Mlčenlivej zástup kamarádů. Putování českých trampů 20. stoletím

Čaj z jehličí, bolavé nohy v kanadách, domovenka na rukávu battle dressu, noc pod širákem. Ale také chatová osada, šikana ze strany četnictva či StB, odsudek rodičů, tábornická škola či koncert pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže. Československý tramping měl mnoho překvapivých podob. Publikace Putování za obzor autorského kolektivu Jana Randáka, Jana Krška, Jana Mareše, Jana Pohunka a Jana Špringla je první prací, která tento fenomén představuje v jeho šíři a komplexitě.

Kniha se věnuje dějinám trampingu v letech 1918–1989. Proměny subkultury přitom vysvětluje v souvislosti s celkovým politickým a společenským vývojem. Kniha tak má potenciál otevřít dosud opomíjené téma badatelské obci a zaujmout i čtenáře, které láká spíš kavárna než táborák. Výklad se drží obvyklé chronologie – pokrývá počátky trampingu ve dvacátých a třicátých letech, osudy hnutí za Protektorátu i „ve stínu padesátých let“, pozornost věnuje silné vlně trampingu v polovině šedesátých let a končí normalizací. Závěrečná kapitola je postavená na rozhovorech s pamětníky a přibližuje různé podoby trampské zkušenosti.

Kovbojíčci a chuligáni

Nejzajímavější kapitoly knihy se věnují veřejné diskusi o trampingu na přelomu dvacátých a třicátých let a znovu v šedesátých letech. U obou případů můžeme sledovat paralelní vývoj: tramping nabírá na popularitě a dostává se do hledáčku veřejnosti. Po prvotní vlně morální paniky provázené represí nastává vyjednávání žádoucí podoby trampingu a jeho místa ve společnosti. Průvodním jevem je i vnitřní konflikt uvnitř hnutí a vydělování potenciálně konfliktních podob trampingu („političtí“ levicoví trampové ve třicátých letech, „kovbojíčci“ a „chuligáni“ v letech šedesátých). V důsledku toho dochází k přijetí trampingu většinovou společností jako neproblematické rekreační aktivity (což někteří z trampů chápali jako opuštění původních ideálů).

Proč se ve dvacátých letech u táboráku scházeli levicoví aktivisté a proč v šedesátých letech vycházela trampská rubrika v armádním časopise Obrana lidu?

Ve třicátých letech představovala hlavní stabilizační faktor komercializace trampingu a jeho začlenění do populární kultury skrze oblibu trampské písně a sportu. V šedesátých letech hrála důležitou roli zprostředkující role starých levicových trampů, tehdy již oceňovaných členů establishmentu, jako byli Géza Včelička, Bohuslav Čepelák – Irčan či Vašek Káňa, a zejména spolupráce s Československým svazem mládeže. Úspěšné byly zejména tzv. tábornické školy. Budování zázemí a institucionálního krytí v ČSM zároveň připravilo živnou půdu pro rehabilitaci skautingu v obrodném procesu pražského jara. U obou období je naznačena také provokativní otázka využitelnosti trampingu ze strany státu pro účely vojenské služby. Je sympatické, že kniha nevykresluje tramping a priori v opozici vůči „režimu“ či společnosti (až na několik stylistických klišé typu „kolonizace trampingu“), ale ukazuje různé interakce a procesy vyjednávání, od reakcí na represi po zapojení do institucionálních struktur. Kniha tak může obohatit diskusi o charakteru socialistické diktatury. Tyto podněty jsou ovšem přítomné spíše implicitně a kniha tuto linii tázání nerozvíjí. Je to škoda, například v oddílu o normalizačním trampingu by bylo zajímavé navázat na knihu Přemysla Houdy o slavném folkovém festivalu Porta.

Práce se snaží být otevřená co nejširšímu publiku a je psána přístupným jazykem bez zátěže odborné terminologie. Sympatická je snaha o dialog s trampskou komunitou, aniž by vedla k přijímání zažitých schémat a trampského výkladu vlastních dějin. Naopak poměrně citlivě problematizuje řadu trampských mýtů (například trampský odboj za druhé světové války, tramping jako výraz odporu proti komunismu). Zároveň se snaží o co nejširší zachycení nejrůznějších a často i protikladných podob trampingu. Otázka, kdo je a kdo není pravým trampem, provázela tramping od samotných začátků a nezřídka se stávala spouštěčem ostrých sporů. Do této pasti se autoři odmítají chytit. Nenadřazují jednu podobu trampingu druhé a (až na výjimky) se vyhýbají normativnímu hodnocení. Do jejich výkladu se vejdou rudí trampové, „kovbojíčci“, ortodoxní tuláci i „zpaďouřelí“ osadníci.

Tento široký záběr však má i jisté mezery. Pokud by čtenář nabyl dojmu, že „holky na osadu nepatří,“ autoři jako by mu dávali za pravdu. Kromě krátké kapitolky lakonicky nazvané Ženy se s trampkami setkáme zřídka. Genderová perspektiva by se přitom k výzkumu fenoménu trampingu velmi dobře hodila. Kritika trampingu byla v meziválečném období (ale i v šedesátých letech) spojena s představou pohlavní nevázanosti mládeže. Slušné děvče zkrátka nemělo na vandru co dělat. Také sami trampové se vymezovali vůči dobovým genderovým normám a vytvářeli specifické představy ženských i mužských rolí.

Kdo je tady tramp?

Slabinou publikace jsou ovšem (přiznané) potíže s definicí trampingu. S trochou zjednodušení můžeme rozlišit tři způsoby, kterými se autoři k tématu vztahují: tramping jako subkultura (se svým slangem, ošacením i svébytným uměleckým projevem), tramping jako diskurs (veřejná diskuse o trampingu) a tramping jako praxe (kterou si v různých dobách a z různých příčin osvojují různé společenské vrstvy). Nejasná definice trampingu i absence jasného teoretického rámce však může vést k tomu, že podstatné momenty a nosná témata práce poněkud zapadnou.

Badatelské otázky jsou v knize spíše naznačené. Proč tramping v určitých historických obdobích nabýval na popularitě? Měl tramping subverzivní potenciál nebo převažovala jeho únikovost, která měla ve výsledku stabilizační efekt? Proč se ve dvacátých letech u táboráku scházeli levicoví aktivisté a proč v šedesátých letech vycházela trampská rubrika v armádním časopise Obrana lidu? Jaké významy na sebe braly do omrzení opakované fráze o „kamarádství“ a „romantice“? Práce nepostrádá řadu zajímavých momentů ani originální postřehy, tázání však spíše zůstává na pozadí. Celkově působí kompromisním dojmem, a to nejen proto, že je výsledkem spolupráce pěti autorů, ale různým badatelským pozadím. V důsledku popularizačního přístupu některé argumentační linie působí nedotaženě a úvodními pasážemi o genealogii trampingu se pročte nejspíš jen odborně založený čtenář. Celkově se jedná o materiálně bohatou, ale interpretačně spíše uměřenou knihu.

Pětice Janů na sebe vzala náročný úkol napsat syntetické dějiny trampingu ve chvíli, kdy dílčích studiích věnovaných tomuto fenoménu je jako šafránu. Kniha má obdivuhodný časový i tematický záběr, zároveň se ale jednotlivé části liší rozsahem i propracovaností argumentace. Přesto se jedná o vzácný exemplář skutečné kolektivní monografie a text velmi dobře funguje jako celek. Velkým kladem je i vkusná grafická úprava a velké množství atraktivního obrazového materiálu: unikátní fotografie, ilustrace z dobových trampských časopisů či ukázky z cancáků a osadních kronik vhodně doplňují text a prohlubují čtenářský zážitek. Celkově se jedná o zdařilou publikaci, která jistě zaujme čestné místo v knihovničkách sečtělých trampů i intelektuálů předstírajících tuláckou touhu.

Autor je paďour.