeměmi skončily ve společenské realitě izraelsko-arabských vztahů naprostým fiaskem, se dozvíte v novém dílu Outsidera.