Foto Robert Huber
„Výpovědi a zkušenosti rodičů, které jsme sesbíraly, nejsou nijak výjimečné. Ovšem ve chvíli, kdy je máte podložené daty, můžete poukázat, že jde o strukturální, politický problém,“ vysvětluje v podcastu Karina Hoření. Spolu s Alžbětou a Klárou Brůhovými a architektkou Adélou Pečlovou připravily výstavu Vadí x nevadí: Jak se žije dětem a rodičům v Praze? v Galerii VI PER. Multidisciplinární tým pomocí rozsáhlého dotazníkového šetření zkoumal, jak se rodiče s malými dětmi po Praze pohybují, kam chodí, kde je jim příjemně, a kde naopak ne.
Výsledky ne zcela překvapivě ukázaly, že rodiče s malými dětmi se stále potýkají s řadou těžkostí. Nejde jen o fyzické překážky, jako třeba MHD, kde často chybějí bezbariérové vstupy, ale i o systémové problémy. Rodičům chybí například více možností, které by jim usnadnily péči. Většina dotazovaných totiž vedle rodičovské dovolené pracuje a přivítala by větší nabídku jak státních jeslí a školek, tak hlídání zajištěné zaměstnavatelem nebo školou.
Tématem, o kterém se ve společnosti zatím moc nemluví, na rozdíl třeba od fyzických překážek ve veřejném prostoru, jsou negativní emoce, které pečující osoby při pohybu s dětmi ve městě pociťují. Rodiče se totiž na mnoha místech cítí jako nevítaní hosté, kteří své okolí svou přítomností, respektive přítomností svých potomků, obtěžují. Týká se to nejen kaváren, ale především úřadů, jejichž návštěvě se však rodiče nemohou vyhnout. Ukazuje se také, že se pečující potýkají s prostorovou segregací – kvalitní hřiště a herny sice dnes v Praze najdeme, ale jsou vždy odděleny od „dospělého“ světa, jsou jednoúčelová a rodiče zde nemůžou dělat v podstatě nic jiného než posedávat.
V podcastu jsme rozebírali nejen konkrétní výsledky výzkumu, ale i to, zda se téma inkluzivního města řeší na architektonických školách, jak architekturu ovlivňuje menší zastoupení žen v praxi, nebo otázku privatizace veřejného prostoru.