Foto Miloslav Hamřík, Pixabay
Svůj komentář pro Právo na téma Piráti a migrace rozjel Andrej Babiš ve stylu alba Demise kapely Orlík. Opřel se do zbytků humanity, které by snad ještě mohl někdo cítit při vyslovení slova uprchlík, a jeho rétoriku lze nyní jen těžko rozlišit od výroků ultrapravice. V komentáři s názvem Piráti migranty prostě vítají Babiš manipuluje fakty a dává najevo, jak zoufale touží zůstat u moci navzdory špatným volebním preferencím. Mimo jiné tím přiznává, že současné hnutí ANO už nemá na to, vyhrát volby s pozitivními hesly typu „Bude líp“ nebo „Lepší Česko“, která v minulosti naznačovala, že je schopen řídit zemi lépe než politická konkurence a že dokáže zlepšit životní úroveň velké části populace.
Babišova nová ultrapravicová rétorika jakýkoli projev účasti prohlašuje za vlastizradu.
Když se Babiš během pandemie znemožnil jako manažer a rotacemi ministrů zdravotnictví se dokonce i zesměšnil, přichází s vypjatějším konfliktem o existenčně ohroženém národě a proimigrantských zrádcích. Obraz třiceti tisíc mrtvých, za které Babiš jako premiér nese politickou odpovědnost, může přebít jen obraz milionů migrantů táhnoucích do Česka. Politickou debatu tím záměrně posouvá k nacionalistickému strachu a do předvolební atmosféry pouští také veškerou s tím spojenou nenávist, která už v Česku vygenerovala „prvního českého teroristu“, zmateného důchodce Jaromíra Baldu, jehož čin jen náhodou neskončil desítkami mrtvých. Nemusíme tomu hned říkat korporátní fašistická propaganda. Ale proč si lhát?
Sázka na jistotu?
Podobnou metodu jako nyní Babiš použil před třemi lety Miloš Zeman, který nechal v závěrečné fázi kampaně oblepit republiku billboardy s heslem „Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše“ a vyhrál. Jeho protikandidát Jiří Drahoš přitom v zásadě zastával stejně jako Zeman protiimigrační názory, odmítal kvóty a v jedné z debat Miloši Zemanovi dokonce lehce zmateně vyčítal, že jako premiér v druhé polovině devadesátých let to byl on, kdo do Česka vpustil válečné uprchlíky z oblasti bývalé Jugoslávie, a to včetně muslimů. Zemanovi marketéři však ve vyrovnaných volbách vsadili na jistotu a Drahoše jednoduše spojili s přijímáním imigrantů. Dali tím také najevo, že Zeman ze svého tvrdého protiimigračního postoje za žádných okolností nesleví. Babiš se tuto zásadovost od Zemana naučil, přesto je před sněmovními volbami v dost odlišné pozici. Ve druhém kole prezidentských voleb proti sobě stojí pouze dva kandidáti, a vytvoření negativního obrazu o jednom z nich tedy automaticky znamená hlasy pro druhého. Polarizace je v tomto případě daná samotným dvoukolovým systémem prezidentských voleb.
Jako svého hlavního nepřítele pro tyto volby si premiér vybral Piráty, když je v Poslanecké sněmovně označil za největší ohrožení země. Během hlasování o nedůvěře vládě premiér vůbec nereagoval na pirátské výpady o nekompetenci při řízení země v nouzovém stavu a místo toho vytáhl paranoidní ultrapravicový slovník o ekofanaticích a bruselských kolaborantech. Protože nemůže politicky bojovat s protikorupčním étosem, ke kterému se teoreticky sám hlásí, vytvořil obraz Pirátů, který obsahuje snad všechny nálepky vzniklé za éru Parlamentních listů. Piráti tak jsou v jeho očích bolševici, neokomunisté, eurohujeři, ekofanatici, udavači, vítači, neomarxisté, fanatici a podobně. A dokonce mohou i za jeho vlastní problémy s dotacemi pro Agrofert, protože ho pomlouvají na evropské úrovni a „udávají“ evropským orgánům. Migrace i dotace pro Agrofert se tak tímto Babišovým rétorickým trikem stávají věcí suverenity České republiky. Snahu o odebrání dotací pro firmu, kterou vlastní, Babiš nazývá pokusem o „evropský protektorát“. Premiér tak po všech občanech České republiky chce, aby svoji svobodu ztotožnili s dotacemi pro jeho firmu.
Antiimigrační konsenzus
Piráti ve skutečnosti nejsou žádní vítači migrantů, jejich postoj k problematice je spíše vlažný a polovičatý. Nikdy ovšem nenaskočili na vypjatou protiimigrační rétoriku, která redukuje lidi prchající z válečných oblastí a hledající v Evropě lepší život na invazní armádu, jež je zbavena jakékoli lidskosti a nezasluhuje si žádný soucit. Babišova nová ultrapravicová rétorika totiž jakýkoli projev účasti prohlašuje za vlastizradu. Za jediné přijatelné řešení migrace český premiér považuje přísnou ostrahu hranic Evropy, což – a to je potřeba říct – znamená, že migranti budou umírat. Právě na tisíce utonulých ve Středozemním moři ostatně upozorňovalo usnesení, pro něž hlasovali pirátští europoslanci a které Babiš skandalizuje. Lodě zachraňující životy pak český předseda vlády popisuje jako „neziskovky, které loví migranty u afrického pobřeží“.
Síla Pirátské strany dosud spočívala především ve věcnosti, důrazu na fakta a schopnosti přicházet s řešeními v kombinaci s protikorupční rétorikou a snahou být konstruktivní opozicí. Tento přístup pomohl Pirátům nejvýrazněji posílit během koronavirové pandemie, protože právě věcný přístup chyběl Babišově vládě i pravicové opozici, která často kritizovala jakýkoli vládní návrh jen proto, že přišel od vlády. Andrej Babiš na argumentaci fakty a daty zjevně nechce přistoupit. Piráti na čím dál ostřejší výpady premiéra zatím nereagují a stále pokračují ve své „věcné“ kritice. Je ale otázka, na co přesně čekají. Je pochopitelné, že si nechtějí nechat vnutit témata premiérem, který jen utíká před vlastní zodpovědností za zpackaný covid, ale debatě o svém domnělém vítání migrantů se stejně nevyhnou.
V české politice se ustálil konsenzus, že jakýkoli veřejný postoj ve prospěch migrantů znamená politickou smrt nebo aspoň závažné komplikace. Nikdo se ještě nepokusil zjistit, co se stane, pokud by tuto shodu prolomil. Možná by se ukázalo, že ne všichni lidé v Česku sdílí Babišovy zarputilé protiimigrační postoje a že promluvit otevřeně na toto téma může být taktičtější než se debatě dlouhodobě vyhýbat. Nátlak na Babiše ohledně jeho selhání během nouzového stavu pak může být ještě účinnější.
Autor je redaktor Alarmu.