Foto vjkombajn, pixabay.com
Petr Arenberger. Má vůbec smysl se pokoušet zapamatovat si jméno tohoto dalšího ministra zdravotnictví? Nevím. Stejně tak nikdo neví, jestli nakonec tento profesor nevlastní v Česku víc věcí než Andrej Babiš, supermanažer mikromanagementu. Asi nikdo nezesměšnil manažerský étos, kult pracovitosti, efektivity a úspěchu tolik jako právě Andrej Babiš – a za to mu patří obrovský dík.
Předchozího ministra zdravotnictví Jana Blatného premiér Babiš odvolal proto, že manažersky selhal. Selhal především tak, že se nelíbil Miloši Zemanovi. Babiš si proto povolal mnohem zkušenějšího manažera, ředitele vinohradské nemocnice Petra Arenbergera, a jak ukazují poslední dny, je to manažer přesně podle Babišova gusta. Babiš i Arenbereger, oba odchovaní normalizací, řeší především to, jak se postarat sami o sebe, protože kdo neokrádá stát, či v Babišově případě celou Evropu, okrádá rodinu. (Nechme teď stranou, že by asi nikdo nechtěl být členem Babišovy rodiny.)
Je omyl předpokládat, že být manažer s sebou nese určité schopnosti. Proti tomu je nutné postavit alternativní tezi, tedy že být manažerem neznamená vůbec nic. V lepším případě.
Chaos, který Babiš rozpoutal okolo epidemie a který zcela zbytečně připravil o život tisíce lidí, bereme jako důkaz, že je Andrej Babiš neschopný manažer. Protože přece kdyby byl dobrý manažer, epidemii a potažmo své vládnutí by takto nezbabaral. Obávám se, že je to omyl. Je omyl předpokládat, že být manažer s sebou nese určité schopnosti. Proti tomu je nutné postavit alternativní tezi, tedy že být manažerem neznamená vůbec nic. V lepším případě.
V této optice, tedy v optice ničeho, kdy pojem manažer nic neznamená, obstál jak Andrej Babiš, tak i jeho další manažerští ministři, kteří ve vládě buď ještě jsou, nebo už byli pro své manažerské kompetence dávno vyhozeni, nebo by vyhozeni byli, kdybychom bývali žili v nějakých normálních časech.
Daň Ťok, bývalý ředitel Skansky, se pyšní titulem nejdéle sloužícího ministra dopravy. Začal už v Sobotkově vládě a pokračoval až do roku 2019. Tehdy byla velkým tématem stavba dálnic, respektive jejich nestavba. Ťok nastoupil s razantní kritikou pomalé výstavby, po pár letech se mu podařilo postavit čtyři kilometry dálnice za rok, což hodil na Kalouska a následně seznal, že se mu nepodařilo přesvědčit občany, že je to vlastně hodně. A není posledním z těch, kteří nakonec shledali svou jedinou chybu ve špatné komunikaci.
Zapomenout bychom určitě neměli na bývalou manažerku sítě prodejen s nábytkem, bývalou místopředsedkyni ANO a především hejtmanku Středočeského kraje Jaroslavu Pokornou Jermanovou. Ta během svého manažerského řádění například platila desítky neznámých externích poradců za „sledování aktuálního dění a poskytování zpětné vazby“, „analýzu hudebních festivalů“, „přehled vánočních zvyků“ nebo „monitoring činnosti ostatních krajů“.
Brno a kauza Stoka je manažerskou optikou jen další příklad špatné komunikace. Jádro kauzy Stoka spočívá v provizích za zakázky na opravu nemovitostí ve správě města.
Ve středu této chobotnice stál politik ANO Jiří Švachula – bývalý manažer vinotéky nebo zastaváren. Do kauzy je namočen také Jaroslav Faltýnek a jeho syn Jiří, v odposleších zvanýeFko, který seděl třeba ve vedení brněnských tepláren. Do korupčního skandálu je momentálně zapleteno padesát lidí nebo firem a tento počet stále není konečný. Uřídit něco takového, to chce velké manažerské nadání.