Foto Petr Zewlakk Vrabec / A2larm
I když se termíny polarizace a rozdělená společnost často používají při popisu a analýze současné české society, nejnovější výzkum Jedna společnost – různé světy svědčí spíše o fragmentarizaci a rozdrobení společnosti. Studii na základě řízených rozhovorů pro českou pobočku Nadace Friedricha Eberta a Masarykovu demokratickou akademii vypracovala agentura STEM. Výzkum neměl za cíl pouze zjistit, jak si Češi stojí ve vztahu k polarizujícím tématům, ale také se alespoň rámcově pokouší navrhnout řešení. Skupina, která je podle výzkumu k současnému systému nejkritičtější, má přes svou do velké míry oprávněnou sociální kritiku výrazné sklony k rasismu a xenofobii (byť to není její definiční vlastnost). Absence levicových řešení odsouvá sociální otázky ze sféry politiky, kde je pak nahrazují témata jako migrace nebo menšiny. Obnovení levicového jazyka a nabídka dlouhodobých politických řešení by proto mohly přispět ke zvýšení pocitů soudržnosti ve společnosti.
Utkvělá a stále opakovaná představa o polarizované společnosti je jedním z největších mýtů posledních let.
Samotné štěpení české společnosti je dle výsledků studie komplikovanější a zdaleka se neprobíhá jen na několika málo jasných osách. „Studie Jedna společnost – různé světy i další výzkumy ukazují, že utkvělá a stále opakovaná představa o polarizované společnosti je jedním z největších mýtů posledních let,“ říká o výzkumu ředitel společnosti STEM Martin Buchtík. Toto zjištění podle Buchtíka není důvodem k optimismu. Roztříštěná společnost není totiž schopná naplňovat žádnou dlouhodobou vizi a domluvit se na tom, kam by měla směřovat. A to ani v případě, že rozdílné postoje a názory doprovází respekt a jistá snaha o dialog s těmi, kteří to vidí jinak. „Tento důležitý kontext však v lepším případě zužujeme na schopnost vést dialog. Ta je přirozeně důležitá, nicméně sama o sobě vede jen k dalšímu dialogu, případně ke konstatování, že se zkrátka neshodneme. Takový závěr je sice možný v salónních diskusích, ale pro společnost jako takovou je klíčové přetavit dialog v rozhodnutí.“
Pozitivní a negativní
Jako metodu pro výzkum, prováděný v čase doznívající pandemie, zvolili výzkumníci po vzoru obdobného německého výzkumu tzv. focus groups, složené vždy ze zástupců tří předem definovaných skupin: pozitivních, kritických a názorového středu. Respondenti byli navíc vždy ze stejného kraje. Lidé byli vyprofilováni na základě předchozích kvantitativních dat podle svého vztahu k polistopadovému režimu, k autoritářské vládě a vztahu k cizincům. Z toho se odvíjí další postoje (které do určité míry štěpí společnost), například pohled na dobu před rokem 1989, kterou kritičtí lidé hodnotí mnohem lépe než ti, kteří jsou s vývojem po roce 1989 spokojení. Skupina pozitivních oceňuje zejména možnost cestovat, vnímá silně hodnotu svobody a demokracie. Pro kritické je naopak hodnota svobody sama o sobě rozporuplná, a to i proto, že si ji nemohou tolik užívat. Současnost vnímají mnohem spíše prizmatem ztráty kontroly a nejistoty v celé řadě oblastí od práce po bydlení a nízké důchody.
„Co pozitivní skupina zažívá spíše jako vítanou svobodu, to zástupci kritických vnímají jako všeprostupující ztrátu vypočitatelnosti, pravidel a kontroly, spojenou se strachem, že přijdou o to, co si buď v ekonomickém slova smyslu vybudovali, nebo co pro ně tvoří jasný kulturní a identitní rámec,“ popisuje výzkumná zpráva. K těmto problémům je navíc podle výzkumu skupina pozitivních takřka slepá a ekonomické těžkosti vnímá spíše jen okrajově. Z pohledu pozitivní skupiny jsou problémy sociálního charakteru: „V duchu vyznávaných hodnot svobody a odpovědnosti jsou tyto věci interpretovány jako osobní selhání, která jsou logickým a přirozeným důsledkem nedostatku píle, popřípadě talentu nebo štěstí, a není tedy potřeba se nad nimi příliš pozastavovat, ani je nějak systémově řešit,“ uvádí zpráva.
Kritičtí respondenti ovšem také vykazují značně negativní postoje vůči Romům, migrantům a Evropské unii. Odmítání Romů a cizinců přitom nezdůvodňují primárně xenofobně nebo rasisticky, ale souvisí s jejich celkovým viděním světa a kladou ho opět do souvislosti se ztrátou kontroly a bezpečí i sociální nespravedlností.
Paradox politiky
Rozhovory se týkaly hned několika témat a výzkumníci zjišťovali i to, jak moc považují respondenti jednotlivá témata za rozdělující. Kritická skupina přitom považovala společnost za více rozdělenou oproti názorovému středu a pozitivním, kteří vnímají jisté rozdělení společnosti jako přirozené. Podle všech skupin každopádně rozdělují společnost politici a politika, a to přesto, že sami podle názoru respondentů neřeší nic podstatného. „Lidé, kteří patří do názorového středu, považují podobně jako skupina kriticky smýšlejících za nejsilnější příčinu rozdělení společnosti politiku. Nejvíc jim vadí, že politici, kteří by měli určovat směr, nejsou schopni táhnout za jeden provaz,“ konstatuje výzkumná zpráva.
Další ze zásadních zjištění výzkumu je určitá neochota těch úspěšnějších (pozitivních) vcítit se do pozice slabších a nespokojených (negativních). Jejich názory často vnímají prizmatem „nedostatku informací“ a touží po dialogu, ve kterém by jim vysvětlili, jaké postoje jsou správné. Výzkumná zpráva v tomto ohledu skepticky konstatuje, že ani řada mediálních projektů zaměřujících se na téma chudoby nezměnila pohled úspěšných na ty dole. Absence levicových řešení pro chudé a neochota úspěšnějších vcítit se do méně úspěšných tak spoluutváří základy fragmentarizace české společnosti. Výsledky studie jsou dostupné na webu Masarykovy demokratické akademie.