Foto Wolkenkratzer, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Soudní dvůr Evropské unie žádá okamžité uzavření dolu Turów. Žaloba, kterou Česko podalo, uspěla a nyní se vede spor o to, zda bude Polsko nařízení respektovat, či nikoli.
Osud dolu Turów ovšem dělá starosti české i polské straně. V českém pohraničí mizí voda ze studní, za hranicemi zase hrozí, že řada lidí přijde o práci, pokud by se důl zavřel ze dne na den. Podle údajů společnosti PGE (Polská energetická skupina), jež Turów provozuje, má jen samotný důl 2400 zaměstnanců. Kromě toho je na něm závislá i blízká elektrárna, ve které pracuje přes 1200 dalších zaměstnanců, k tomu připočtěme 1100 lidí pracujících v dceřiných společnostech.
Zelená energetika je zatím v Polsku spíš tématem aktivistů a lidí, kterých se negativní dopady těžby přímo dotýkají.
Server Outriders dále udává, že elektrárna vyrábí pět až sedm procent z celkového objemu elektrické energie. Je ale nutné připustit, že na důležitosti Turówa se však Poláci nemohou zcela shodnout. Ministerstvo státních aktiv uvádí, že elektrárna pokrývá sedm procent z celkové produkce elektřiny, avšak jiné číslo přinesla iniciativa Stop Turów, která zmiňuje pouhá tři procenta.
Horníci bez práce
Polsko vidí české požadavky na zastavení těžby jako ohrožení své energetické bezpečnosti a domnívá se, že jde o snahu donutit jej, aby hnědé uhlí muselo dovážet. Češi to ale odmítají. K ukončení sporu nepřispívá ani jednostranně profilovaná ekonomika v oblasti. Kvůli dědictví minulosti závisí značná část její prosperity na těžbě a elektrárně. S podniky v Turówě jsou svázáni například obyvatelé blízkého města Bogatynia, a pokud by těžba skončila, lidé by byli nuceni se za prací stěhovat. Utrpěl by i lokální trh práce, který by čelil náporu nezaměstnaných.
Chybí také alternativní program pro lidi, kteří by náhlým zavřením dolu a elektrárny přišli o místo. Tohoto tématu si byl během volební kampaně vědom současný prezident Andrzej Duda, když prohlašoval, že nenechá zlikvidovat polské doly. Většina horníků pro něj později hlasovala. Podle zjištění agentury Kantar z května letošního roku je značná část z nich politicky neukotvená, ovšem 88 procent se domnívá, že by těžba v Polsku skončit neměla. K tomu horníci sami sebe pokládají za důležité pro společnost. Apely na nezastupitelnost oboru, důraz na lokální patriotismus a přísliby jistoty do budoucna se Dudovi vyplatily.
Jeho slova ovšem slibovala z dlouhodobého hlediska nesplnitelné. Všeobecným trendem je odchod od neobnovitelných zdrojů, k němuž se hlásí i Polsko. Jeho čelní představitelé také už předem věděli, že v Turówě má v roce 2020 skončit těžba, na čemž se usnesla v roce 1994 vláda koalice PSL (Polská lidová strana) a SLD (Svaz demokratické levice). Namísto systémového řešení, které by začalo horníky připravovat na postupný konec jejich oboru, ministr klimatu Michal Kurtyka dolu ve stejném roce prodloužil povolení ještě o šest let a 28. dubna 2021 schválil, že bude v provozu až do roku 2044. Tehdy se mají zásoby z Turówa definitivně vyčerpat.
V jednáních o budoucnosti horníků mají své místo emoce. Na ně hrál nejen prezident Duda, ale také provozovatel elektrárny, společnost PGE. Vypovídá o tom billboardová kampaň, kterou vedla v Praze. Obrázek děvčátka doplněný otázkou „Proč chceš mé rodině sebrat zdroj obživy?“ ukazuje spor jako černobílý střet o osud horníků, který mezi sebou vedou „zlé“ Česko a „svaté“ Polsko.
Realita je trochu složitější. Na rozdíl od Česka, které naráží, obrazně řečeno, pouze na potíže s vodou, řeší Polsko mnohem více otázek.
Horníci bez plánu
Značnou roli sehrává absence plánu pro budoucnost, jenž by ukázal, kam mají směřovat horníci ze zavřených dolů. Nemožnost uplatnit se bez rekvalifikace na trhu práce tvoří patovou situaci, od níž se žádný zaměstnanec logicky dostat nechce. Rána pro energetiku i riziko ztráty místa jsou hlavními argumenty, proč Poláci Turów překotně zavřít nehodlají. Dalším důvodem, proč se Polsko odmítá Turówa vzdát, může být i propojení se státním rozpočtem, jelikož více než padesát procent akcií PGE drží stát.
Polsko má k uhlí zvláštní přístup. Energetický plán, schválený letos v únoru, kterým by se země měla řídit až do roku 2040, počítá se snížením podílu uhlí na výrobě energie. Neměl by překračovat padesát šest procent. Do roku 2030 by se rovněž mělo přestat využívat teplo získané z uhlí k vytápění ve městech a do roku 2040 i na vesnicích. Přes podobné sliby o odchodu od uhlí se ale Polsko připravuje budovat další doly.
Dodejme, že polská energetika je na uhlí z většiny závislá. V rámci Evropské unie ji předčí už jen ta německá. Obě země mají na svém území uhelné elektrárny, které produkují nejvíce CO2 v Evropě. Naproti tomu například Rakousko nemá žádnou.
V Polsku se k výrobě elektřiny ze čtyřiceti osmi procent využívá černé uhlí a ze třiceti dvou uhlí hnědé. I v novém energetickém plánu je uhlí uvedeno jako strategická surovina důležitá pro energetickou bezpečnost země, čímž opět nabývá na vážnosti.
Je ale třeba dodat, že plán také předpokládá, že narůstající spotřebu energie nebudou nadále pokrývat fosilní paliva a v případě vyšších poplatků za emise CO2 může podíl uhlí klesnout až na třicet sedm procent. Polsko hodlá do energetiky investovat 320 až 342 miliard zlotých. Osmdesát procent z částky má putovat na obnovitelné zdroje a jadernou energetiku.
Málo ambiciózní vyhlídky do budoucna
Podmínky kolem Baltského moře svědčí větrné energetice, kterou chce země do budoucna hojně využívat. Energetický plán počítá také se stavbou jaderné elektrárny. Jednou ze zvažovaných lokalit je Żarnowiec, kde se začala v osmdesátých letech stavět první jaderná elektrárna v Polsku, zůstala ale nedokončená. První blok plánuje Polsko spustit v roce 2033. Během následujících deseti let by se jich mělo do provozu postupně dostat šest. Země dosud žádnou jadernou elektrárnu nemá.
Ačkoli se má do popředí dostat jaderná i větrná energie, současná vláda v odchodu od uhlí příliš ambiciózní není. I když se v tom zásadně neliší od svých předchůdců, kteří si horníky také nehodlali rozhádat.
O něco jasnější vizi pro energetickou budoucnost bez uhlí má opozice. Největší opoziční síla Občanská koalice ve svém programu slibuje definitivní odchod od uhlí do roku 2040. Co se týká obnovitelných zdrojů, plánuje se soustředit hlavně na fotovoltaiku a větrné elektrárny. Chce také umožnit odprodej přebytků energie, kterou by vyráběly domácnosti. Podle strany Levice společně by se energetika v budoucnu měla opírat o obnovitelné zdroje nebo jadernou energii.
Obecně řečeno ale zůstává téma zelené energetiky v pozadí polské politické debaty. Jde zatím spíš o téma aktivistů a lidí, kterých se negativní dopady těžby přímo dotýkají, nebo těch, jimž hrozí, že vznikem nového dolu přestane jejich bydliště existovat. V opozici proti nim stojí horníci, kteří se bojí o svoji budoucnost a jsou současnou politickou reprezentací ve svém strachu ještě utvrzováni. Prostoru pro rozumné řešení zbývá zoufale málo.
Autorka studuje na FSV UK.