Foto Vinod Divakaran (CC BY-SA 2.0)
Trvalo přesně 48 hodin, než velkolepé ambice několika klubů na vytvoření elitní superligy zhatil odpor fanoušků, fotbalových osobností a v neposlední řadě i trenérů oněch vyvolených klubů. Ale zatímco fanoušci se spokojeně poplácávají po ramenou a média píší o jepičí události jako o zmařeném fotbalovém puči či revoluci, která chtěla zabít ducha sportovního soutěžení, ve skutečnosti není příliš důvodů k radosti. Superliga totiž nebyla ničím jiným než pokusem, jak tendencím sportu v 21. století dát novou formu, která by v podstatě přiznala, jak současný svět sportu funguje.
Evropská fotbalová Superliga chtěla ze starého kontinentu jako z bonboniéry vybrat nejcennější fotbalové značky a dát dohromady to, co si již v posledních dvou dekádách vyzobali miliardáři. Jedním z nejznámějších je Roman Abramovič, někdejší gubernátor Čukotky, který v roce 2003 koupil zadlužený londýnský klub Chelsea. Nadopovaný jeho financemi stihl za 18 let šestnáctkrát vyměnit trenéra, získat pět anglických titulů a jednou i ovládnout Ligu mistrů. Nejen trenéři ale i hráči klubem protékají jako vodovodním potrubím, každý půlrok dochází k novým příchodům a odchodům hráčů a samotný kádr je několikanásobně větší než soupiska na jeden zápas, takže většina z nich hraje na různých hostováních.
Největší moc ve sportu mají dnes jakožto vlastníci klubů oligarchové, nadnárodní korporace v roli všemocných sponzorů a v neposlední řadě média, která mění sportovní spektákl ve zboží. Logika trhu vládne, a tak se v dnešním Outsiderovi podíváme na to, jak komercionalizace sportu nabrala v 21. století na obrátkách, a také na to, že se amerikanizace evropského sportu stává konzervativní reakcí na neoliberální pořádky, které mu nyní vládnou.