Foto Petr Zewlakk Vrabec
Kauza polského dolu Turów, který se nachází v těsné blízkosti českých a německých hranic u polského města Bogatynia, hýbe už měsíce mediálním prostorem nejen v Česku a Polsku, ale i v Německu, Belgii a dalších státech v Evropě i mimo ni. V posledních týdnech debaty kolem dolu ještě zintenzivněly. Rozšiřování těžby v povrchovém dole Turów je totiž předmětem sporu mezi Českem a Polskem, který se dostal až k Soudnímu dvoru Evropské unie.
Těžba až do roku 2044?
Česko si roky stěžuje na negativní vlivy dolu, především na ztrátu vody, která odtéká do stále hlubšího lomu. Obyvatelům obcí u Hrádku nad Nisou tak vysychají studny a nedostatek vody hrozí dalším tisícům lidí, nepřímo pak dalším desítkám tisíc, jimž důl může narušit vodárenskou soustavu a zásobování pitnou vodou.
Žalobu na provoz dolu podala česká vláda letos v únoru po dlouhých pokusech o jednání, jež končily naprostou ignorací českých požadavků ze strany Polska. Žalobě předcházel dlouhodobý odpor místních obyvatel, petice Evropskému parlamentu, kterou podepsalo přes 13 tisíc lidí, a několik mezinárodních protestních akcí proti rozšiřování a prodlužování těžby.
Tento týden dokonce česká vláda narychlo odeslala polské straně požadavky, po jejichž splnění stáhne žalobu. Jaké požadavky to jsou, můžeme jen hádat, protože je vláda nezveřejnila.
Jedná se o první žalobu státu na stát kvůli životnímu prostředí, o první žalobu na jiný stát ze strany Česka a teprve devátou takovou žalobou v historii Evropské unie. Jejím jádrem je tvrzení, že těžba byla povolena v rozporu se zákony. Povolení k těžbě dolu totiž vypršelo v roce 2020 a polské úřady rychle, tajně a i přes porušení několika evropských směrnic vydaly nové povolení do roku 2026. Během mezinárodní pře pak dokonce úřady prodloužily těžbu až do roku 2044.
Soudní dvůr EU vyhověl České republice a 21. května vydal předběžné opatření o zastavení těžby v dole Turów. Své rozhodnutí odůvodnil nevratnými škodami, které těžba způsobuje. Naopak škody, které mohou vzniknout zastavením těžby, označil za vratné, neboť se jedná jen o finanční ztráty. Polsko slovy svých nejvyšších představitelů, jako je premiér Mateusz Morawiecki, okamžitě odmítlo rozhodnutí soudu respektovat, a těžba tak pokračuje dál. Každý den se rypadla přibližují k českým obcím na hranicích. Důl Turów už více než tři týdny i podle soudního rozhodnutí těží nezákonně.
Jedna miliarda vodu nezachrání
Česká vláda místo toho, aby trvala na žalobě a na tom, že se ilegální těžba zastaví, začala mluvit o stažení žaloby výměnou za kompenzaci ve výši zhruba jedné miliardy korun. Sice po svém jednání minulý týden podala k soudu návrh na stanovení sankcí za pokračování ilegální těžby ve výši pěti milionů eur za každý den provozu dolu, vzápětí ale vyšlo najevo, že bude chtít uzavřít dohodu s Polskem a žalobu stáhnout urychleně, aby Polsko pokud možno žádné pokuty za porušování zákonů platit nemuselo.
Místní lidé žijící vedle dolu, který se každý den rozšiřuje, tenhle názorový veletoč sledují s nelibostí a znechucením. „Jaké je naše rozčarování, když se dozvídáme, že se na různých úrovních politici předhánějí, aby přišli s dohodou, která umožní celou žalobu stáhnout! Proboha, proč? Mnoho let nás Polsko nebralo vážně a našim obavám se vysmívalo. Z pracně vydřené špičkové vyjednávací pozice utíkáme jako okřiknutý jezevčík,“ napsal obyvatel Uhelné Milan Starec v komentáři pro Ekolist.cz. Jsou to přitom právě místní, na které dopadají negativní vlivy dolu Turów nejvíce. Již dnes někteří z nich – především ve Václavicích – nemají vodu na mytí nebo praní a jejich situace se stále zhoršuje.
Polská vláda a PGE se samozřejmě zastavení dolu nebo sankcí bojí. Potřebují si také udržet pozitivní mediální obraz u polských občanů, kterým tvrdili, že české požadavky jsou neopodstatněné a že soud je smete ze stolu.
Pomoci lidem v regionu
Otázkou zůstává, proč s bleskově sepsanou dohodou, která podle všeho vůbec nepočítá s omezením těžby nebo jejím zastavením, což by měl být vzhledem k nevratným negativním dopadům těžby hlavní požadavek Česka, přispěchala zrovna česká strana, která drží v rukou všechny trumfy. Tento týden dokonce narychlo odeslala polské straně požadavky, po jejichž splnění stáhne žalobu. Jaké požadavky to jsou, můžeme jen hádat, protože je vláda nezveřejnila.
Česká vláda také zatím úspěšně ignoruje další přelomový moment, a sice to, že se k žalobě jako vedlejší účastník podporující Českou republiku přidala i Evropská komise. Česká vláda by přitom měla Komisi přizvat k jednání o smlouvě s Polskem, protože by tím rozhodně posílila svou pozici. Evropská komise totiž svým připojením k žalobě jednoznačně ukázala, že české požadavky považuje za oprávněné a podporuje je.
Řešení celého problému je přitom jednoduché: je to spravedlivá transformace regionu. Naši severní sousedé, stejně jako všechny ostatní státy světa, musí skončit s energetikou závislou na fosilních palivech a vydat se cestou podpory obnovitelných zdrojů energie a moderních forem ekonomiky.
Polsko má získat největší podíl peněz z Fondu spravedlivé transformace na obnovu uhelných regionů. Ovšem předpokladem k získání těchto peněz je, že regiony se budou aktivně odklánět od uhlí už v následujících letech. Je jasné, že nesmyslně dlouhá těžba uhlí v Turówě až do roku 2044 zablokuje jakoukoli finanční podporu pro spravedlivou transformaci místního regionu, a tím i řešení současné napjaté situace mezi Polskem a Českem.
Česká vláda by proto neměla s životním prostředím a obyvateli Liberecka handlovat za trochu peněz. Má naopak požadovat jasný plán na ukončení těžby. To jako jediné může lidem v regionu skutečně pomoci.
Autorka pracuje jako koordinátorka v Greenpeace.