Foto Nela Wojaczková
Historik a historický antropolog Pavel Himl v roce 2019 v nakladatelství Argo vydal odbornou publikaci Pozorovat, popsat, stvořit. Osvícenská policie a moderní stát 1770–1820, v níž se věnoval vzniku moderní policie na českém území a také tomu, jak policie zapadala do celku takzvaných osvícenských josefínských reforem na konci 18. století. Kniha nabízí pohled na začátky moderních států a na roli policie při jejich vzniku. V současnosti se o roli státu hodně mluví v souvislosti s pandemií koronaviru, o policii pak například v souvislosti s případem policejní vraždy George Floyda ve Spojených státech.
Kniha se věnuje letům 1770 až 1820. V čem je těchto padesát let důležitých pro vznik moderní policie?
V té době se ve střední Evropě a v habsburské monarchii objevují instituce, které se takto nazývají – policie, policejní ředitelství. Slovo „policie“ je pochopitelně mnohem starší, někdo hledá jeho kořeny už v antice: politea, polis, správa veřejných záležitostí v obci. Termín policie se potom objevuje v našem případě, tedy v německém jazykovém kontextu, který tu byl dominantní, jako „policey“, což původně znamená, jak panovník vládne ve své zemi. Jako instituce s šéfem a jasnou hierarchií a normami pro své fungování se policie jasněji vymezuje až po roce 1770, policejní ředitelství ve Vídni je vytvořeno v roce 1772 a další policejní ředitelství v zemích rakouského soustátí v letech 1785 a 1786. Policie se dále profiluje. Zpočátku jde o správní instituci. Měla široké kompetence, zahrnovala pořádek na ulicích, ale i mnoho dalšího, například hygienická opatření měla na starost zdravotní policie. Dokonce policie zřizovala ve Vídni veřejné lékaře, ale později se – především pod dojmem francouzské revoluce – těžiště policejní práce přesouvá do politické oblasti, ač se jedná pořád o tutéž instituci. Rok 1820 jsem zvolil nezávisle na politickém kontextu, za který se považuje rok 1815, porážka Napoleona a konec strachu z šíření revoluce. Tento strach se později zase vrací, ale policie se vyvíjí poměrně nezávisle a nerespektuje tradiční politické mezníky, bez ohledu na to, jak moc je režim liberální a podobně.
Kontinuitu policie ukazuje třeba i Haškův román Švejk, který vyšel právě před sto lety…
Mne spíš zajímala veřejná policie. Tajná policie je vždy spojená s konkrétním režimem. Já jsem se díval na takové věci jako regulace dopravy nebo ohlašování pobytu. Protože i když to jsou správní úkony, tak tam se vykonává moc, která ale není tolik závislá na změnách politických režimů.
Od kdy chápeme policii v dnešních pojmech? Kdy se zúžil výčet toho, co policie dělá, do dnešních rozměrů?
To záleží také na tom, jak chápeme policii dnes. Někdo ji vidí víc jako represivní orgán, někdo jako de facto administrativu – například cizineckou policii. Někdo ji může chápat jako orgán, který dohlíží na veřejný prostor. Ona měla skutečně širokou paletu působnosti, ale už tam byly i ty funkce, které si s policií asociujeme dnes. Předtím tuto agendu taky někdo vykonával, ale neexistovala instituce, která by se tak jmenovala. Novum bylo, že se vznikem policie se tyto pravomoci centralizují, do té doby byly v rukou měst. Vznikem policie se určité pravomoci ve státech mocnářství berou z rukou vlád, tehdy se jim říkalo „gubernia“, a podřizují se centru přímo ve Vídni. Ze všech městeček a panství se informace, například o infekcích, sbíhaly do jednoho centra a odtud v podobě pokynů mířily zase zpátky.
Všechny díly podcastu Kolaps si můžete poslechnout nejen na webu Alarmu, ale také na Spotify, Apple Podcasts, PlayerFM nebo pomocí RSS feedu našeho účtu na Soundcloudu. Alarm je finančně závislý na podpoře čtenářů. Pokud se vám líbí naše podcasty nebo rádi čtete Alarm a chtěli byste ho finančně podpořit, můžete tak učinit v dlouhodobé crowdfundingové kampani.