Foto Wolfmann, Wikimedia Commons, Creative Commons, CC BY-SA 4.0
Dnes uplynulo deset let od bombového útoku krajně pravicového extremisty v norském hlavním městě Oslu a následné střelby na politickém táboře Ligy dělnické mládeže – mládežnické organizace levicové Norské dělnické strany. Terorista Anders Breivik zavraždil během jediného dne 77 lidí a dalších 319 zranil. Jeho útok byl jedním z prvních projevů vzestupu krajně pravicového násilí v uplynulém desetiletí.
Útok na děti a teenagery
Celé Norsko se ocitlo v naprostém šoku. Málokdo by totiž v roce 2011 čekal takto brutální teroristický útok právě v zemi, která je známá vysokou životní úrovní, nízkou kriminalitou a silným sociálním státem, jejž většinou nezpochybňují ani tamní konzervativci. Bombový útok a následná střelba na blízkém ostrově Utøya však zastihla tehdejší Norsko nepřipravené, což vedlo i k obřímu počtu obětí. Norská policie neměla k dispozici vhodnou helikoptéru k dopravě na místo útoku a tu, kterou měla po ruce, nemohla použít, protože její posádka byla zrovna na dovolené. Přestože se o střelbě dozvěděly bezpečnostní složky asi dvě minuty po jejím začátku, Breivik byl zadržen až přibližně hodinu poté. Pravicový terorista nekladl při zatýkání odpor a po první výzvě se vzdal. Šokující nebyl pouze rozsah jeho útoku, ale i věk obětí. Breivik útočil především na děti a teenagery, přičemž nejmladším obětem na ostrově bylo pouhých 14 let. Sám během útoku opakovaně vykřikoval, že přišel zabíjet marxisty.
Breivik ani jeho následovníci svých naplánovaných a promyšlených činů nikdy nelitovali. Naopak dávali zpravidla najevo hrdost a pohrdání oběťmi.
Ze současné perspektivy je těžko představitelné, jak hluboce a silně tyto útoky norskou společnost zasáhly. Výbuch u vládní budovy je dodnes znatelný a připomínají ho zabedněná okna i rozbité sklo nasypané na památku okolo nedalekých stromů. Na ostrově bylo v době útoku asi šest set lidí. Politika není pro mladé lidi v Norsku nic cizího a na ostrově se potkávala mládež z celé země. V pětimilionovém Norsku tak každý čtvrtý obyvatel zná někoho, kdo v době útoků na ostrově Utøya nebo v centru Osla byl. Pro samotné přeživší má Breivikův čin dodnes silné důsledky, které se ani během uplynulých deseti let nepodařilo překonat.
Dnes šestadvacetileté Miriam Einangshaug, která poskytla rozhovor německému deníku Berliner Zeitung, vzal útok celé dětství. Mnozí z přeživších mají dodnes problém najít adekvátní terapeutickou péči. Jiní se cítí být umlčováni, když se kriticky ptají, nakolik Breivikovo řádění podnítila islamofobie, která v té době zaznívala z úst některých politiků a médií. Další dostávají podle expertky na terorismus Eriky Fatland dodnes zprávy, ve kterých se dočtou, že je škoda, že se k nim Breivik nedostal. V souvislosti s útokem byla započata diskuse o mírných trestech a norském vězeňském systému, který je orientován na reintegraci vězňů do společnosti. Tento systém však nebyl ani přes nebývalou brutalitu spáchaného zločinu změněn. Brevik sám byl odsouzen na 21 let, ale předpokládá se, že mu bude trest prodlužován. Dnes, deset let od útoku, může Breivik také poprvé žádat o milost.
Memento brutality
Breivik, který ve svém manifestu souhlasně citoval mimo jiné i bývalého prezidenta Václava Klause, započal sérii pravicově extremistických útoků nejen v Evropě. Řada dalších ultrapravicových teroristů se ho v následujících letech snažila napodobit. Breivik ani další teroristé svých naplánovaných a promyšlených činů nikdy nelitovali. Naopak dávali zpravidla najevo hrdost a pohrdání oběťmi. Masová střelba motivována rasismem, antisemitismem nebo sexismem se v posledních letech udála v novozélandském Christchurchi, v americkém El Pasu, Atlantě, nebo německém Halle. Některé z těchto útoků doprovázel obdiv k Breivikovi a provokace na imageboardu 8chan.
Právě 8chan je dnes mnohými lidmi považován za platformu odpovědnou za poskytování zázemí krajně pravicovým teroristům. Nedůslednou moderaci však provozovatel 8chanu Ron Watkins obhajoval jako svobodu projevu. Pozornost se také přesunula k počítačovým hrám, na kterých se někteří z útočníků snažili cvičit střelbu se zbraněmi. To vedlo například americký obchodní řetězec Walmart k paradoxnímu omezení: zakázali prodej počítačových her, přičemž možnost pořídit si střelné zbraně zůstala neomezena. Breivik však inspiroval i teroristy, jejichž útoky byly zmařeny. Mezi takovéto následovníky patří i Čech Vojtěch Mlýnek, který se od roku 2013 léčí v psychiatrické léčebně.
Útoky zaměřené proti norské levici, které Breivik provedl, jsou dodnes mementem brutality krajní pravice, která je schopna a ochotna jednat násilně jak proti domnělé vnější hrozbě, tak proti tomu, v čem vidí hrozbu vnitřní, aby rozdmýchávali nenávist a inspirovali další útočníky a ideové souputníky k násilí. Breivikův čin znovu otevřel dodnes živou a stále aktuální otázku, do jaké míry podněcují krajně pravicoví politici podobné násilné útoky svou rasistickou a sexistickou propagandou a nakolik za ně nesou díl odpovědnosti. Popularita ultrapravicových hnutí zároveň vytváří urgentní potřebu rozvoje antifašistických strategií, abychom dovedli podobné eskalaci násilí zabránit.
Autor je spolupracovník redakce.