Foto Flickr / Catholic Church England and Wales (CC BY-NC-ND 2.0)
Papež František minulý čtvrtek oslovil účastníky 109. Mezinárodní konference práce, která probíhá v Ženevě a je každoročním vrcholným setkáním členských států Mezinárodní organizace práce (ILO). František poslal videoposelství, v němž zdůraznil význam práv pracujících a vyjádřil podporu všeobecné ochraně všech pracujících bez ohledu na jejich status na trhu práce. Obsah jeho proslovu by se dal shrnout do teze, že katolická církev jednoznačně podporuje pracující a zaměstnance a že chudoba není přírodní danost, ale je výsledkem politických rozhodnutí přehnaně stranících zisku a konkurenci.
Nezapomenout na ty, kdo zůstali pozadu
V důrazném poselství papež prohlásil, že soukromé vlastnictví je druhotné, nikoli primární právo: „Když se někdy mluví o soukromém vlastnictví, zapomíná se, že jde o druhotné právo, které závisí na prvotním právu, a sice všeobecném určení statků.“ Princip všeobecného určení pozemských statků je koncept ze sociálního učení katolické církve, podle něhož jsou výsledky stvoření – celá Země i všechny pozemské statky – darovány k užívání všem lidem bez rozdílu. Soukromé vlastnictví je do jisté míry legitimní (a podnikání je jistě ušlechtilá aktivita s cílem produkovat bohatství a vytvářet lepší svět pro všechny), je však druhotné vůči původnímu právu všech lidí užívat pozemské statky.
„Odbory jsou výrazem prorockého profilu společnosti. Rodí se a obnovují pokaždé, když dávají hlas těm, kteří ho nemají, a pranýřují ty, kteří by prodali chudáka za pár opánků, jak praví prorok.“
„V tuto chvíli, kdy uvažujeme nad naší post-covidovou agendou, bychom měli věnovat zvláštní pozornost reálnému nebezpečí: že zapomeneme na ty, kteří zůstali pozadu,“ řekl mimo jiné František. Návrat k předcovidové ekonomické úrovni by se měl vyvarovat „výlučného soustředění na zisk, izolacionismu a nacionalismu, slepého konzumu a diskriminace lidí, kteří se jeví jako ,postradatelní‘“. František naopak požaduje řešení, jež nám „pomohou vybudovat novou budoucnost práce založenou na slušných a důstojných pracovních podmínkách, které vzejdou z kolektivního vyjednávání“.
Dávat hlas těm, kteří ho nemají
Papež vyzdvihl roli odborů, které nazval prorockým hlasem: „Odbory jsou výrazem prorockého profilu společnosti. Rodí se a obnovují pokaždé, když dávají hlas těm, kteří ho nemají, a pranýřují ty, kteří by prodali chudáka za pár opánků, jak praví prorok (starozákonní kniha Ámos, 2,6). Odhalují mocné, kteří pošlapávají práva nejzranitelnějších zaměstnanců, hájí cizince, poslední a odmítané,“ řekl papež. Připojil však varování: „Je jisté, že zkorumpované odbory to již nedělají a mění se v pseudo-zaměstnavatele, vzdálené lidu.“
Papež také podtrhl potřeby migrantů a zranitelných pracujících, především těch, kteří pracují v tzv. neformální ekonomice. „Jsme povoláni k tomu, abychom přednostně reagovali na situaci pracujících na okraji trhu práce, které stále postihuje pandemie covid-19.“ Mezi tyto zranitelné pracující patří také migranti, poznamenává papež, oběti „filosofie vyloučení“, kterou v našich společnostech ze zvyku vynucujeme. Migranti jsou totiž spolu s dalšími zranitelnými pracujícími a jejich rodinami zpravidla „vyloučeni z přístupu k národním zdravotním programům, prevenci onemocnění, programům péče a léčby, stejně jako z přístupu k programům finanční ochrany a psychosociálních služeb“. Papež varoval, že toto vyloučení ztěžuje řešení koronavirové pandemie tím, že zvyšuje riziko vzniku nových ohnisek nákazy, což představuje další hrozbu pro veřejné zdraví.
S odkazem na zvláštní potřeby pracujících v šedé ekonomice František argumentoval, že „je velice potřebné, aby sociální zabezpečení obsáhlo sféru neformální ekonomiky, se zvláštním ohledem na specifické potřeby žen a dívek“.
„Společnost nemůže jít kupředu tím, že někoho odepíše“, řekl papež s odkazem na virus ještě horší, než je covid-19 – virus egoistické lhostejnosti. „Tento virus se šíří přesvědčením, že život je lepší, pokud se lépe daří mně osobně, a že vše je dobré, je-li to dobré pro mne. Tak se začíná se selekcí jedněch lidí a odpisem druhých, přičemž ti zbylí se obětují na oltář pokroku. Jde o skutečnou elitářskou dynamiku, o utváření nových elit na úkor mnoha skartovaných lidí i národů.“
Jednoznačná politická podpora Vatikánu všem pracujícím, zaměstnankyním a zaměstnancům, včetně jejich práva na důstojné pracovní podmínky a na kolektivní vyjednávání, je v ostrém kontrastu s ekonomickými i politickými aktivitami katolické církve v Česku, kde pražské arcibiskupství spekuluje s pozemky ve spolupráci s největším developerem, brněnské biskupství nakupuje velké obchodní centrum jako investici a kde hlava místní církve označuje odborářskou demonstraci za vládu lůzy.
Autor je filosof.